Jak evropské volby změní vedení institucí EU

18.06.2019
Magda Komínková, psáno pro Euroskop

  • Ve dnech 23. května až 26. května proběhly v celé Evropské unii (EU) volby do Evropského parlamentu (EP). Od roku 1979, kdy se konaly historicky první přímé volby, se jednalo již o volby deváté.
  • Pro Českou republiku (ČR) to byly po 15 letech členství v EU čtvrté volby.
  • Volby jednak změnily složení EP a jednak ovlivní další instituce – zejména pak Evropskou komisi (EK).
  • Současně v letošním roce dojde i ke změnám ve vedení Evropské rady a Evropské centrální banky.

Situace před volbami byla specifická. Do poslední chvíle nebylo jasné, kolik států se jich zúčastní a kolik mandátů se bude přerozdělovat. Důvodem byl stále nedořešený odchod Velké Británie z EU, který bude silně ovlivňovat i situaci po volbách. Doposud není kvůli nepřehledné situaci ve Spojeném království jasné, zda budou mít Briti svého zástupce v Komisi, jak bude volba Komise probíhat a okrajově také to, jak bude volen předseda Evropské rady (tzv. prezident EU).

Stejně jako před minulými volbami (2014) se očekávala změna poměru sil v Evropském parlamentu a nárůst síly skupin, které se k integraci staví rezervovaně nebo silně negativně. Podle mnohých expertů a politiků šlo z hlediska budoucnosti unijního projektu o volby zásadní.

Tato očekávání se ovšem nenaplnila zcela. Faktem však je, že rozložení politických sil uvnitř EP se značně proměnilo. Největší frakce oslabily a hledání kompromisu bude složitější. Takzvaná velká koalice lidovců a socialistů, která doposud držela většinu a určovala chod Parlamentu takřka po celou jeho čtyřicetiletou existenci, bude muset hledat partnery pro schvalování legislativy. Konečný výsledek bude zřejmý, až se poslanci rozdělí do jednotlivých skupin v EP. Pravděpodobný je i vznik nových liberálních a pravicových politických skupin.

Evropský parlament

Evropský parlament je jediným přímo voleným tělesem v rámci unijních institucí. EP je také jedinou institucí, která s každou revizí primárního práva posiluje a Lisabonská smlouva jej postavila téměř na roveň Rady EU.

Shrnutí pravomocí EP

Legislativní

  • Schvaluje právní předpisy EU, jejichž návrhy předkládá Komise (může být na návrh)
  • Rozhoduje v otázkách mezinárodních dohod
  • Rozhoduje o rozšiřování EU o přistoupení nových států k EU
  • Kontroluje pracovní program Komise a také může většinou svých členů požádat, aby Komise vypracovala návrh právního předpisu

Dozorčí

  • Vykonává demokratickou kontrolu orgánů EU
  • Volí předsedu Komise a schvaluje složení Komise, může hlasovat o návrhu na vyslovení nedůvěry
  • Uděluje rozpočtové absolutorium, tzn. schválení způsobu, jakým byly vynaloženy prostředky z rozpočtu EU
  • Vyjadřuje se k peticím předkládaným občany a zahajuje šetření
  • Interpeluje Komisi a Radu

Rozpočtové

  • Schvaluje víceletý finanční rámec (VFR)
  • Schvaluje spolu s Radou roční rozpočet EU

Volby do EP – rozdání karet

Evropský parlament je jediný mezinárodně volený parlament na světě. Jednou za pět let volí ve stejném termínu desítky milionů voličů napříč celou Unii. Před letošními volbami Evropský parlament společně s dalšími partnery, např. včetně serveru Euroskop.cz, vedl kampaň napříč Unií s názvem „Tentokrát budu volit“. V rámci ní se snažil informovat zejména o významu voleb a zvýšit volební účast, k čemuž v ČR došlo.

Volby do EP 2014

V předešlých volbách do EP v roce 2014 byla celková účast v rámci celé EU 42,61 procent. Účast tak nepatrně klesla oproti roku 2009, kdy k urnám přišlo 42,97 procent oprávněných evropských voličů. V posledních volbách do EP zvítězila lidovecká frakce (EPP) se ziskem 221 mandátů. Jako druzí skončili sociální demokraté (S&D), kteří obsadili 191 křesel. Výraznou dominanci těchto dvou frakcí doplnil třetí konzervativní blok (ECR) se 70 mandáty.

