Tereza Chlebounová, Euroskop, 16. 5. 2019
REPORTÁŽ: Jak probíhal před 15 lety proces vstupu do EU v Česku a na Slovensku? Jaké vnější okolnosti ho ovlivnily? A co má společného vstup ČR do Evropské unie s brexitem? Nejen o tom debatovali přímí účastníci tehdejších přístupových jednání na konferenci „15 let Česka v EU“, která proběhla ve čtvrtek 16. května v Černínském paláci v Praze.
„Přístupové rozhovory byl odsouzeny k úspěchu, byla přijata všechny opatření k tomu, aby Česká republika byla plně připravena,“ uvedl na úvod Ramiro Cibrián, vedoucí delegace Evropské komise v ČR v letech 1999-2003.
V České republice podle něj v té době panovalo zřetelné odhodlání do Unie vstoupit, od prezidenta až po posledního úředníka. Vedla se také jasná debata o tom, jaké jsou přínosy, ale i výzvy a odpovědnost spojené se vstupem do EU. Tehdejší euroskeptiky označil Cibrián za konstruktivní, fungovali podle něj jako loajální opozice, nikoli destruktivní negativní prvek.
Česká republika podle Cibriána udělala velký pokrok v harmonizaci a konvergenci, dnes je regulérním členem EU a mezi ním a starými členskými státy se nedělají rozdíly.
Česká republika se stala členem Evropské unie 1. května 2004. Zdroj: ČTK
Slovensko – od nestability k členství v eurozóně
„Slovensko bylo vnímáno jako černá díra uprostřed Evropy“, komentoval situaci ve své domovské zemi v počátcích přístupových jednání Ján Figel, hlavní vyjednavač pro vstup Slovenska do EU 1998-2003. Slovensko jako jediné z 10 kandidátských zemí nesplňovalo podmínky pro vstup, za vlády premiéra Vladimíra Mečiara docházelo k porušování práva a zneužívání státních orgánů.
Od té doby ale ušlo dlouhou cestu, dokázalo vstoupit ve stejnou dobu jako jeho sousedé a evropská integrace vyřešila řadu jeho vnitřních problémů.
Zároveň Figel připomněl, že na Slovensku panoval všeobecný konsenzus, že chce patřit do Evropské unie, kampaň podporující vstup vedl i Mečiar. Také dnes se EU těší na Slovensku velké podpoře, stejně jako euro. Vstup do eurozóny považovali Slováci za logické pokračování a výraz své evropské identity.
Integrace podle Figela nespočívá v asimilaci nových států, ale v účasti na společném díle. Slovensko musí ještě zapracovat na tom, aby k němu přispělo a také neslo svůj díl odpovědnosti. V této souvislosti zmínil Figel nízkou účast Slováků ve volbách do Evropského parlamentu.
Konference se konala v Černínském paláci v Praze. Zdroj: Úřad vlády
Vstup ČR do EU ovlivnily události v Jugoslávii či Kosovu
„Přístupový proces byl velmi dlouhý, začal hned po převratu, kdy jsme hlásali, že chceme zpět do Evropy. Málokdo si ale dovedl konkrétně představit, co to znamená,“ vzpomínal Josef Kreuter, zástupce vedoucího negociačního týmu ČR během přístupových rozhovorů 2000-2002. V první řadě ale šlo o to, aby jednání o vstupu vůbec začala.
Jednání byla podle Kreutera obtížná, protože České republice scházel dostatek expertů a jednání tak závisela pouze na malém množství lidí. Za hlavní problém na české straně považoval skutečnost, že ne všichni politici věnovali přístupovému procesu dostatečnou pozornost a některé věci zanedbávali, na což si stěžovaly i členské státy.
Na konferenci vystoupili účastníci přístupových jednání nových států do EU – uprostřed Libor Sečka, vpravo Josef Kreuter. Debatu moderoval Vladimír Bartovic z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM (vlevo). Zdroj: ČTK
Vstup nových států podle Kreutera zásadně ovlivnily vnější události, například rozpad Sovětského svazu nebo sjednocení Německa. Velkým impulzem byly události v Jugoslávii a Kosovu, díky nimž si členské státy uvědomily, že je potřeba zbytek Evropy stabilizovat a nabídnout zemím evropskou perspektivu. V důsledku toho započala vážná jednání o vstupu s 10 státy střední a východní Evropy.
Kreuter připomněl, že Česká republika se po dlouhé době ocitla v situaci, kdy může sama ovlivňovat svůj osud. Dosud se vyrovnává s několika historickými traumaty, kdy se nebral na české zájmy ohled, ať už se jedná o rakousko-uherské vyrovnání, Mnichovskou konferenci v roce 1938, konferenci v Jaltě v roce 1945 nebo částečně i sovětskou invazi v roce 1968.
Vstup ČR a brexit spojují silné emoce i potvrzení identity
„Zdánlivě to vypadá, že přistoupení nových členů a vystoupení Británie nemá žádnou souvislost,“ uvedl ve svém příspěvku Libor Sečka, vedoucí Stálé mise ČR při Evropských společenstvích v letech 2000-2002. Paralely tu ale podle něj existují – oba konce procesu spojují zejména silné emoce a potvrzení identity.
Česká republika v době vstupu pracovala s pozitivními emocemi, chtěla být uznána jako součást evropské rodiny. Vstup do EU měl potvrdit naši národní identitu. Naopak v Británii měla řada lidí pocit, že se jejich identita v Evropě ztrácí a vystoupením si ji naopak zachovají.
Za největší výzvu pro národní identitu považuje Sečka migraci. Británie se po rozšíření v roce 2004 otevřela velké vlně přistěhovalců ze střední a východní Evropy. „Když to přeženu, provokativně se dá říct, že náš vstup byl jednou z příčin brexitu,“ řekl Sečka.
Některé okolnosti vstupu ČR a brexitu se nicméně podle něj velmi liší – zatímco v Česku panovala v době přístupových jednání shoda, Británie je ohledně své budoucnosti zásadním způsobem rozdělená.
Autor: Tereza Chlebounová, Euroskop
