Petr Pospíšil, Euroskop, 29.10.2019
REPORTÁŽ – „Co nám EU přinesla a jaká je budoucnost?“ Tak zní název bilančních debat s občany, konaných při příležitosti patnácti let od vstupu ČR do EU v tuzemských krajských městech. Ve čtvrtek 24. října další ze série veřejných diskuzí hostil Hradec Králové – město pro svoji jedinečnou prvorepublikovou architekturu přezdívané „Salon republiky“.
Propojení minulosti se současností neodrážel jen název debaty, ale i dějiště samotné. Knihovna města Hradce Králové, sídlo spolupořadatelské instituce Europe Direct, totiž působí v prostorách moderně zrenovované industriální stavby z počátku 20. století.
O událostech o sto let mladších sem přišli diskutovat starosta města Kostelce nad Orlicí František Kinský, zastupitelka města Hradce Králové Pavlína Springerová a ředitel Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády ČR Štěpán Černý. Debatu moderoval Jakub Novák, tiskový mluvčí Univerzity Hradec Králové.
Členství v EU? Pozitiva převažují nad negativy
Osobní dojmy diskutujících orámovaly úvod debaty. Springerová, kromě své funkce v městském zastupitelstvu též prorektorka královéhradecké univerzity, se sama ještě jakožto studentka účastnila zahraničních výměnných studijních pobytů financovaných Evropskou unií. Později, již jako členka univerzitního vedení, vnímala rozvoj univerzity, jemuž Unie do velké míry napomohla – jednak materiálně, jednak z hlediska internacionalizace univerzity a jejího zapojení do mezinárodních sítí. Celkově podle Springerové po patnácti letech od vstupu Česka do EU pozitiva jednoznačně převažují nad negativy.
Černý připomněl, že vztah ČR a EU procházel různými etapami – před vstupem i po něm. Heslo „Zpátky do Evropy“ v devadesátých letech rezonovalo napříč politickým spektrem. „Nejednalo se o ´vstup´, ale o návrat do Evropy, do které historicky patříme a z níž jsme byli násilně vytrženi,“ konstatoval Černý. Toto vnímání převažovalo jak mezi českými politiky, tak u veřejnosti, což vyústilo v jednoznačný výsledek přístupového referenda v roce 2003.
Navzdory kritice je ´Brusel´ lepší než vše, co bylo dříve
Po vstupu entuziasmus poněkud vyprchal. Cíl dostat se do Evropy byl naplněn a nabízí se otázka, kam směřovat dál. Velkými výzvami, jimž bude Unie i členské státy v příštích třech dekádách čelit, podle Černého budou ochrana klimatu či stárnutí populace. Popularita členství v Unii mezi českými občany v současnosti osciluje okolo 50 procent. „Evropská unie přináší mír, při vší kritice ´Bruselu´ je třeba mít na paměti, že je daleko lepší než to, co bylo dříve,“ uzavřel svoje hodnocení Černý.
Kinský, potomek prastarého českého šlechtického rodu z 13. století, s předřečníky souhlasil: „Jednání na úrovni EU se mohou lidem zdát komplikovaná, přesto však jsou v duchu toho ´nejméně špatného´ politického systému – demokracie.“ Demokracie s sebou podle něj přináší i to, že menšina musí přijmout preference většiny a příště přijít s lepším řešením. Starosta Kostelce nad Orlicí poukázal i na dobrovolný charakter členství v Unii a vstupu do ní: „Když někam vstoupíte, musíte přijmout určitá pravidla a těmi se řídit.“
Unijní instituce legitimitu odvozují od členských zemí
Černý vzhledem ke kontroverznímu tématu dostatečně demokratického charakteru EU upozornil na to, že záleží na šíři pojetí demokracie. Ve Spojených státech podléhají demokratické volbě i soudci, otázkou však zůstává, zda je taková míra demokracie žádoucí a potřebná. Evropský parlament je volený přímo občany unijní osmadvacítky, Evropská komise zase jmenována legitimními národními vládami. I další unijní instituce, ač jejich představitelé nejsou voleni přímo, odvozují svoji demokratickou legitimitu od členských zemí. Rozhodně tedy není možné říci, že by evropské orgány byly nelegitimní.
