Petr Pospíšil, Euroskop, 15.7.2020
REPORTÁŽ – V jakých aspektech se protínají a v jakých naopak rozcházejí preference středoevropských zemí vzhledem k rozpočtovému plánování Evropské unie, ovlivněnému krizí Covid-19? Jakých změn v reakci na pandemii mohou doznat transatlantické vazby? A jakou pozici by evropské země měly zaujmout vůči Číně? Tyto palčivé otázky představovaly jádro online debaty pořádané think-tankem Globsec.
Debaty se v roli panelistů zúčastnili Aleš Chmelař, náměstek pro řízení sekce evropské Ministerstva zahraničních věcí ČR, dále Martin Klus, státní tajemník slovenského ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí, a polský ministr pro evropské záležitosti Konrad Szymański.
Dopady koronavirové krize na jednotlivé země Evropské unie byly podle Aleše Chmelaře asymetrické. Země středoevropského prostoru působily jako připravenější na pandemii, ale to i díky tomu, že měly více času na vypuknutí pandemie se připravit, neboť do nich nákaza pronikla výrazně později než například do středomořských států Unie.
Unie může i při nedostatku pravomocí být koordinační platformou
Kritizovat EU za nedostatečnou reakci na krizi podle Chmelaře není na místě, neboť Unie v oblasti krizového managementu nedisponuje žádnými hmatatelnými pravomocemi – oblast je plně v gesci jednotlivých států. To však samozřejmě nevylučuje, aby EU plnila roli užitečné platformy pro koordinaci různých států, o což také evropský blok usiloval.
Z hlediska obecného zhodnocení toho, jak ovlivní současná pandemie nemoci Covid-19 budoucnost Evropy, Chmelař poznamenal, že je ještě předčasné činit definitivní závěry. Dopady pandemie podle něj ještě nedosáhly té míry, aby bylo možné označit je za strukturální. Zároveň se ovšem dle jeho slov pomalu přibližujeme do stádia, kdy se některé ze změn, k nimž v důsledku koronaviru došlo, stanou nezvratnými. Do této kategorie řadí například určité změny v dodavatelských řetězcích.
Covid-19 je zatěžkávací zkouškou i kvůli přetrvávajícím výzvám
Pro Unii současné turbulentní období nepochybně představuje zatěžkávací zkoušku, jejíž uspokojivé zvládnutí je znesnadňováno skutečností, že na úrovni evropské politiky dosud existuje řada nedořešených, problematických témat, mezi něž Chmelař počítá problematiku eurozóny, migrace, Zelené dohody (Green Deal), přechodu k bezuhlíkové ekonomice či dokončení jednotného digitálního trhu.
Podle Szymańského je v souvislosti s koronavirovou krizí nutné odlišovat dvě roviny – užší čistě epidemiologickou a širší ekonomickou. To, jaká úloha a očekávání by se měly s Evropskou unií pojit se podle polského ministra u obou rovin různí.
Epidemiologická opatření státům, ekonomickou obnovu Unii
Co se epidemiologické perspektivy týče, úlohou Unie podle něj není zajišťovat veřejný pořádek a veřejné zdraví. Proto Szymański pokládá za správné, že se tyto oblasti řeší na vnitrostátní úrovni, tedy na úrovni, která je bližší občanům.
Odlišné je to podle něj v případě druhé, ekonomické perspektivy, kde by podle polského politika měla být unijní role výraznější. EU by měla být aktivním činitelem v procesu pokrizového oživení ekonomiky a zvyšování odolnosti. Ačkoli se počáteční reakce Unie mohla jevit jako omezená (dílem i v důsledku tlaku vyvinutého skupinou „šetrných států“), později přijatý „Plán obnovy“ je dle Szymańského svým rozsahem dostatečně ambiciózní na to, aby mohl přinést kýžený účinek vzývaný svými architekty.
Nejde jen o objem, ale i včasnost ekonomické pomoci
Nejde přitom jen o výši prostředků, ale i o jejich včasné napumpování do krizí poznamenaných evropských ekonomik. „Čas jsou peníze a čím déle budeme čekat na přísun peněz do evropské ekonomiky, tím vyšší budou náklady, které vzniknou všem – firmám i jednotlivcům,“ varoval Szymański.
Polský ministr s Chmelařem souhlasil v tom, že pokrizová ekonomická obnova není jen o přímých finančních transferech. Jednotný unijní trh stále skýtá značný nevyužitý potenciál, ať už v případě jednotného digitálního trhu, volného obchodu službami, pravidel pro státní podporu či regulace hospodářské politiky.
Provázanost evropských ekonomik činí společný postup nutností
Současná situace je náročná i podle Martina Kluse. Slovensko v letošním roce podle odhadů očekává pokles HDP přibližující se deseti procentům, i proto je Plán obnovy pro Slovensko důležitý. Společný postup je podle něj tím jediným způsobem, jak krizi překonat – i s ohledem na to, že jednotlivé země Unie jsou ekonomicky vysoce provázány. „Pokud se něco stane v Itálii či ve Španělsku, země střední Evropy to okamžitě pocítí,“ vysvětlil Klus. I z toho důvodu je podle něj solidarita značně akcentována na meetinzích Rady pro obecné záležitosti (General Affairs Council).
Podle Chmelaře můžeme v současné době v Evropě pozorovat proces, kdy jsou státy stále více ochotny vzájemně přebírat odpovědnost za společné závazky (mutualization of common liabilities). Szymański s touto charakteristikou současných opatření na oživení ekonomik po krizi Covid-19 nesouhlasil. „Jde o výjimečná opatření pro výjimečnou situaci. Tato opatření jsou limitována svým účelem a zavedena budou pouze po omezenou dobu,“ uvedl. Z toho důvodu by polský ministr o „zevzájemňování“ závazků či dluhů na evropské úrovni nehovořil.