Parlament ukončil svou legislativní činnost vykonávanou v rámci osmého volebního období 18. dubna 2019.

Členské státy EU mají různé volební tradice a každá z nich může rozhodnout, kdy v časovém rozpětí čtyř dnů se budou volby přesně konat, a to od čtvrtka (dne, kdy se tradičně volí v Nizozemsku) do neděle (kdy probíhají volby ve většině zemí). V ČR se volilo v pátek 24. a sobotu 25. května 2019.

Tabulka 1: Volební dny v EU

23. května

Nizozemí, Spojené království

24. května

Irsko

24. a 25. května

Česká republika

25. května

Lotyšsko, Malta, Slovensko

26. května

Rakousko, Belgie*, Bulharsko*, Chorvatsko, Kypr*, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko*, Maďarsko, Itálie, Litva, Lucembursko*, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko

Zdroj: European Parliamentary Research Service

*povinné hlasování

Podle pravidel týkajících se voleb by měli být poslanci voleni formou poměrného zastoupení. O dalších aspektech volebního postupu rozhodují země samy. Některé státy například své území dělí na více volebních obvodů, zatímco jiné mají pouze jeden volební obvod (např. ČR). Ve volbách se o hlasy ucházejí národní politické strany, které mohou před volbami deklarovat, do které politické skupiny v EP by chtěly vstoupit.

Výsledky voleb 2019

První výsledky voleb byly zveřejněny v neděli 26. května a potvrdily odhady analytiků. Došlo k oslabení velké koalice – socialisté a lidovci nově nebudou držet většinu v EP. Posíleno bylo liberální křídlo. Šéf ALDE Guy Verhofstadt v tiskové zprávě oznámil, že původní ALDE bude používat název Renew Europe (Obnova Evropy). Evropská lidová strana (EPP) zůstane po letošních volbách nejsilnější frakcí. Výrazně však oslabí stejně jako druzí nejsilnější socialisté (S&D). Oslabí i mírně euroskeptičtí konzervativci (ECR), kteří již nebudou třetí nejsilnější skupinou. Kromě liberálů posílí zelení a také dvě frakce sdružující protiunijní a nacionalistické strany.

Graf 1: Většina v EP

Graf 2: Možné rozdělení na základě voleb – dle dostupných dat k 11. červnu 2019

Zdroj: European election results 2019

  • EPP – Poslanecký klub Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů)
  • S&D – Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu
  • ECR – skupina evropských konzervativců a reformistů
  • ALDE & R – Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu + Renaissance + USR PLUS
  • GUE/NGL – Konfederativní skupina Evropské sjednocené levice – Severská zelená levice
  • Zelení / EFA – Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance
  • EFDD – Skupina Evropa svobody a přímé demokracie
  • ENF – Evropa národů a skupina svobody
  • NI – Nezařazení poslanci
  • Ostatní – Nově zvolení poslanci

Předpokládané složení nového Evropského parlamentu vychází z předpokladu, že jednotlivé strany zůstanou ve frakcích, kde byly ve starém Parlamentu a dle toho, co již dříve deklarovaly.

Výsledky ve vybraných členských státech

Za zmínku určitě stojí opětovný úspěch Krajně pravicového Národního sdružení (RN) Marine Le Penové, které vyhrálo volby ve Francii. V souboji s proevropskou stranou prezidenta Emmanuela Macrona získalo 23,31 % hlasů. Macronova koalice Obroda, jejímž základem je jeho strana Republika v pohybu (REM) je s 22,41 % druhá. Výrazně si polepšili zelení, kteří skončili třetí s 13,47 %.

V Itálii vyhrála protiimigrační Liga Mattea Salviniho, která získala 34,3 % hlasů. Na druhém místě skončila opoziční Demokratická strana (PD) s 22,7 % hlasů a třetí Hnutí pěti hvězd (M5S) se 17 %.

V Polsku vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) vyhrála volby a má 45,38 % hlasů. Opoziční Evropská koalice, ve které se spojila pětice největších opozičních stran, dosáhla na 38,47 % hlasů.

V Německu ve volbách do EP zvítězila konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové s 28,9 % hlasů. Druzí skočili Zelení s 20,5 % a třetí sociální demokracie (SPD) s 15,8 %. Pro vládní strany CDU/CSU a SPD je to nejhorší výsledek v evropských volbách, pro Zelené se jedná naopak o jasně nejlepší.