Demokratický deficit Evropské unie je nejčastěji přisuzován Evropské komisi. Jak však Černý vysvětlil, předseda Komise zpravidla při skládání kolegia komisařů respektuje nominace ze strany členských států a Parlament při následném „grilování“ (slyšení adeptů na post komisaře), pokud neshledá závažné objektivní překážky, nominanty schválí. Podobně jako nejsou lidmi přímo voleni eurokomisaři, nejsou voleni ani ministři na národní úrovni či starostové na lokální, přesto tyto činitele v jejich funkcích všichni respektují.
Komise nařízení nevydává, Rada a Parlament hájí státy i občany
Evropská komise navíc disponuje pouze zákonodárnou iniciativou, nikoli spolurozhodovací pravomocí při schvalování obecně závazných unijních norem (nařízení a směrnic). O přijetí či nepřijetí evropských legislativních norem spolurozhodují Rada a Parlament, kde jsou zájmy členských zemí a občanů reprezentovány.
S ředitelem Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády vyjádřila souhlas i Pavlína Springerová. Situace dnes a před 150 lety se podle ní liší v tom, že nyní máme konsenzuální systém, který respektujeme a nezpochybňujeme legitimitu činitelů, kteří v důsledku jeho aplikace získají mandát.
Negativní publicita o EU? Hladit proti srsti je zábavnější
Na volby do jediné přímo volené unijní instituce, Evropského parlamentu, se zaměřila další část debaty. Moderátor ji uvedl otázkou, proč bývají evropské volby označovány za „volby druhého řádu“.
V Hradci Králové probíhá další ze série debat s občany bilancujících přínosy, výzvy i budoucí vyhlídky členství České republiky v Evropské unii při příležitosti #15letvEU. pic.twitter.com/U5e0hSzQtu
— Euroskop.cz (@euroskop) 24. října 2019
Kinský identifikoval trojici příčin. Zaprvé Československo bylo ve druhé polovině minulého století součástí shora zavedeného hospodářského uskupení, v němž byly české zájmy potlačovány a lidé toto uspořádání (RVHP – pozn. aut.) z oprávněných důvodů vnímali negativně. Zadruhé kritici Unie dostávají v médiích nepoměrně větší prostor než její obhájci, protože – slovy hraběte Kinského – „hladit proti srsti je zábavnější než po srsti“. V neposlední řadě podle něj v Česku panuje obecná nechuť chodit k volbám pramenící z nezájmu o politiku. Letošní účast u evropských voleb je tak podle něj ve světle obecně laxního přístupu k volbám třeba vnímat jako relativní úspěch.
Česko i díky Evropské unii prožívá hospodářský zázrak
Pavlína Springerová považuje Evropskou unii za garanta právního státu a demokracie. I proto je ráda, že česká eurokomisařka Věra Jourová dostane v nadcházejícím funkčním období Evropské komise na starosti právě portfolio „Transparentnost a hodnoty“, které tyto oblasti zahrnuje.
Štěpán Černý rovněž oceňuje přínosy členství v Unii pro Českou republiku: „I díky Evropské unii v současné době prožíváme hospodářský zázrak.“ Vzletný výrok podložil konkrétními fakty – Česko v klíčových ekonomických ukazatelích již předstihlo Řecko a Portugalsko, přibližuje se Španělsku a podle odhadů v horizontu osmi let může překonat i Itálii. Představa krajních euroskeptiků o České republice jakožto jakémsi autarkním, soběstačném státu stojícím mimo EU, je tak podle něj naprosto nesmyslná.
Černý: Spojence hledáme tam, kde se naše zájmy protínají
Jako neopodstatněný označil i dojem, že by Česká republika byla součástí nějaké ustálené skupiny států, které by k jednotlivým evropským otázkám zaujímaly jednotný postoj. „Spojence hledáme podle toho, kde se naše zájmy protínají,“ shrnul. V otázkách zemědělské politiky je tak Česku názorově blíže kupříkladu Finsko, Francie nebo Španělsko, v zájmu na prohlubování vnitřního trhu se zase Češi nejčastěji shodnou s pobaltskými státy, Švédském či Nizozemskem.
