Lagardeová: První žena v čele Evropské centrální banky

Na úterním plenárním zasedání ve Štrasburku podpořilo Lagardeovou 394 europoslanců z celkového počtu 751, 206 jich hlasovalo proti, zbytek se zdržel. Lagardeovou začátkem července nominovali šéfové států a vlád zemí Evropské unie.

Po formálním jmenování Evropskou radou se Francouzka Lagardeová stane v listopadu první ženou v čele Evropské centrální banky. Nahradí dosavadního prezidenta ECB Maria Draghiho, který instituci vedl od roku 2011. ECB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem a rozhoduje o měnové politice EU, mimo jiné o úrokových sazbách.

Za své hlavní cíle v čele ECB označuje Christine Lagardeová udržení cenové stability, dvouprocentní inflační hranici a boj proti klimatickým změnám. „Osobně si myslím, že každá instituce by měla riziko klimatických změn a ochranu životního prostředí řadit mezi klíčové body svého poslání,“ řekla nedávno v Evropském parlamentu. Jednou z možností, jak v této věci může být ECB nápomocna, je podle ní například nákup dluhopisů firem přispívajících ke snižování uhlíkových emisí.

Lagardeová na začátku září v Bruselu europoslancům slíbila navázat na Draghiho politiku nízkých úrokových sazeb, což ocenili liberální europoslanci z liberální frakce Obnova Evropy (Renew Europe) i sociální demokraté z S&D. Tuto měnovou politiku považují za cestu, jak udržet stabilitu evropské měny. Naopak euroskeptičtí poslanci pravice (ECR) udržování sazeb na nízké úrovni označili v úterní debatě za rozhazování peněz a ničení úspor střadatelů.

Christine Lagardeová stála 8 let v čele Mezinárodního měnového fondu (MMF), kde nahradila v roce 2011 Dominiqua Strausse-Kahna, který musel odstoupit kvůli obvinění z pokusu o znásilnění pokojské v newyorském hotelu.

Jako šéfka MMF si vysloužila uznání za to, že se podařilo v americkém Kongresu schválit zásadní reformní program, kdy se více hlasovacích práv v rámci MMF přesouvá na Čínu a další důležité rozvíjející se země. Během jejího působení v čele MMF se fond například rozhodl o zařazení čínského jüanu do skupiny hlavních světových měn. MMF se pod jejím vedením podílel také na pomoci zadluženému Řecku, fond ze zúčastnil jednání mezi evropskými institucemi a Aténami.

Před třemi roky varovala před negativními dopady případného brexitu, pro který se nicméně britští voliči v referendu v červnu 2016 rozhodli. Lagardeová se také v poslední době postavila za americkou centrální banku (Fed), když ji prezident Donald Trump kritizoval za rychlé zvyšování úrokových sazeb. Loni v březnu pak v roli výkonné ředitelky MMF doporučila eurozóně vytvoření fondu, který by pomáhal členským zemím čelit hospodářským útlumům. Státy používající euro také vyzvala k větší rozpočtové integraci.

Lagardeová má bohaté politické zkušenosti – od června 2007 působila čtyři roky jako francouzská ministryně hospodářství, financí a průmyslu. Stala se tak první ženou v této funkci a nejdéle sloužícím ministrem financí Francie od konce druhé světové války. Do vlády usedla poprvé v roce 2005 jako ministryně zahraničního obchodu, poté byla v květnu 2007 krátce ministryní zemědělství a rybolovu.

Jako ministryně financí si Lagardeová získala velký mezinárodní kredit. V roce 2008 ji časopis Forbes zařadil na 14. místo mezi nejmocnějšími ženami světa a v roce 2009 byla podle listu Financial Times nejlepším ministrem financí v eurozóně. Forbes ji také dlouhodobě řadí mezi desítku nejmocnějších žen světa.

Stínem nad její kariérou je soud, před kterým stanula kvůli sporné arbitráži z roku 2008, kdy byla francouzskou ministryní financí. Arbitráž tehdy přiřkla asi 400 milionů eur (přes deset miliard korun) podnikateli Bernardu Tapiemu v jeho letitém sporu s bankou Crédit Lyonnais. V prosinci 2016 soud rozhodl, že se Lagardeová skutečně provinila nedbalostí, trest ani záznam do trestního rejstříku ale nedostala. Hrozila jí přitom pokuta a až rok vězení. Bezprostředně po verdiktu jí vedení MMF vyslovilo plnou důvěru.