Co očekávat od probíhajícího bruselského summitu NATO?


Petr Pospíšil, Euroskop, 11.7.2018

REPORTÁŽ – Dva dny před začátkem dlouho očekávaného summitu NATO, který se koná v Bruselu 11. a 12. července 2018, experti v Praze vyslovili svoje očekávání, co vrcholná schůze lídrů členských zemí Severoatlantské aliance přinese. Akci, konanou v Americkém centru, pořádal Institut pro evropskou politiku EUROPEUM.

Hlavním účastníkem byl Ben Hodges, který se zúčastnil i odpolední tiskové konference, rovněž organizované institutem Europeum. Co od vrcholné schůze aliančních špiček očekává generálporučík ve výslužbě, který v letech 2014 – 2017 velel americkým vojenským jednotkám v Evropě?

Bruselský summit, probíhající dnes a zítra, by měl navázat na vlnu pozitivní energie a odhodlání, která byla zahájena na summitu ve Walesu (2014) a pokračovala o dva roky později na summitu ve Varšavě. V ideálním případě by nynější summit měl představovat „oslavu jednoty“, Hodges si však je vědom nejistoty ohledně jednání amerického prezidenta Trumpa. Aliančním partnerům by se ze strany Spojených států mělo dostat ujištění, že Washington je v případě potřeby odhodlán plnit povinnost kolektivní sebeobrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy.

Tématem, jež patrně vyvolá určité kontroverze, bude „sdílení zátěže“ (burdensharing) v podobě povinnosti členských zemí alokovat do obrany prostředky ve výši alespoň dvou procent HDP. Prezident Trump plnění tohoto závazku opakovaně zdůraznil. Hodges však připomněl, že nutnost sdílení zátěže mezi členskými zeměmi NATO v poslední době zmiňovali všichni američtí prezidenti.

2 procenta? Sdílení zátěže by mělo zohledňovat více forem pomoci

Většina členských zemí NATO požadavek „dvou procent“ stále nesplňuje, avšak v poslední době drtivá většina členských zemí Severoatlantské aliance svoje obranné výdaje zvýšila. Současné nastavení sdílení zátěže je neudržitelné a alianční partneři musí činit více, osobně je však bývalý vojenský velitel přesvědčen, že je potřeba sdílení zátěže vnímat komplexněji a sofistikovaněji.

Obranným schopnostem Aliance mohou napomoci i kroky a opatření, které svojí podstatou nejsou čistě vojenské – například vylepšení dopravní infrastruktury umožňující lepší přepravu vojenského vybavení napříč Evropou či zlepšování kybernetické infrastruktury. NATO by mělo vyvinout mechanismus hodnocení sdílení zátěže, který zohlední více aspektů a možných způsobů přispívání.


Tisková konference s Benem Hodgesem. Zdroj: Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

Německo je za svoje domněle nedostatečné přispívání vojenským schopnostem Severoatlantské aliance opakovaně kritizováno. Podle Hodgese neoprávněně. Němečtí vojáci se zapojili do mnoha aliančních misí a v současné době je Německo jednou ze zemí, které vedou vojenské jednotky v rámci tzv. alianční předsunuté přítomnosti (NATO Enhanced Forward Presence) v pobaltských zemích. Německo navíc přispívá – a může přispívat ještě více – po logistické stránce: „Evropa potřebuje německé vlaky více než německé tanky,“ uvedl lapidárně Hodges.

Pozitivní trend znační PESCO i nová velitelství NATO

Zlepšení vojenské mobility v současnosti nutností, čelí však překážkám v podobě byrokratických bariér, nedostatečné infrastruktury i omezených kapacit. Evropské unie v této oblasti může pomoci, a i proto Hodges vítá stálou strukturovanou spolupráci v obraně (PESCO), v rámci které jeden z projektů, iniciovaný Nizozemskem, má za cíl právě vojenskou mobilitu v rámci Evropy zkvalitnit. Na úrovni NATO zase Hodges vyzdvihl rozhodnutí zřídit logistické velitelství v neměckém Ulmu a transatlantické velitelství v Severní Virginii.

Aliance je podle Hodgese úspěšná, což lze doložit tím, že z ní dosud žádný členský stát neprojevil zájem vystoupit. Recept na dosavadní úspěch Aliance Hodges vidí v těchto třech pojmech: soudržnost, sdílené hodnoty, americké vůdcovství. Každá koalice občas čelí problémům a neshodám, avšak navzdory tomu si Spojené státy vždy naplno uvědomovaly, že bezpečnost a stabilita v Evropě je důležitá pro bezpečnost a stabilitu v USA.

V diskuzi Hodges v odpovědi na otázku, jaké závěry si ze summitu odnese česká veřejnost, předpověděl, že bude rezonovat ujištění o České republice jakožto spolehlivém partnerovi, který plní své závazky vůči NATO. Tuzemská veřejnost rovněž přivítá zprávy o zvýšeném úsilí Aliance v oblasti boje proti terorismu. Zvyšování vojenských schopností evropských zemí díky iniciativám, jako je PESCO, Hodges vítá – protože považuje za pozitivní jakékoli zlepšování vojenských schopností, které není vůči NATO resp. USA duplicitní. Summit nastolí i otázku obrany kybernetického prostoru, ten je pro alianční partnery důležitý, neboť ovládá kritickou infrastrukturu a má vliv i na vojenské systémy. Kontroverze však vyvolává problematická přičitatelnost kybernetických útoků a meze sebeobrany v kyberprostoru.