V České republice se o mandát ucházelo 39 uskupení a celkově bylo přerozděleno 21 mandátů. Ve volbách zvítězilo hnutí ANO s 21,18 % hlasů. Na druhém místě skončila ODS (14,54 %) následovaná Piráty (13,95 %). Propad zaznamenali komunisté, kteří získali 6,94 % hlasů a jeden mandát.

Graf 3: Výsledky podle vnitrostátních stran – ČR

Zdroj: Výsledky podle vnitrostátních stran: 2019–2024 – ČR

Tabulka 2: Výsledky voleb v ČR a zvolení poslanci

Kandidátní listina

Počet mandátů

Zvolení poslanci

ANO 2011

6

Dlabajová Martina

Hlaváček Martin

Charanzová Dita

Knotek Ondřej

Kovařík Ondřej

Maxová Radka

Občanská demokratická strana

4

Zahradil Jan

Tošenovský Evžen

Vondra Alexandr

Vrecionová Veronika

Česká pirátská strana

3

Gregorová Markéta

Kolaja Marcel

Peksa Mikuláš

STAROSTOVÉ (STAN) s regionálními partnery a TOP 09

3

Niedermayer Luděk

Polčák Stanislav

Pospíšil Jiří

Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD)

2

Blaško Hynek

David Ivan

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

2

Zdechovský Tomáš

Šojdrová Michaela

Komunistická strana Čech a Moravy

1

Konečná Kateřina

Zdroj: ČSÚ

Tabulka 3: Souhrn výsledků voleb do EP

Rozdělení politických skupin v Evropském parlamentu podle zemí

Země

EPP

S&D

ECR

ALDE&R

GUE/NGL

Zelení/ESA

EFDD

ENS

NI

Ostatní

Počet křesel

Belgie

4

3

3

4

1

3

3

21

Bulharsko

7

5

2

3

17

Česko

5

4

6

1

3

2

21

Dánsko

1

3

1

5

1

2

13

Estonsko

2

3

1

6

Finsko

3

2

2

3

1

2

13

Francie

8

5

21

6

12

22

74

Chorvatsko

4

3

1

1

2

11

Irsko

4

1

2

2

2

11

Itálie

7

19

5

14

28

73

Kypr

2

2

2

6

Litva

3

2

1

2

2

1

11

Lotyšsko

2

2

2

1

1

8

Lucembursko

2

1

2

1

6

Maďarsko

13

5

2

1

21

Malta

2

4

6

Německo

29

16

1

7

5

25

11

1

1

96

Nizozemsko

4

6

5

6

1

3

1

26

Polsko

17

8

26

51

Portugalsko

7

9

4

1

21

Rakousko

7

5

1

2

3

18

Rumunsko

14

9

1

8

32

Řecko

8

2

1

6

4

21

Slovensko

4

3

2

2

2

13

Slovinsko

4

2

2

8

Spojené království

10

4

16

1

11

29

1

1

73

Španělsko

12

20

8

6

3

5

54

Švédsko

6

5

3

3

1

2

20

EU

179

153

64

106

38

75

54

58

9

15

751

Zdroj: Výsledky evropských voleb

Nárůst volební účasti

Jedním z hojně diskutovaných témat pojících se s každými evropskými volbami je volební účast, která do minulých voleb soustavně klesala. V prvních přímých volbách byla účast téměř 62 %, na konci devadesátých let kolem 50 %, v roce 2014 necelých 43 %. V letošních volbách se situace změnila a účast poměrně výrazně vzrostla – z 42,61 % na 50, 82 %.

Graf 4: Účast ve volbách od roku 1979 do roku 2019 – tendence

Zdroj: European election results 2019

Velké rozdíly v účasti ovšem panují mezi jednotlivými členskými státy. Průměrnou statistiku dostává do vyšších čísel například Belgie, kde je hlasování povinné. Zatímco v Dánsku se volební účast pravidelně pohybuje kolem 50 %, ve Francii mezi 40 a 50 % a ve Velké Británii mezi 30 a 40 %, Slováci, kteří si v roce 2014 připsali rekord v nejnižší účasti v historii 13,05 % oprávněných voličů, přišli letos k volbám ve 22,74 %.

