Marie Bydžovská, 18. 5. 2017
Letos byla již potřinácté vyhlášena středoveropská cena pro sociální inovace SozialMarie. Tento ročník poprvé vyhrál český projekt s názvem „Studio 27 – zaostřeno na duši“. Zeptali jsme se zakladatelky ceny Wandy Moser-Heindlové, co ji vedlo k ustavení tohoto ocenění a jaké projekty za více než dekádu jejího trvání o cenu SozialMarie usilovaly.
Co Vás vedlo k nápadu založit cenu SozialMarie, která oceňuje sociální inovace?
Je to dlouhý příběh. V roce 2000 jsme s manželem založili nadaci Unruhe (v češtině znamená Neklid, pozn. red.). Začínali jsme s podporou sociálních projektů, umění a vědy. Neměli jsme ale dost času, abychom prověřovali kvalitu jednotlivých projektů. Rozhodli jsme se proto, že ustavíme cenu, která bude mít porotu, jež se bude věnovat výběru nejlepších iniciativ.
V té době se ve firmách hodně mluvilo o technických inovacích. Napadlo mě, že bychom se mohli věnovat inovacím v sociální práci. V roce 2004 jsem proto vytvořila pojem „sociální inovace“, který do té doby neexistoval. Později se k tomuto konceptu přidali další. V současnosti existuje například evropská cena pro sociální inovace. V tomto regionu je ale SozialMarie jediným oceněním v této oblasti.
Proč jste ocenění nazvala právě SozialMarie?
Chtěla jsem cenu, která bude tak slavná jako Oscar. Ale protože jsem žena, tak jsem pro ni hledala ženské jméno. Marie je populární jméno v mé zemi, ale i v celém světě. Ve Vídni také používáme pojem Marie pro peníze.
Wanda Moser-Heindlová při slavnostním udílení cen SozialMarie 2017. Zdroj: Maximilian Rosenberger, SozialMarie 2017, Unruhe Privatstiftung
Podle jakých kritérií vybíráte vítěze?
Máme čtyři kritéria. Důležité je, že se musí jednat o novou myšlenku. Může s ní přijít soukromá firma, ministerstvo, nezisková organizace nebo prostě skupina lidí. Sociální inovace může vzniknout kdekoliv, kde se objeví problém a někdo se rozhodne vyřešit ho nekomerčním a novým způsobem.
Cílová skupina musí být v programu zahrnuta, nebo jej sama provádět. Nemělo by to být tak jako v řadě dobročinných iniciativ, které pouze dají lidem peníze. Důležité je také, jak organizátoři projektu komunikují navenek, třeba s médii.
Letos jste vybírali ceny SozialMarie již potřinácté. Kdybyste měla vybrat projekt, který Vám obzvláště uvízl v paměti, který by to byl?
Jako každá matka nemohu vybrat, které dítě mám nejradši. Projekty se proměňují. Na samém začátku se přihlašovaly především neziskové organizace a jednotlivci. Od roku 2008/9 je to jiné. Přihlašuje se stále více institucí, například universit spolupracující s výzkumem, nebo skupiny lidí žijících na venkově. Je to komplexnější situace. Vybíráme z větší variety projektů.
V současnosti také více organizací vzájemně spolupracuje. Problémy a výzvy, které nyní vidíme všude okolo sebe, jsou globálnější, a proto musíme také hledat globálnější řešení.
Letošní vítězové cen SozialMarie při vyhlašování neskrývali radost. Zdroj: Maximilian Rosenberger, SozialMarie 2017, Unruhe Privatstiftung
Liší se typy projektů i podle zemí, ze kterých jejich organizátoři pochází?
V zemích, které se soutěže SozialMarie účastní, tedy v Česku, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku, Slovensku a Slovinsku, máme stejné problémy. Žijí zde lidé, kteří stojí na okraji společnosti, a je potřeba jim pomáhat. Přesto existují mezi účastnickými zeměmi i rozdíly. Například v České republice není tolik uprchlíků jako v Rakousku, kde je nutné s nimi intenzivněji pracovat.
Mohla byste vybrat nějaký český projekt, který Vás obzvláště zaujal?
Je jich opravdu hodně. Byla jsem například v Praze se podívat na projekt, který nabízel prostory pro cizince, aby v nich vařili a přibližovali tak české společnosti svou kulturu. Zajímavá byla iniciativa, která se přihlásila již v začátcích udělování cen SozialMarie. Jednalo se o nápad organizace Asistence s názvem “Jedeme v tom s Vámi“. Různým lidem, mimo jiné i politikům, tento projekt umožnil prožít, jaké to je jezdit po Praze na vozíčku.
Další plán, který mě zaujal, byly “Kuchařky bez domova“. Některé z účastnic jsou opravdu bez domova, jiné nemají trvalé bydlení. Tyto ženy nyní vaří pro různé veřejné události, například trhy. V roce 2015 na vyhlášení cen SozialMarie říkaly, že jejich snem je otevřít vlastní veganské bistro. Tento sen se jim naplnil. Otevřely v Praze 5 na Smíchově bistro s názvem Jídelna kuchařek bez domova. Tato událost zaujala i řadu médií. Stále sledujeme, jak se jim daří.
Další můj oblíbený český projekt se věnoval vězňům, kteří byli odsouzení na delší trest. Ve věznici Vinařice otevřelo pobočku call centrum A-GIGA. Vězni vybraní vedením věznice dostali možnost pracovat a pomohlo jim to i v jejich návratu do běžného života po ukončení výkonu trestu. Součastí projektu byla i komplexnější pomoc zúčastněným, například s řešením zadlužení. Projekt zkomplikovala televizní reportáž a zisk třetí ceny v SozialMarie jim umožnil v činnosti pokračovat.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