Landovský: V Bruselu je v sázce vše

Jakub Landovský, náměstek pro řízení sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR, hned na úvod deklaroval důležitost summitu: „Co je v sázce na bruselském summitu NATO? Vše!“ Evropa a Spojené státy se podle Landovského nachází na křižovatce.

Landovský pokládá Trumpem zdůrazňovaný závazek členských zemí NATO na vojenské výdaje ve výši 2 procent HDP za legitimní – když byl tento požadavek poprvé vznesen, žádný členský stát proti němu neprotestoval. Navíc evropské země dle Landovského slov „čerpají mírovou dividendu“, aniž by se na udržení míru stejnou měrou podíleli.


Panelová diskuze v americkém centru. Zleva: Petr Kolář, Ben Hodges, Martin Michelot (moderátor), Jakub Landovský. Zdroj: Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

Za nejproblematičtější otázky, o nichž pravděpodobně bude na bruselském summitu řeč, Landovský pokládá hrozby, jejichž intenzita nedosahuje úrovně článku 5 – tzv. hybridní hrozby – mezi které patří například kyberútoky. Bylo by velkým úspěchem, kdyby se Alianci v blízké budoucnosti podařilo vytvořit nad závaznými mechanismy přičitatelnosti kybernetických útoků.

Jedno z hlavních témat: hybridní a kybernetické hrozby

Petr Kolář, bývalý velvyslanec České republiky ve Spojených státech amerických a Rusku, uvedl, že v současné době prochází Severoatlantská aliance obdobím nejistoty zejména i z toho důvodu, že americký prezident příliš neuznává „hry s nenulovým součtem“, z nichž profitují všichni zúčastnění a úspěch jedné strany resp. jednoho státu není na úkor státu jiného (tzv. vítězné scénáře, z angl. „win-win scenarios“). Jakožto úspěšný byznysmen vždy věřil spíše hrám s nulovým součtem: jedna strana vítězí, druhá prohrává.

Navzdory určité nevypočitatelnosti současné americké zahraniční politiky ovšem z Bílého domu byly vzneseny směrem k evropským členům NATO legitimní požadavky, mezi které Kolář řadí právě již zmiňovanou podmínku vojenských výdajů ve výši dvou procent HDP. Apeloval na ni ostatně již dříve bývalý ministr obrany Gates i prezident Barack Obama.

Aliance se musí za svoje partnery postavit aktivně a odhodlaně

Evropa musí dělat, co je v jejích silách, aby Spojené státy zůstaly i nadále aktivním partnerem, zapojeným do zajišťování evropské bezpečnosti. Když by se však z jakéhokoli transatlantický svazek měl dezintegrovat a v Evropě by zavládla nejednotnost, přivítal by to podle bývalého ambasadora zejména Kreml. Varovným ukazováčkem je příklad Gruzie a Ukrajiny, zemí, které před deseti lety doufaly ve svůj vstup do NATO, avšak lídři aliančních zemí je nechali ze summitu v Bukurešti odjet s prázdnýma rukama.

Kreml si toto interpretoval jako příznak neschopnosti Západu postavit se za svoje spojence a hodnoty. Tento dle Kolářových slov „appeasement“ tak odhalil naši určitou slabinu. O několik měsíců později se Rusko zapojilo do konfliktu v gruzínských regionech Abcházie a Jižní Osetie; Ukrajina byla dalším „testem“. I proto Kolář vítá přítomnost jednotek NATO v Pobaltí, neboť vysílají signál, že Aliance je odhodlaná za svoje hodnoty se aktivně postavit.

Na hrozby reagujme odpověďmi stejného druhu

V diskuzi panelisté prezentovali svůj názor na to, co je podle nich nejúčinnější odstrašující prostředek Severoatlantské aliance a jak jeho vliv navýšit. Hodges „odstrašování“ chápe jako schopnost přimět jiný subjekt k určitému jednání (či naopak k tomu, aby se určitého jednání zdržel). Klíčové podle bývalého amerického velitele je, abychom byli schopni reagovat včas a účinně. Landovský doplnil, že je potřeba mít schopnost odpovědět prostředky stejného typu na hrozbu stejného typu: na kybernetické útoky kybernetickou obranou (klidně i proaktivní – např. přesměrování kyberútoku proti původci), na propagandu strategickou komunikací.

Podle Koláře je hlavní devízou Severoatlantské aliance její jednota a odolnost – odolnost vůči ruským pokusům tuto jednotu narušit. Jedním dechem však Kolář dodal, že podle něj Rusko členské země NATO nikdy vojensky nenapadne (ostatně i jeho předřečník Landovský uvedl, že ruský vojenský rozpočet je menší než německý). „Hrozby“, které možnost podobného vojenského útoku naznačují, jsou podle něj určeny pro „domácí spotřebu“ – mají vůči domácímu obecenstvu vyslat sdělení, že Rusko je mocný a respektovaný stát.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek