Kristýna Pavlíčková, Euroskop, 13. 12. 2017
Migrace, především ta nelegální, je jedním z významných problémů současné Evropské unie. Proto není divu, že její představitelé spolu se zástupci členských států hledají nejlepší možná řešení. Součástí migrační politiky Unie je předcházení příčinám migrace skrze rozvojovou spolupráci v místě jejich vzniku. Z toho důvodu je tedy důležité zapojit do jednání i africké státy. K tomu jsou využívány dialogy založené na Strategii EU-Afrika, jakým byl například nedávný summit v Abidžanu.
Stálé rámce spolupráce
Evropské země si důležitost dobrých vztahů s africkými státy uvědomovaly již od jejich osamostatnění. K zahájení první formální spolupráce došlo při uzavření Dohody z Lomé v roce 1975, která se týkala afrických, karibských a tichomořských zemí (AKT). V roce 2000 byla nahrazena Dohodou z Cotonou, která je jednou ze současných platforem pro spolupráci Evropské unie a Afriky. Celkem zahrnuje vztahy mezi Evropskou unií a 79 zeměmi, z nichž 48 patří do subsaharské Afriky.
Další spolupráce probíhá na základě Strategie EU-Afrika, která na rozdíl od předchozích dohod zahrnuje všechny státy afrického kontinentu. Tato strategie byla přijata v roce 2007 a od té doby tvoří hlavní rámec pro vztahy mezi EU a Africkou unií. Jejím cílem je rozvojová spolupráce, která by měla vést k politickému partnerství. Strategie zároveň vytváří podklad pro bilaterální jednání členských států obou unií. Hlavní jednání probíhají v podobě formálních dialogů, které mohou probíhat na několika úrovních:
- Summity – Setkání hlav států či premiérů a zástupců institucí, které se koná pravidelně jednou za tři roky.
- Zasedání na úrovni ministrů – Účastní se jich ministři afrických zemí, Rady EU, zástupci Evropské Komise a Komise Africké unie. Jedná se o hlavní politický orgán s rozhodovací pravomocí.
- Zasedání Komisí – Společná jednání Komise Africké unie a Evropské Komise.
Strategie je prováděna pomocí akčních plánů, které jsou vydávány pravidelně a stanovují priority a postup spolupráce v daném období.
Vývoj jednání o migraci
Od vydání Strategie EU-Afrika v roce 2007 došlo k výrazným změnám v mezinárodním prostředí, které nutně vedly k přehodnocení priorit evropských i afrických zemí. Nestabilita v oblastech Sahelu a Afrického rohu a válečný konflikt v Libyi vedly ke značnému zvýšení migračních toků, které se začalo přímo dotýkat mnoha států Evropské unie. Z toho důvodu musí státy EU hledat společný postup v této otázce, a následně ho diskutovat se zeměmi, ze kterých nejvíce migrantů do Evropy proudí.
Toto téma bylo poprvé výrazně reflektováno na summitu EU-Afrika v roce 2014 v Bruselu. Summit přijal samostatné prohlášení o migraci a mobilitě, ve kterém se státy zavázaly bojovat proti nelegální migraci, k čemuž byly vyhrazeny zvláštní finanční prostředky. Summit také vydal akční plán pro období 2014-2017, zabývající se právě migrací. Dále také určil pět prioritních oblastí spolupráce EU a Afriky:
- mír a bezpečnost;
- demokracie, řádná správa věcí veřejných a lidská práva;
- lidský rozvoj;
- udržitelný a inkluzivní rozvoj a růst a kontinentální integrace;
- globální a nové otázky.
Dále byla na jaře 2015 vydána Evropská agenda o migraci a na podzim téhož roku se konal summit ve Vallettě. Na tomto summitu se africké a evropské země věnovaly otázkám migrace a mimo dalších opatření byl zřízen i nový finanční nástroj: Nouzový svěřenský fond pro Afriku.
