Petr Pospíšil, Euroskop, 5.12.2017
Ve dnech 29.-30. listopadu pražský Anežský klášter hostil výroční konferenci pořádanou organizací Aspen Institute, jejímž tématem byly současné a budoucí výzvy, kterým čelí Česko a Evropa. Jeden z panelů této konference si položil otázku, zda je projekt evropské integrace dostatečně flexibilní a jestli tato flexibilita není zároveň ohrožením integračního procesu.
V panelu, moderovaném předsedou pořadatelské organizace Ivanem Hodáčem, vystoupili bývalý maďarský ministr zahraničí János Martonyi, stálý představitel ČR při EU Martin Povejšil, výzkumný pracovník bruselského Elcano Royals Institute Ulrich Speck a státní tajemník slovenského ministerstva životního prostředí Norbert Kurilla.
Dle maďarského politika je flexibilita atributem evropské integrace již nějakou dobu, což lze pozorovat na eurozóně, která nezahrnuje všechny členské státy EU, či na výjimkách z primárního práva Unie, které si některé státy vyjednaly. K této skutečnosti přispívá i současná zvýšená politická vůle po diferencované integraci viditelná například na častějším využívání institutu posílené spolupráce (dané opatření zavedou nikoli všechny členské státy EU, nýbrž pouze ty, které o to mají zájem – překročí-li jejich počet třetinu členských zemí Unie).
Martonyi předpokládá, že podobné „flexibilní prvky“ budeme v budoucnu v souvislosti s EU pozorovat ještě častěji, a to i v důležitějších oblastech, než je tomu nyní. Pružnost integrace je ovšem dvojsečným jevem. Užitečná může být do té doby, dokud bude prostředkem k efektivnějšímu dosažení společného cíle – a nikoli cílem sama o sobě.
Flexibilita je užitečná, pokud nenarušuje primární právo a jednotný trh
Povejšil hodnotí flexibilitu jako užitečný prvek, bez něhož by se Evropská unie nemohla dále rozvíjet. Zdůrazňuje však, že vícerychlostní integrace musí mít své limity. Tyto limity podle něj představuje primární právo EU. Pokud prvky flexibility budou aplikovány v souladu s unijními Smlouvami, Povejšil se žádných problémů neobává. V opačném případě poukazuje na riziko přílišné fragmentace a dezintegrace.
Z hlediska obecného přístupu stálý představitel ČR při EU doporučuje, aby Unie byla „větší u velkých věcí a menší u těch menších“. Návrhy volající po tom, aby určité oblasti EU regulovala méně, by neměly být apriorně odmítány. Naopak nedávný sociální summit v Göteborgu ukázal, že spolupráce je možná i oblastech, které dosud platily spíše za vnitrostátní domény. Povejšil rovněž zdůraznil nutnost většího dodržování klíčových principů tvorby evropské legislativy – principů subsidiarity a proporcionality.
Zleva: Ulrich Speck, János Martonyi, Norbert Kurilla, Martin Povejšil a Ivan Hodáč. Zdroj: Aspen Institute Central Europe.
Kurilla prohlásil, že pro silnější Evropu je zapotřebí rozšířit eurozónu. Podle jeho slov silná Evropská unie nemůže existovat bez silné měny. Podotkl ovšem, že hranicí, kterou by integrace neměla překročit, je oblast daňové politiky, jež by měla zůstat v gesci členských zemí. Obecně se diskutující shodli, že absolutním limitem, který by v žádném případě neměl být narušen jakýmkoli „prvkem flexibility“, je integrita jednotného vnitřního trhu Evropské unie.
Problém současné EU? Nedostatek schopnosti nalézat kompromisy
Speck se rovněž přihlásil k myšlence větší integrace. Kriticky hodnotil nedostatek schopnosti nalézat kompromisy při řešení současných výzev, což bruselský výzkumník ilustroval příkladem migrace, kde dochází k externalizaci problému, či stálé strukturované spolupráce (PESCO), u níž podle něj stále není jasné, zda se nejedná pouze o symbolické gesto. V době krizí je podle něj potřeba společného postupu a společného rozhodování vyšší.
Martonyi doplnil, že posílit je třeba i postup EU navenek – v oblastech jako jsou Společná zahraniční a bezpečnostní politika, obchodní politika vůči třetím zemím či ochrana vnějších hranic Unie.
V diskuzi se panelisté zaměřili na problematiku negativního obrazu Unie v očích veřejnosti. Ten má dle Povejšila dvě příčiny: zaprvé vnitřní v podobě výroků domácích extrémistických politiků a způsobu informování ze strany médií, zadruhé vnější představované dezinformačními platformami šířícími falešné zprávy. Český diplomat proto zdůraznil nutnost pozitivní komunikace o EU, která veřejnosti přístupnou a srozumitelnou formou přiblíží výhody plynoucí z členství v Unii, a proč tyto převažují nad skutečnými i domnělými negativy.
Jakou roli má Visegrad?
Na závěr se hosté zaměřili i na místo a úlohu Visegrádské čtyřky v rámci EU a ukázalo se, že se jedná o poměrně polarizující téma. János Martonyi považuje V4 za mimořádně užitečnou platformu regionální spolupráce, jejíž články jsou spojeny společnou historií, identitou i kulturním a duchovním dědictvím. V4 je podle něj neprávem podceňována. Naopak Martin Povejšil zastává názor, že její význam je přeceňován, což ilustroval skutečností, že v mnoha otázkách na úrovni Rady EU mají jednotlivé země V4 vzájemně se rozcházející stanoviska.
V každém případě však panelisté nalezli shodu v tom, že vztah V4 k EU by měl být vzájemně se doplňující, podporující – nikoli konkurující – a regionální spolupráce by měla hranice V4 přesahovat (zahrnout v jednotlivých – například environmentálních – otázkách do užší spolupráce i další okolní země, např. Rakousko či Rumunsko).
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
