Petr Pospíšil, Euroskop, 20.1.2020
Jak vypadá aktuální stav dohod o hospodářském partnerství s africkými zeměmi? Jak tyto dohody napomáhají rozvoji afrického kontinentu? A co lze očekávat ohledně vztahů Evropy a Afriky do budoucna? Na tyto i jiné otázky hledali odpověď účastníci semináře pro veřejnost, který se uskutečnil ve čtvrtek 16. ledna v pražském Evropském domě.
Debaty se v roli panelistů zúčastnili Jitka Znamenáčková z Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů. Role moderátorky se ujala Ludmila Johnová, ředitelka Eurocentra Praha.
EU je v geopolitické soutěži, vztah s Afrikou musí rozvíjet
Znamenáčková hned v úvodu uznala význam hospodářských dohod pro vztah mezi Evropskou unií a africkými zeměmi: „EU si uvědomuje, že tento vztah je třeba kultivovat.“ Nutnost věnovat Africe patřičnou pozornost je silnější i z toho důvodu, že se v současnosti Evropa nachází v globální geopolitické soutěži, v níž se snaží vliv v Africe získat Čína i další světové mocnosti.
Význam, který Unie Africe v současnosti přikládá, potvrzuje i skutečnost, že první cesta do třetích zemí nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové směřovala do Etiopie na setkání představitelů Africké unie. Afriky se týkají i četná sdělení Evropské komise a spolupráce s Afrikou bude nutná i pro naplnění některých aspektů unijního „Zelené dohody pro Evropu“ (European Green Deal), balíčku opatření v environmentální oblasti. A konečně v únoru 2020 se očekává revize Paktu EU o migraci, jež patrně bude obsahovat i prvky spolupráce se zeměmi afrického kontinentu.
Význam partnerství? Obchod, investice i rozvojová pomoc
Po stručném nástinu významu partnerství s Afrikou do budoucna se Znamenáčková proti proudu času vrátila k charakteristice současného stavu. Z Afriky směřuje do Evropy 35 procent veškerého exportu, tudíž „Starý kontinent“ představuje pro africké země velice významné odbytiště. Na druhou stranu země Evropské unie mají zájem na africkém kontinentu investovat a již v současnosti jsou největším poskytovatelem rozvojové pomoci směřované na Afriky. Řeč čísel vzhledem k důležitosti evropsko-afrického partnerství je tedy neoddiskutovatelná.
Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová (uprostřed) a komisařka Jutta Urpilainenová (druhá zprava) na pracovní cestě v Etiopii. Zdroj: European Commission Audiovisual Service
Spolupráce mezi Evropou a Afrikou je z pohledu mezinárodních vztahů významná i z toho důvodu, že akceschopnost multilaterální platformy v podobě Světové obchodní organizace (WTO) je v současné době negativně poznamenána sporem zemí nad mechanismem WTO pro řešení sporů.
Základem vztahu Evropské unie s Afrikou jsou tzv. dohody o ekonomickém partnerství (zkráceně „EPA“ – Economic Partnership Agreements). V současnosti jsou uzavřeny s pěti geograficky definovanými skupinami afrických zemí. Partnerství s Afrikou má vést k naplnění celé řady krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých cílů. Tyto zahrnují mj. lidská práva, udržitelný rozvoj či realizaci Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs).
Africké země jsou strategickými partnery i pro Českou republiku
Afrika je strategickým partnerem nejen pro Evropskou unii jako takovou, ale i pro její členské země – České republiky nevyjímaje. Prioritami České republiky v jednáních o prohlubování dohod „EPA“ jsou čtyři následující oblasti: digitální obchod, udržitelný rozvoj, služby a investice, monitoring a implementace. Především země Sahelu představují pro Českou republiku významný exportní trh a jak Znamenáčková uvedla, ministerstvo zahraničí v současnosti připravuje několik projektových strategií zaměřených na africké státy.
Partnerství s Afrikou nemá jen ekonomickou a rozvojovou, nýbrž i bezpečnostní dimenzi. Francie podle panelistky patrně vedení své mise v Mali přenechá jiným evropským partnerům, mezi nimiž by mohla figurovat i Česká republika.