Stejně zásadní byla migrace i pro letošní summit EU-Afrika v Abidžanu, jehož hlavním tématem byla investice do mladých lidí v Africe. Představitelé zemí se shodli na nutnosti dostupného vzdělání a pracovních příležitostí, tak aby obyvatelé neměli důvod k odchodu do Evropy. Diskutována byla také kritická situace uprchlíků v Lybii, kterým se Evropská unie snaží asistovat při návratu zpět do zemí, ze kterých odešli.
Na konci listopadu se sešli lídři zemí EU a Africké unie na summitu v Abidžanu. Zdroj: čtk
Evropské finance pro africký rozvoj
Evropská unie používá různé nástroje pro řešení migrační krize přímo v Africe. Nejčastějším prostředkem je finanční rozvojová pomoc, která dělá z EU největšího dárce v této oblasti. Většina finančních prostředků pochází z Evropského rozvojového fondu, který není součástí společného rozpočtu. V roce 2016 činila výše rozvojové pomoci EU Africe 21 miliard eur. Cílem rozvojové pomoci je budování infrastruktury, vznik pracovních příležitostí, vzdělání, podpora právního státu s fungující občanskou společností.
Speciálně pro africký kontinent je určen Nouzový svěřenský fond pro Afriku, který se má zaměřovat na podporu programů, jejichž cílem je stabilizace potřebných regionů a ovlivňují migrační politiku. Tento fond by měl konkrétně podporovat i návrat migrantů do země jejich původu. V jeho rámci bylo zatím rozděleno 1,6 miliardy eur pro 106 programů ve třech nejpotřebnějších oblastech, jimiž je Sahel/Čadské jezero, Africký roh a Severní Afrika. Příklady jednotlivých projektů můžou být vytváření pracovních míst v Nigeru, podpora zdravotnictví v Jižním Súdánu nebo posilování bezpečnosti v hraničních oblastech Mali. Programy tedy cílí na jevy, které v první řadě zapříčiňují pohyb migrantů. Některé africké země ovšem fond kritizují, jelikož podmiňuje poskytování prostředků spoluprací s EU v migrační politice.
Část z financí přitékajících do Afriky by měla přijít v rámci obchodu a investic evropských firem. V této oblasti jsou již od roku 2000 snahy o uzavření dohod o hospodářském partnerství s jednotlivými zeměmi či skupinami zemí. Jednání jsou ovšem složitá a některé africké země odmítají dohody podepsat.
Evropská unie používá i další formy pomoci africkým státům při zvládání migrační krize. Jedná se například o asistovaný dobrovolný návrat domů, který využívají především migranti v Libyi, Mali a Nigeru. Migrantům v Libyi je také ve spolupráci s UNHCR poskytována lékařská pomoc. K udržení bezpečnosti přispívá i sedm misí a operací Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), které jsou v současné době přítomné na africkém kontinentu. Evropská unie podporuje boj proti převaděčství a postavení zadržených převaděčů před soud.
Evropští a afričtí státníci společně hledají řešení problémů, které přinášejí migrační vlny . Zdroj: čtk
Různé cíle, společný postup
Je jistě pozitivní, že existuje ustálená diskuzní platforma, díky níž dochází k pravidelným setkáním mezi Evropskou unií a Afrikou. Každá strana však přichází s jinými prioritami a může tak být obtížné najít společný postup. Pro Evropskou unii je omezení nelegální migrace klíčové, jelikož pokračování přílivu migrantů je v očích veřejnosti často spojeno s oslabením důvěryhodností celé Unie. Na druhé straně africké státy žádají o pokračující finanční pomoc při rozvoji infrastruktury, vytváření pracovních pozic a celkovém zvyšování životní úrovně. Rozvojová spolupráce může být významnou součástí řešení migrační krize, jedná se však o běh na dlouhou trať, nikoliv o rychlé řešení aktuálních problémů.
Autor: Kristýna Pavlíčková