Graf 5: Volební účast v roce 2019 dle členských států

Zdroj: European election results 2019

Důvodem nárůstu volební účasti může být například to, že minulé volební období bylo turbulentní a bylo spojena s několika výraznými událostmi (migrační krize, brexit). Voliči si možná uvědomili, že je potřeba participovat, protože výsledky činnosti EU se občanů každodenně dotýkají.

Box 1: Předpokládaný vývoj po volbách

  • červen 2019: Zvolení kandidáti by se měli dohodnout na zformování politických frakcí. Parlamentní skupiny by následně měly neformálně vyjednávat s Radou EU o výběru příštího šéfa Komise. V červnu by rovněž měla zasedat Evropská rada, kde bude představen kandidát na předsedu Komise
  • 1. července 2019: Oficiálně končí mandát osmého Evropského parlamentu
  • 2. července 2019: Inaugurační plénum nového Evropského parlamentu
  • červenec 2019: Evropský parlament by měl hlasovat o schválení kandidáta na předsedu Komise, kterého vybrala Evropská rada
  • září 2019: „Grilování“ kandidátů na komisaře Evropským parlamentem
  • říjen 2019: Evropský parlament by měl potvrdit novou Komisi
  • 1. listopadu 2019: Nová Komise by se měla ujmout úřadu

Důsledky probíhajícího brexitu: počet poslanců EP

Velká Británie z EU stále neodešla a osud tzv. brexitu není jasný. Konzervativní strana, kterou vedla Theresa Mayová do 7. června, utrpěla ve volbách vekou porážku. Před volbami, které v Británii konaly 23. května, se její podpora propadla. Britové jsou ohledně brexitu rozdělení − část chce z EU co nejdříve odejít a druhá část by si přála vyhlášení nového referenda nebo stažení žádosti o odchod.

„Neodchod“ Velké Británie způsobil, že systém se 751 poslanci musel být zachován. Britové se voleb do EP museli zúčastnit, i když stále není jasný osud zvolených poslanců. Původní předpoklad byl, že se bude letos volit 705 poslanců. Na alespoň částečné narovnání zastoupení jednotlivých států si tak Unie zatím musí počkat.

Dle odhadů ve volbách voliči Konzervativní strany odešli především k nové Straně pro brexit, kterou vede europoslanec Nigel Farage, jenž byl v kampani před referendem o členství v EU jedním z nejhlasitějších zastánců brexitu. Farage letošní volby vyhrál, což se mu podařilo už před pěti lety, kdy vedl stranu UKIP. Strana pro brexit získala 30,74 % hlasů a v Parlamentu by měla získat 28 křesel. Vládní konzervativci a opoziční labouristé zaznamenali ještě horší výsledky, než jim předpovídaly průzkumy.

Graf 6: Výsledky voleb ve Velké Británii

Zdroj: Výsledky podle vnitrostátních stran: 2019–2024 – Spojené království

Graf 7: Rozdělení mandátů – srovnání s rokem 2014

Zdroj: The Guardian

Spojené království má čas na odchod z EU až do 31. října 2019. Pokud se do té doby britští politici na nějaké formě brexitu nedomluví, britská vláda EU může požádat o další odklad. Doposud také není jasné, zda budou mít Briti svého zástupce v Komisi a jak bude volba Komise probíhat.

Změny počtu poslanců EP – 751 X 705

Po plánovaném odchodu 73 britských poslanců se má celkový počet snížit ze 751 na 705. Podle nového rozdělní žádný členský stát o své poslance nepřijde. Ze 73 míst má být 27 přerozděleno mezi zbývající státy, aby se více projevil princip sestupné poměrnosti, a to následovně: Francie (+5), Španělsko (+5), Itálie (+3), Nizozemsko (+3), Irsko (+2), Švédsko (+1), Rakousko (+1), Dánsko (+1), Finsko (+1), Slovensko (+1), Chorvatsko (+1), Estonsko (+1), Polsko (+1) a Rumunsko (+1). Zbývající křesla mají sloužit jako rezerva pro případné rozšíření EU.

Graf 8: Plánované rozdělení křesel v EP – před a po brexitu

Zdroj: Eurovolby 2019

Graf níže ukazuje, jaký efekt bude mít plánované snížení počtu poslanců na zastoupení jednotlivých členských států.