Diskutující při semináři v Evropském domě (zleva Jitka Znamenáčková, moderátorka Ludmila Johnová a Ondřej Horký-Hlucháň). Zdroj: Marek Tománek, stážista Eurocentra Praha
Došlo i na citlivé téma Afriky v kontextu migrace. Znamenáčková podotkla, že 90 procent migrujících Afričanů migruje do jiné země v rámci afrického kontinentu a pouze 10 procent migrantů z Afriky míří do Evropy. Přesto však po migrační krizi z roku 2016 mezi především západoevropskými lídry sílily hlasy žádající podmiňování rozvojové pomoci důslednějším plněním návratové politiky ze strany afrických zemí. Česká republika však toto stanovisko nesdílela.
Horký-Hlucháň: Dohody EPA samy o sobě rozvoj Afriky nezaručí
Výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Horký-Hlucháň entuziasmus své předřečnice ohledně dohod EPA nesdílel. „Nejsem přesvědčený o tom, že dohody EPA jsou pro africké země skutečně výhodné,“ uvedl. Připustil sice, že africké země díky ekonomickým dohodám mohou legálně dovážet do EU, nýbrž to, zda půjde celkově o úspěšný projekt, podle něj ukáže až čas. „Afrika postrádá konkurenceschopný model ekonomického rozvoje a průmysl ve většině afrických zemí je v plenkách,“ vysvětlil, proč rozvoj afrického kontinentu představuje běh na dlouhou trať.
V loňském a letošním roce vztah EU a Afriky zaznamenal či ještě zaznamená významné milníky. V květnu 2019 vstoupila v platnost dohoda o Africké kontinentální zóně volného obchodu vztahující se na 90 procent položek. V únoru letošního roku vyprší Dohoda z Cotonou, uzavřená Evropskou unií souhrnně se skupinou zemí regionu „ACP“ (země Afriky, Karibiku a Tichomoří). Tato dohoda položila základ pro systém regionálních hospodářských dohod EPA, Horký-Hlucháň však kriticky vnímá samotný princip, na kterém byla založena – že Unie zaujala jednotný postoj ke geograficky, ale i jinak zcela odlišným zemím. Jedná se podle něj o „pozůstatek koloniální reality“.
Eurokomisařka Jutta Urpilainenová na setkání zástupců UNHCR (Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) v Keni. Zdroj: European Commission Audiovisual Service
Na konci svého úvodního příspěvku Horký-Hlucháň formuloval kvartet otázek, které si podle něj musí především unijní lídři do budoucna ohledně vztahů s Afrikou vyjasnit. Zaprvé jde o to, zda volit vůči Africe spíše fragmentovaný regionální, nebo jednotný kontinentální přístup. Zadruhé zda má Evropa africkým zemím nabízet primárně pomoc, nebo partnerství. Zatřetí jestli mají tento vztah formovat spíše unijní instituce nebo jednotlivé členské státy. A na závěr – což je spíše otázka, kterou zodpoví vývoj událostí a geopolitická realita – zda bude dominantním hráčem v Africe Evropa, nebo Asie. Aktuální stav pro Evropu stále vypadá slibně, neboť je pro Afriku ekonomicky dvakrát významnější partner než Čína a třikrát významnější partner než Spojené státy americké.
Stinnou stránkou je brain drain, nová Komise dává naději
Některé z těchto otázek zazněly i v následné diskuzi. V ní oba panelisté uznali existenci a závažnost problému tzv. brain drain (odlivu mozků), kdy partnerství s Afrikou s sebou přináší emigraci nejtalentovanějších jedinců z afrického kontinentu do bohatších evropských zemí, přičemž ze strany Evropy se nedaří naplňovat předsevzetí o „cirkulární migraci“ – tedy že se takto migrující jedinci jednou vrátí do svých zemí původu a pomohou jim svými získanými znalostmi, schopnostmi a zkušenostmi nastoupit cestu dynamického rozvoje. Záporně diskutující hodnotili i odchod Velké Británie z Evropské unie, která bude podle slov Jitky Znamenáčkové v oblasti rozvojové spolupráce a partnerství s Afrikou „velice chybět“.
Naději však hosté naopak spatřují v novém složení Evropské komise. Finská komisařka Jutta Urpilainen, zodpovědná za oblast rozvojové spolupráce, podle Znamenáčkové usiluje o vznik neformální koalice unijních zemí s nekoloniální minulostí, jimž není osud třetích zemí lhostejný. Expertka z českého ministerstva zahraničí rovněž očekává, že nový Vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Joseph Borrell bude mít vzhledem ke svým zkušenostem i španělskému občanství africký kontinent prioritně v hledáčku.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
