Petr Pospíšil, Euroskop, 3.6.2019
Mezi průběžnými výstupy vyjednávání o brexitu stále převažují otazníky. Brexit provází i téměř tři roky od britského referenda o vystoupení z EU chaos a nejasnosti. Termín byl sice unijními lídry posunut, avšak dohoda o vystoupení Velké Británie z Unie byla britskými poslanci opakovaně zamítnuta. V jaké fázi se nyní brexit nachází, jaký budoucí vývoj se rýsuje a jeví jako pravděpodobný? A jaké by měly být cíle a očekávání zbývající unijní sedmadvacítky od brexitu? O těchto i souvisejících otázkách hovořili účastníci panelové diskuze uspořádané v rámci konference Prague European Summit 2019.
Panelu se v roli diskutujících zúčastnili Lucinda Creightonová (Vulcan Consulting), Roland Freudenstein (Wilfried Martens Centre for European Studies), britský politický konzultant Adrian Gahan, Charles Grant (Centre for European Reform) a Marika Linntamová (evropská sekce estonského ministerstva zahraničí). Debatu moderoval Tony Barber z Financial Times.
Lucinda Creightonová připomněla, že v současnosti je jedinou jistotou v souvislosti s brexitem fakt, že dvouletá lhůta pro vystoupení z EU byla na summitu Evropské rady proloužena do 31. října 2019. Co bude následovat po tomto datu je doposud obestřeno tajemstvím. Nejistotu posiluje i to, že někteří unijní lídři, v čele s francouzským prezidentem Macronem, vystupovali značně kriticky i proti již zmíněnému prodloužení lhůty.
Napětí zesiluje i v důsledku sporu ohledně režimu na hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou, kteří může být zostřen v případě „tvrdého brexitu“ – a to navzdory tomu, že pro severoirskou Demokratickou unionistickou stranu (na jejíž podpoře závisí současná britská konzervativní vláda) by takové vyústění bylo zcela nepřijatelné.
Freudenstein: Snaha udržet Británii za každou cenu v EU nemá smysl
Roland Freudenstein zvolil směrem k chaotické situaci v britské politice ještě tvrdší tón. „Úsilí udržet Velkou Británii uvnitř Unie by bylo pouze ztrátou času,“ zhodnotil. Podle něj tradiční euroskeptický pohled Britů během mnoha summitů a jednání stál Unii mnoho času, energie a peněz i v době, kdy Británie byla členskou zemí EU bez jakéhokoli záměru vystoupit z Unie. Pokud by se nyní podařilo nějakým způsobem přimět Spojené království k setrvání v unijní osmadvacítce, nebylo by to podle Freudensteina žádné „vítězství“.
Účastníci panelu o brexitu konaného v rámci Prague European Summit 2019. Zdroj: Prague European Summit / Martin Hladík „agency mh“.
O co by nyní Unie měla usilovat, je dosažení v podstatě jakékoli dohody, která by ovšem zajišťovala rozsáhlou spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany. „Jen stěží si lze představit posilování evropského pilíře NATO bez účasti Velké Británie,“ vysvětlil Freudenstein. Pro bezpečností spolupráci však dle Freudensteina brexit tolik nezmění – Britové tak jako tak budou preferovat pouze mezivládní spolupráci v bezpečnostní oblasti.
Gahan: Povaha britské federace vyžaduje měkký brexit
„Spojené království není pouze ostrovní stát, je to stát rozkládající se na dvou ostrovech, který sestává ze čtyř dílčích federativních celků,“ zasadil svůj příspěvek do geopolitického kontextu Adrian Gahan. Problém v souvislosti s brexitem podle něj spočívá v tom, že jediný brexit, který je kompatibilní s křehkou unií čtyř částí britského království, představuje „měkký brexit“ (soft brexit). Avšak ten Britové odmítají. Pod pojmem „měkký brexit“ Gahan chápe setrvání v celní unii i v regulatorní unii v podobě vnitřního trhu EU.
Hlavní charakteristikou britské politické kultury je vyjednávání a snaha o dosažení kompromisu – tyto rysy se ovšem, zdá se, v polarizované diskuzi o brexitu vytrácí a zůstává jen možnost zaujmout některý z extrémních pólů nepřipouštějících kompromis. Toto vede ke vnitřnímu pnutí mezi dvěma tradičně nejsilnějšími politickými stranami v Británie. Brexit tak rozděluje britskou politiku – jak jednotlivé federativní části mezi sebou, tak ve smyslu rozporů uvnitř dvou dominantních politických sil.
