Euroskop, EUObserver, 22. 1. 2019
V souvislosti s nadcházejícími evropskými volbami jsou nejvíce zmiňovány otázky spitzenkandidátů, dalšího politického směřování Evropské unie a možné složení nové Evropské komise. Očekává se také posílení populistických stran, které jsou skeptické k užší integraci. Ti proto začínají hovořit o vytvoření jednotné platformy, která by po květnových volbách hájila jejich zájmy. O kom se v této souvislosti nejvíce mluví a mají vůbec šanci na úspěch?
Preference politických stran ze skupin Evropské lidové strany (EPP) a Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D) dlouhodobě klesají a obecně se tedy očekává, že po letošních evropských volbách tyto frakce oslabí. Otázkou zůstává o kolik.
Zajímavé bude také to, které strany naopak v novém složení Evropského parlamentu mandáty získají. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o posílení pozic populistů a euroskeptických stran, kteří se vymezují vůči současnému leadershipu EU, potažmo francouzsko-německému tandemu a požadují změnu.
Prozatím jsou v končícím europarlamentu dvě pravicové populistické/euroskeptické frakce; Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) a Evropa národů a svobody (EFN). Tento politický proud je tedy poměrně heterogenní a nejednotný. V poslední době, s ohledem na blížící se eurovolby, se tak objevují hlasy volající po vzniku společné platformy, která by jejich zájmy reprezentovala.
Protiváha Merkelové a Macrona
Jako příklad lze uvést nedávnou návštěvu italského ministra vnitra Mattea Salviniho v Polsku. Na setkání Salviniho a se zástupci strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczynského je patrné, že téma populismu a vymezování se proti současnému směřování EU, je v centru politického dění.
Dříve by to bylo jen setkání Ligy a se stranou PiS, dvou nacionalistických izolovaných subjektů. „Dnes je to setkání dvou de facto lídrů svých zemí, a po odchodu Británie z EU také lídrů třetího a pátého největšího státu Unie,“ poznamenává k významu server EUObserver.
Salvini se během své návštěvy vyslovil pro vytvoření tzv. „osy proti francouzsko-německé dominanci,“ přičemž tento apel směřoval i do dalších unijních zemí. Italský ministr vnitra tak vyzval pár měsíců před evropskými volbami, po nichž se totiž bude rozhodovat, kdo získá politicky důležité posty v Komisi, v dalších unijních orgánech a také to, jaké priority si nová Komise stanoví.
Salvini, společně s např. Kaczynským, nebo také s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, ostře kritizuje německo-francouzské duo Merkelová-Macron. Nejmarkantnější je to v přístupu k migrační problematice.
Matteo Salvini se vůči leadershipu a politice Emmanuela Macrona a Angely Merkelové dlouhodobě vymezuje. Zdroj: ČTK.
Nejednotnost populistického proudu
Ačkoliv mají Salvini, Orbán, Kaczynski a další společného „nepřítele“, v mnoha ohledech se liší. Jakkoliv společně kritizují migrační a azylovou politiku dvou největších zemí, v jejich řešení nejsou zajedno. Totéž platí o přístupu k Rusku a politice vůči Kremlu a současné administrativě prezidenta Putina.
Italský ministr vnitra k migraci přistupuje tak, že uprchlíci, pakliže jejich příchod nejde zastavit „úplně“, by měli být přerozděleni napříč zeměmi EU. Salvini je toho názoru, že by migranti měli být přijati (přerozděleni) i do dalších zemí, zejména státy východního křídla Unie, které migrační krizí nebyly zasaženy tak, jako například Německo, Švédsko nebo Itálie s Rakouskem.
S tím naopak nesouhlasí vlády Polska ani Maďarska, stejně jako třeba vláda ČR. Kaczynski a Orbán se vymezují proti migraci jako takové, včetně odmítání relokačního mechanismu a přerozdělování uprchlíků do jednotlivých členských zemí EU.
Populisté se v názoru na Rusko rozcházejí
Dalším sporným bodem je bezesporu otázka Ruska a přístupu k současnému režimu Vladimíra Putina. Polsko z historických důvodů nechce mít s Moskvou nic společného, takže se k jakékoliv spolupráci staví velmi zdrženlivě a skepticky.
Naproti tomu nejen premiér Orbán, ale také například Marine Le Penová, předsedkyně francouzského Národního sdružení (dříve Národní fronta), s určitou mírou spolupráce nemá problém. Patrné je to mimo jiné na ruských půjčkách a finanční spolupráci.
Salvini nesouhlasí s prodlužováním sankcí vůči Rusku, které byly zavedeny po anexi ukrajinského Krymu v roce 2014.
Orbán se také netají další spoluprací v oblasti energetiky, ať již se jedná o dodávky plynu nebo ruskouúčast na budování jaderných bloků maďarské elektrárny Paks. Zde se se současnou vládou ve Varšavě neshodnou, jelikož Polsko má zájem na minimalizaci závislosti na Rusku (zejména v oblasti plynu).
Úspěch či neúspěch Salviniho plánu na vytvoření protiváhy vůči Francii a Německu tak bude záležet na výsledku dalších spřízněných stran v evropských volbách, na počtu získaných mandátů a bezesporu také na tom, jakým způsobem dopadnou také dvě hlavní frakce lidovců a socialistů.
Autor: Euroskop