Graf 9: Počet obyvatel na jednoho europoslance – před a po brexitu

Zdroj: Evropský parlament

Spitzenkandidáti – podruhé na scéně

Ve volbách v roce 2014 hlavní evropské politické strany poprvé nominovaly své kandidáty na předsedu Evropské komise. Kandidát strany, která obdržela nejvyšší počet hlasů (tou byla EPP – Evropská lidová strana), se po schválení většinou poslanců nového Parlamentu stal předsedou Komise (Jean-Claude Juncker).

Tato nová procedura prosazovaná Evropským parlamentem vycházela z extenzivní interpretace Lisabonské smlouvy. Smlouva totiž umožnila větší propojení institucí a v článku 17 v odstavci 7 stanovila, že: „S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise“. Hlavní slovo v nominaci nicméně stále drží Evropská rada, protože ze smlouvy povinnost nevyplývá. Snahy politických stran na evropské úrovni o prosazení svých kandidátů na post předsedy Komise jsou zcela logické, ale fakticky nemají ve smlouvách právní základ.

Jak bude probíhat jmenování nové Komise, se teprve uvidí. Spitzenkandidáti jsou sice verbálně ve hře, ale zda se stane předsedou Komise některý z nich, je s ohledem na vyjádření čelních představitelů členských států nejasné. Vzhledem k tomu, že smlouva stanovuje pouze to, že by Rada měla „vzít v úvahu volby do Evropského parlamentu“, neexistuje povinnost, aby tomu tak bylo.

Členy politických stran na evropské úrovni, které nominují své kandidáty, jsou národní strany nebo jednotlivci. Evropských voleb se účastní národní strany, které jsou členy evropských politických stran.

Box 2: Politické strany na evropské úrovni

Zdroj: Evropské volby

Kandidáti evropských stran na post předsedy Evropské komise

Mimořádný summit po volbách

Evropští lídři ve čtvrtek 9. května souhlasili s tím, že se bezprostředně po volbách (28. května) setkají na mimořádném summitu. Prezident Evropské rady Donald Tusk uvedl, že chce, aby Rada v červnu nominovala nové vedení EU. Důvodem je zejména to, aby nedošlo situaci z roku 2014, kdy se v průběhu tří měsíců uskutečnily tři summity. Vedoucí představitelé se budou muset rozhodnout nejen o tom, koho nominují do vedení Evropské komise, ale v letošním roce se bude vybírat i předseda Evropské rady a poté i prezident ECB.

Mimořádný summit zahájil proces nominací nových vedoucích představitelů orgánů EU tím, že pověřil předsedu Evropské rady Donalda Tuska zahájením konzultací s členskými státy EU a s Evropským parlamentem. Jejich výsledek bude tvořit základ pro rozhodnutí na příštím summitu EU, který se bude konat ve dnech 20. a 21. června. Zatím není jasné, zda budou lídři členských zemí EU respektovat výsledek evropských voleb. Jejich rozhodnutí napoví, zda se členské státy budou snažit posilovat svoje postavení na úkor EP a Komise.

Zdroj: Evropský parlament

Nově zvolený Parlament

Jednání nově zvolených poslanců o zformování politických skupin (poslaneckých klubů v EP) odstartovala po 27. květnu. K vytvoření politické skupiny je zapotřebí 25 poslanců z nejméně jedné čtvrtiny členských států. Politické skupiny musí do 24. června oznámit své složení.

Deváté funkční období Evropského parlamentu oficiálně začne 2. července, kdy se poslanci sejdou na ustavujícím zasedání nového EP ve Štrasburku. Během tohoto zasedání si plénum zvolí předsedu, 14 místopředsedů a pět kvestorů EP a rozhodne o počtu a složení stálých parlamentních výborů.

Nová Evropská komise – podle výsledků voleb?

Po volbách je jedním z prvních úkolů nově vzniklého Parlamentu zvolit nového předsedu Komise.

Evropská rada by měla základě výsledků voleb do EP nominovat kvalifikovanou většinou kandidáta na post předsedy Komise. Parlament musí schválit nového předsedu Komise absolutní většinou hlasů (polovina všech poslanců plus jeden, tj. 376). Nezíská-li kandidát požadovanou většinu, musí členské státy ve lhůtě jednoho měsíce navrhnout jiného kandidáta (Evropská rada rozhoduje kvalifikovanou většinou).

