Petr Pospíšil, Euroskop, 13.2.2018
O tom, v jakých oblastech Unie rozhoduje, ačkoli se to podle Smluv nepředpokládá, o vlivu Unie na vzdělávání i harmonizaci trestního práva i o budoucnosti spolupráce s Británií v bezpečnostní oblasti hovořil profesor mezinárodních teritoriálních studií a ústavní právník Ivo Šlosarčík.
Profesor Šlosarčík hned v úvodu zdůraznil hlavní premisu pro celou debatu o kompetencích Unie a členských států – EU není stát. Liší se tím, že může vydávat závazné normy jen v oblasti jí svěřených pravomocí. De facto však můžeme pozorovat, že EU se intenzivně angažuje i v některých oblastech, v nichž jí primární právo přisuzuje jen koordinační roli. Naopak v jiných oblastech se dosud příliš neangažuje, třebaže Smlouvy předpokládají opak.
Eurozóna expanduje, rozpočet EU je nedostatečný
Příkladem oblastí, ve kterých Unie v poslední době neočekávaně expanduje, je například harmonizace otázek spojených s dědictvím. Možnosti rapidního rozvoje naznačuje eurozóna (uvažuje se o jejím zvláštním rozpočtu atd.). Česko by se podle profesora Šlosarčíka mělo obávat mnohem více, že se ocitne na pomyslné „periferii“ evropské integrace. Dosud aplikovalo převážně vyčkávací taktiku, nyní však nastává období, kdy bude muset učinit důležitá strategická rozhodnutí. Bulharsko se z této obavy dokonce připojilo k předvstupnímu programu do eurozóny, ačkoli to pro něj v tuto dobu nemusí být nejvýhodnější.
V diskuzi se profesor Šlosarčík vyjádřil i k povinnosti přijmout euro. Časový limit pro ni sice stanoven není, ale členské státy, které nemají z povinnosti přijmout euro vyjednánu výjimku, tzv. opt-out, jako např. Dánsko, by měly vyvinout „skutečné úsilí“ (anglicky „genuine effort“) zavést společnou evropskou měnu co nejdříve. V ekonomických otázkách se profesor Šlosarčík vyjádřil i k evropskému rozpočtu (víceletému finančnímu rámci) – jeho optimální výše by měla být 3,5 procenta HDP členských zemí, nikoli jedno procento, navýšení se ovšem jeví jako politicky neprůchozí.
Vzdělávání? Unie zde má navzdory Smlouvám mimořádnou roli
Vzdělávání je jiným příkladem oblasti, kde se Unie velice angažuje, ačkoli to Smlouvy nepředpokládají (oblast vzdělávání podle nich zůstává zcela v gesci států, Unii náleží jen podpůrná role). I v rámci takto vymezených mantinelů se však zrodily velice oblíbené a využívané výměnné programy Erasmus a Socrates. Boloňský proces zase standardizoval rozsah a formát studijních programů napříč Evropskou unií.
I v oblasti vzdělávání se můžeme setkat s „tvrdou regulací“ ve formě nařízení a směrnic. To je zejména důsledek judikatury Soudního dvora EU, dle níž se studenti z jedné členské země studující v jiné zemi soustavně připravují na budoucí povolání, a tím se jejich situace podobá pracovníkům, na něž se vztahují pravidla volného pohybu osob.
Nejvýznamnějšími projevy harmonizace trestního práva jsou agentury zřízené Evropskou unií a institut evropského zatýkacího rozkazu (tzv. eurozatykače). Unijní orgány v této oblasti (Europol, Eurojust) mají koordinační funkci, koordinují a podporují činnost národních policejních orgánů a jejich pracovníci vykonávají spíše analytickou práci (Europol tedy rozhodně není „evropskou FBI“).
Volný pohyb rozsudků napříč Unií díky eurozatykači
Eurozatykač umožňuje vzájemné vydávání odsouzených a obviněných osob (pakliže možný trest překročí určitou minimální hranici) mezi členskými státy EU. Příloha rámcového rozhodnutí, kterým byla eurozatykač zřízení, vypočítává „eurozločiny“, pro které je možné eurozatykač vydat bez dalšího. Většinou se však jedná o relativně atypické trestné činy, jako např. poškozování finančních zájmů EU. Pro ostatní trestné činy se eurozatykač vydá, pokud je naplněna podmínka oboustranné trestnosti. Eurozatykač tak umožnil zavést praxi označovanou jako „volný pohyb rozsudků“ v EU.
Otázka je, jak bude vypadat spolupráce s Británií v bezpečnostní oblasti po brexitu. Británie byla dle profesora Šlosarčíka dosud ochotná spolupracovat navzdory tomu, že měla vyjednaný opt-out. Případné ustanovení o tom, že používání eurozatykače bude vůči Británii možné i po brexitu, by patrně bylo zahrnuto do textu smlouvy o vystoupení Velké Británie z EU. Osud další spolupráce v této oblasti se však patrně sveze s tím, zda Britové budou smlouvu pokládat za výhodnou v jiných oblastech.
Debata, ve které profesor Šlosarčík vysvětlil rovněž zákonodárný proces Evropské unie a jednotlivé způsoby regulace z „Bruselu“, se konala v prostorách Skautského institutu v Praze a spolupořádaly ji Katedra evropských studií Fakulty sociálních věd v Praze a Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Akce byla premiérou dlouhodobého cyklu debat o EU, které by měl Skautský institut hostit jednou za měsíc.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