Creightonová: Brexit vyústí v riziko sjednocení Irska, to vyvolá spory
Toto připouští i Lucinda Creightonová, podle které průzkumy ukazují, že sedm z deseti obyvatel Severního Irska by v současnosti preferovalo oddělení od Velké Británie a sjednocení s Irskou republikou. Riziko severoirského odtržení od Spojeného království a irského sjednocení však podle Creightonové vyvstane v případě jakéhokoli brexitu. Půjde-li však o tvrdý brexit, stane se tato otázka ještě výrazně ožehavější.
Panelisté během debaty o brexitu. Zleva Marika Linntamová, Charles Grant a Adrian Gahan. Zdroj: Prague European Summit / Martin Hladík „agency mh“.
Třebaže panuje v současné britské společnosti i politice vzácný konsenzus o tom, že obnovení tvrdé irské hranice je nutné předejít, pokud nebude schválena dohoda o vystoupení z EU, všechny části návrhu brexitové dohody (včetně tzv. irské pojistky, která volný režim na hranicích zajišťuje) budou neaplikovatelné. Přítomnost ozbrojených pohraničníků by v takovém případě podle Creightonové mohla být roznětkou pro střety, které s ohledem na historii regionu mohou nabýt i násilný charakter.
Velká Británie, 2019: Spory mezi federálními částmi i uvnitř stran
Příklady vnitrostranického štěpení lze nalézt nejen uvnitř konzervativní strany, ale i u opozičních labouristů. Ti jsou paralyzováni rozdíly mezi charakteristikami svých politických představitelů (euroskeptici) a elektorátu (pro-evropský, sociálně demokratický). Labouristé by podle Gahana s vypsáním opětovného referenda o brexitu souhlasili, otázkou však v jejich případě zůstává, z jakých možností by měli voliči na výběr: vystoupení versus nevystoupení z EU; nebo by hlas veřejnosti rozhodoval o různých variantách brexitové smlouvy?
Spory jsou však, možná v ještě větší míře, viditelné i u vládnoucích konzervativců. „Premiérka Mayová upřednostnila jednotu vlastní strany před jednotou své země,“ konstatoval Gahan. Toto jednání je podle něj nečestné k britské veřejnosti a výsledkem je narůstající podpora jiných stran než konzervativců a labouristů (což ostatně v britském případě potvrdil i výsledek voleb do Evropského parlamentu).
Freudenstein: Od britských europoslanců očekávám gentlemenství
Roland Freudenstein si postěžoval, že až překvapivě vysoký počet britských poslanců stále nedokáže či nechce pochopit, že účelové vybírání přínosů unijního členství (tzv. „cherry-picking„) je pro Unii nepřijatelnou vyjednávací strategií, jejímž prostřednictvím cesta k dohodě nepovede.
Roland Freudenstein a Lucinda Creightonová během panelové diskuze o brexitu. Zdroj: Prague European Summit / Martin Hladík „agency mh“.
V diskuzi následně Freudenstein odpovídal mimo jiné na otázku, jaké chování očekává v současné době nejistoty od britských představitelů v unijních institucích – zda například předpokládá jakousi „gentlemanskou dohodu“ o tom, že nebudou příliš aktivně zasahovat do unijního dění. „Neočekávám gentlemanskou dohodu, očekávám, že se prostě budou chovat jako gentlemeni,“ reagoval. Připustil ovšem, že v některých záležitostech – jako například výběr budoucího předsedy Evropské komise – od britských zástupců předpokládá jistou míru zdrženlivosti. „Případná schopnost Velké Británie rozkládat Evropskou unii zevnitř je v současné době velice omezená,“ mírnil obavy Charles Grant.
Poučení z brexitu? Vystoupit z Evropské unie je nákladné
Grant čelil rovněž otázce, kolik peněz již Velkou Británii brexit stál. Panelista s odkazem na ekonomické studie uvedl, že ekonomický růst Velké Británie je v důsledku brexitu o 2,5 % pomalejší. „Budou Spojené státy jedinými skutečnými vítězi brexitu?“ zněl jeden z dalších dotazů z publika. Pravděpodobně ano, uznal Grant.
A jaké je ponaučení, které si z brexitové odyssey mohou odnést země středoevropského prostoru? „Vystoupení z EU je extrémně nákladné. Naše země jsou členy Unie pouze 15 let, přesto mnoho lidí považuje výdobytky evropské integrace za samozřejmé. Přitom samozřejmostí nejsou,“ uzavřela Marika Linntamová.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