Velké téma, prostupující úrovně lokální, regionální, celostátní i evropskou, představují evropské dotace. V debatě jim byl věnován velký prostor. František Kinský má jakožto starosta s různými typy dotací bohaté zkušenosti. Nejprve poukázal na jejich odvrácenou stránku. V obecné rovině jsou dotace často spojeny s přílišnou, přebujelou byrokracií, a striktní, velice formalistickou kontrolou. Dále bývá dotacím vyčítáno, že pokřivují přirozenou ekonomickou rovnováhu.
Kinský: Dotace z EU udělaly v ČR mnoho dobrého
Jakkoli tedy ani dotace nelze označit za zcela nekontroverzní, přínos evropských prostředků je podle hraběte Kinského neoddiskutovatelný: „Dotace z EU udělaly v ČR strašně moc dobrého,“ prohlásil a pokračoval vysvětlením, že bez evropských peněz bychom nemohli mnoho věcí užívat, neboť stát sám by je vygenerovat nedokázal.
V pohledu na dotace se se svým předřečníkem shodla i Springerová, podle které nám mnoho dotačních titulů může výrazně pomoci a je třeba využít faktu, že v příštím unijním rozpočtovém cyklu (2021-2027) bude Česká republika stále ještě čistým příjemcem z evropského rozpočtu (více peněz od Evropské unie dostane, než kolik do unijního rozpočtu pošle). Zároveň však hradecká zastupitelka připustila, že jednotliví žadatelé by vždy měli pečlivě uvážit, po kterých penězích sáhnout a které raději „nechat ležet“ (neboť by mohly vyústit ve vícenáklady).
Další z dotazů z publika mířil na brexit. Hrabě Kinský již v úvodu debaty zmínil, že osobně pamatuje, jak britský premiér Macmillan v 60. letech mocně usiloval o přijetí do tehdejšího, dynamicky se rozvíjejícího Evropského hospodářského společenství. Současné dění proto pokládá za paradoxní, avšak zároveň si uvědomuje, že britská pozice k evropské integraci byla vždy na rozdíl od zbytku kontinentu rezervovanější.
Brexit? Staré křivdy ožívají a komplikují situaci
Současná situace je podle něj o to složitější, že jednota nepanuje ani uvnitř Spojeného království. Skotsko a Severní Irsko má podle Kinského s Londýnem historický problém: „Nyní, po referendu o vystoupení z EU, staré křivdy opět vyplouvají na povrch a znesnadňují dosažení shody.“ Výsledkem tak je absurdní situace, kdy dohodu o vystoupení blokují ti, kteří sami vystoupit chtějí – dohoda o vystoupení však neodpovídá jejich představám.
Podle Springerové z brexitu vyplývá ponaučení, že bruslit po tenkém ledě se nevyplácí. Ohrožení vnitřní jednoty Británie může dle jejích slov vyústit až v nové referendum o nezávislosti Skotska. Černý současný stav britské politiky rovněž považuje za zablokovaný a jedinou cestu ven spatřuje v hluboké a dalekosáhlé reformě.
Jak komunikovat o EU? Jsme aktivní aktér, ne terč diktátu
V závěrečné části debaty se Štěpán Černý vyjádřil i k otázce, co dělat s nedostatečným zájmem lidí o evropskou politiku. Navzdory všem překážkám je pozitivním výchozím bodem skutečnost, že všichni se kulturně cítí být Evropany. Zbývá vzít za své, že v Evropě a jejích státech existují různé úrovně vládnutí, s různými funkcemi, pravomocemi a rozdělením kompetencí. „Jde o to, aby národní lídři komunikovali o EU vůči domácímu publiku pozitivně – nikoli tak, že jsme terčem diktátu, nýbrž tak, že se sami na evropské politice aktivně podílíme,“ formuloval svůj recept Černý.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