Slaďme pokoronavirovou obnovu, nové výzvy i tradiční priority
Problém podle Szymańského ztělesňuje skutečnost, že programy na obnovu ekonomik se v jednotlivých unijních členských zemích přirozeně odlišují obdobně, jako se odlišují kapacity, možnosti a schopnosti států. Unijní iniciativy, sledující cíl oživení ekonomik, by proto podle něj tyto rozdíly měly zohledňovat a kompenzovat je takovým způsobem, aby země s menšími možnostmi nebyly vystaveny těžším ekonomickým dopadům.
Ekonomická pomoc by dle názoru polského politika měla respektovat dlouhodobý cíl konvergence (sbližování hospodářských a sociálních rozdílů mezi členskými zeměmi), která musí zůstat prioritou. Tradiční priority musí být adekvátně sladěny s novými výzvami, které rozpočtové návrhy unijních institucí reflektují, jako jsou digitalizace a boj proti klimatické změně. Pro země Visegrádské skupiny bude důležité zachovat mezi prioritami i tradiční politiky v čele s kohezní politikou a zemědělskou politikou.
K novým vlastním zdrojům se střední Evropa staví skepticky
Co podle diskutujících představuje limity, které jsou pro středoevropské země nepřekročitelné? Martin Klus se staví skepticky k eventualitě „nových vlastních zdrojů“ unijního rozpočtu. Zároveň však dodal, že slovenská strana je připravena ke kompromisům i z toho důvodu, že země Evropské unie „zoufale potřebují společné rozhodnutí“. Lze proto očekávat, že na nadcházejícím summitu Evropské rady, konajícím se po polovině července v Bruselu, se bude diskutovat o všech návrzích daní, které by na evropské úrovni mohly být zavedeny.
První z dotazů vznesených v následné diskuzi mířil k podobě plánované konference o budoucnosti Evropy. Dle Szymańského se musí dbát na to, aby byla inkluzivní a zahrnovala jak širokou veřejnost, tak národní parlamenty jakožto přímo volené, demokraticky reprezentativní orgány. Mělo by se podle něj jednat o dalekosáhlou diskuzi o všech tématech, která občané považují za palčivá a žádná otázka by z debat neměla být vyňata jakožto „tabu“.
Diskuze u budoucnosti EU musí být inkluzivní personálně i tematicky
S inkluzivním, celospolečenským charakterem diskuzí souhlasil i Martin Klus. Ohledně diskutovaných témat se ovšem domnívá, že například záležitost případné revize primárních Smluv Evropské unie je komplikovaná. „Není složité Smlouvy otevřít, ovšem jak jsou jednou otevřeny, je obtížné je opět uzavřít,“ glosoval Klus.
Středoevropské země bývají často označovány za euroskeptické. Jak však Aleš Chmelař vysvětlil, „skepse sama o sobě vlastně představuje pozitivní vlastnost, je totiž předpokladem pro kritické myšlení.“ Stejně jako jeho slovenský kolega ovšem sdílí přesvědčení, že diskuze o změně Smluv by mohly destabilizovat jednotu mezi členskými zeměmi.
Diskuze by podle něj neměly být omezeny na komplikované institucionální otázky, které jsou zpravidla předmětem zájmu pouze pro odbornou veřejnost. O čem by naopak podle Chmelaře řeč být měla? „O tom, jak posílit legitimitu Evropské unie a jak utvářet její globální roli v období, kdy dochází ke zpochybňování multilaterálního mezinárodního řádu založeného na pravidlech,“ uvedl Chmelař. Na přetřes by podle něj mohla přijít i kontroverzní dílčí témata praktického charakteru, jako je dvojí kvalita potravin či problematika plastů.
Transatlantické vztahy není možné považovat za zaručené
Co se týče vztahů mezi Evropou a globálními mocnostmi, Polsko je podle Szymańského znepokojeno skutečností, že transatlantické vztahy v současné době není možné považovat za garantované. „Musíme učinit, co je v našich silách, abychom upevnili naši jednotu v rámci Západu. A zároveň si přitom uvědomovali, že ´Západ´ stále představuje širší pojem než jen EU,“ řekl Szymański, podle kterého musíme vložit snahu do rozvoje vztahu mezi Evropou a Spojenými státy.
Kupříkladu podle něj musíme dbát na to, aby stálá strukturovaná spolupráce v obraně (PESCO) nebyla vnímána jako konkurenční alternativa vůči NATO, nýbrž jako nástroj k posilování evropského pilíře v rámci Aliance.
NATO zůstává prioritou, k Číně je potřeba jednotný postoj
Chmelař se zaměřil na vztahy s Čínou, které dle jeho názoru koronavirová pandemie nepochybně zkomplikovala. Evropská unie by měla zaujmout vůči Číně jednotný postoj a německé předsednictví v Radě EU by mohlo tomuto pomoci.
S nutností posilování jednoty v rámci Západu souhlasil i Martin Klus. „NATO zůstává primární organizací pro naši obranu,“ ubezpečil diváky Klus a uzavřel: „Zajištění funkčního multilateralismu musí být naší prioritou jak vůči Spojeným státům, tak ve vztahu k Číně.“
Záznam celé debaty je k dispozici ke zpětnému zhlédnutí na YouTube zde.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