Nový předseda si v dalším kroku vybere svůj tým – své komisaře (za každou členskou zemi jeden), a to na základě návrhů národních vlád. Rada po dohodě se zvoleným předsedou Komise přijme seznam kandidátů na komisaře. Poté přijdou na řadu opět poslanci. Kandidáti v návaznosti na přidělené portfolio předstupují před parlamentní výbory. Ty je „grilují“ a testují jejich znalosti a vhodnost pro konkrétní vybranou oblast. V minulosti se již několikrát stalo, že negativní hodnocení přimělo nominované komisaře stáhnout svoji kandidaturu. Celou Komisi včetně jejího předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku poté EP schvaluje v jediném hlasování jako celek.

Poté, co jsou předseda a členové Komise schváleni Parlamentem, jmenuje Rada formálně Komisi kvalifikovanou většinou. Komise je potom Parlamentu politicky odpovědná. EP, obdobně jako parlamenty národní, může Komisi vyslovit nedůvěru. Jsou k tomu zapotřebí dvě třetiny poslanců. Podle kritiků je ovšem vyslovení nedůvěry velmi obtížné.

Zdroj: Evropský parlament

Vazba k dalším orgánům

Evropský parlament ovlivňuje zásadním způsobem činnosti i v dalších orgánech. Noví poslanci jsou zapojeni do jmenování prezidenta, viceprezidenta a Výkonné rady ECB; evropského veřejného ochránce práv. Předseda Evropské rady je sice volen Evropskou radou, ale v jeho výběru se může odrazit celková nálada v institucích a nové rozložení sil v EU. Proto i jeho volba může okrajově souviset s volbami do EP a následným sestavováním Komise.

Významnou roli mají poslanci v rámci rozpočtu. Na začátku svého mandátu budou muset poslanci rozhodovat také o víceletém finančním rámci na období po roce 2020, který se nestačil schválit do voleb, jak se původně předpokládalo.

Souhrn – vztahy k dalším orgánům

Evropská rada

  • Předseda EP má právo vystoupit na začátku každého zasedání Evropské rady
  • Po každém zasedání předkládá předseda Evropské rady Parlamentu zprávu o výsledcích zasedání
  • Rada EU
  • Na začátku a v závěru předsednictví diskutuje předseda Rady s poslanci EP program předsednictví
  • Poslanci EP mohou Radě klást otázky k písemnému nebo ústnímu zodpovězení
  • Evropská centrální banka (ECB)
  • Prezident, viceprezident a Výkonná rada jsou jmenováni ER po konzultaci EP
  • Prezident ECB předkládá EP výroční zprávu ECB
  • Účetní dvůr
  • Předkládá výroční zprávu o plnění rozpočtu Radě a EP
  • Na základě zprávy Parlament rozhoduje, zda schválí plnění rozpočtu a udělí absolutorium
  • Pokud EP plnění účtů některého orgánu neschválí, musí dotčená instituce před novým jednáním o absolutoriu splnit doporučení výboru pro rozpočtovou kontrolu
  • Členy Účetního dvora jmenuje Rada po konzultaci s EP
  • Evropský veřejný ochránce práv
  • EP volí evropského veřejného ochránce práv
  • Veřejný ochránce práv o svých zjištěních informuje EP a předkládá výroční zprávu
  • Veřejného ochránce práv může odvolat Soudní dvůr na žádost EP

Závěr

Výsledky voleb ovlivní budoucnost EU a další vývoje integrace. Je zřejmé, že oslabila velká koalice a bude těžší hledat většinu pro schválení legislativních aktů. S konečnou platností bude však možné situaci posoudit až poté, co se poslanci s konečnou platností rozdělí do jednotlivých skupin a případně vzniknou skupiny nové. Ačkoliv došlo k jistému posílení populistických stran sice napříč EU, nenaplnily se prognózy výrazného růstu jejich síly. Navíc dosavadní zkušenosti naznačují, že skupina těchto poslanců není příliš aktivní. Proto není namístě obávat se výrazné změny v chodu Parlamentu a celé EU. Pokud bychom chtěli hodnotit dynamiku institucionální struktury EU, mimořádný summit, který se uskutečnil po volbách, naznačuje, že význam sekání státníků na nejvyšší úrovni roste. Je možné, že byly vyslyšeny kritické hlasy členských států a vliv Komise se bude postupně snižovat. Otázkou je míra „politizace“ příští Komise. Jedním z indikátorů bude výběr předsedy Komise, a to zda členské státy zohlední ve svém výběru výsledky voleb.

Autor: Magda Komínková, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality