Petr Pospíšil, Euroskop, 26.10.2020
REPORTÁŽ – Evropská komise deklarovala svůj záměr zavést zvláštní poplatek, zpoplatňující importované zboží na vnějších unijních hranicích podle jejich uhlíkového obsahu. Tato speciální daň má jednak jakožto jeden z nových vlastních zdrojů evropského rozpočtu pomoci naplnit unijní pokladnu, jednak posílit trend zelené transformace zemí Evropské unie. Zavedení poplatku však není bez komplikací. O možných problémech hovořili účastníci online debaty bruselského pobočky deníku Politico.
Online debaty se v roli panelistů zúčastnili Jennifer Hillmanová, expertka na politickou ekonomii z think-tanku Council on Foreign Relations, Diederik Samson, vedoucí kabinetu exekutivního viceprezidenta Evropské komise Franse Timmermanse, Frank Schulz, výkonný ředitel ocelárenského koncernu ArcelorMittal, a europoslankyně Kathleen van Breemptová. Debatu moderoval Jakob Hanke Vela z deníku Politico.
Za jakým cílem je podle diskutujících potřebné uhlíkovou daň zavést? Van Breemptová a Samson se shodli na úsilí o dosažení uhlíkové neutrality a Schulz na zabránění tzv. úniku uhlíku, tedy situaci, kdy evropské průmyslové podniky přesouvají svoje výrobní závody do mimounijních zemí s nižšími environmentálními standardy. Hillmanová je přesvědčena, že produkování uhlíkové stopy musí být zpoplatněno, jedním dechem však upozorňuje na to, že zavedení diskutovaného mechanismu na vnějších hranicích EU může – a patrně také bude – vnímáno ze strany třetích zemí jako diskriminační.
Uhlíková daň bude muset obstát ve světle pravidel WTO
Navzdory těmto výtkám podle americké odbornice specializující se na mezinárodní obchodní právo může evropská uhlíková daň, vybíraná na vnějších hranicích EU, tváří v tvář pravidlům Světové obchodní organizace (WTO) uspět. Právní cesty se nabízí dvě. Zaprvé lze po pečlivé kalkulaci reálných nákladů na mitigaci uhlíkové stopy, které jsou nuceny vynaložit unijní podniky, stanovit taková výše uhlíkového poplatku na vnější hranici, který bude vůči těmto nákladům ekvivalentní. Druhá možnost je navázána na jednu z výjimek z pravidel WTO umožňující zavedení mimořádného poplatku, pokud takový krok sleduje primárně důvody v oblasti ochrany životního prostředí.
Frank Schulz namítal, že na případné zavedení uhlíkové daně by se nemělo nahlížet jako na diskriminační vůči podnikům ze třetích zemí. Podle něj jsou to naopak evropské společnosti, které jsou za stávající situace znevýhodněny. Musí totiž svoje výrobní procesy přizpůsobit přísným unijním standardům, čímž čelí vyšším produkčním nákladům. Producentům z třetích zemí tyto vícenáklady odpadají, z hlediska konkurenčního boje jsou tak ve výhodě.
Cíl poplatku: Spravedlivější trh a kvalita životního prostředí
Diederik Samson představil perspektivu regulátora – Evropské komise. Motivace k zavedení uhlíkové daně na hranicích je dvojí. Jednak zajistit spravedlivé podmínky trhu (level playing field) a absenci diskriminace a znevýhodnění jak v rámci EU, tak navenek. Jednak učinit konkrétní čin směřující ke zlepšení životního prostředí v Evropě a ve světě. Ono „spravedlivé hrací pole“ podle Samsona musí mít tu podobu, že se povede přimět i třetí země, aby posunuly svoje průmyslové environmentální normy na vyšší, přísnější normy. Představitel Komise věří, že se Unii poveden WTO přesvědčit o tom, že je zavedení poplatku žádoucí a opodstatněné.
Jeho konkrétní podoba ještě zcela dotažena není, avšak Samson nevyloučil, že výše poplatku se bude vůči jednotlivým třetím zemím (či skupinám třetích zemí) lišit i podle toho, jak rozvinuté dekarbonizační politiky dané země budou mít.
Uhlíkový poplatek je jedním z více nových vlastních zdrojů
Europoslankyně van Breemptová uvedla, že uhlíková daň na hranicích je pouze jeden z několika tzv. nových vlastních zdrojů rozpočtu (víceletého finančního rámce) Evropské unie – kromě ní se zamýšlí i zavedení dalších daní či poplatků (poplatek z nerecyklovaného plastového odpadu nebo daň z poskytování digitálních služeb; podrobněji se o plánovaných nových vlastních zdrojích víceletého finančního rámce EU můžete dočíst v analýze na Euroskopu). Europoslankyně proto nepodporuje příliš mnoho výjimek z uhlíkové daně, neboť to by podle ní učinilo již tak komplexní systém ještě komplikovanějším.
K politické dimenzi uhlíkové daně se vyjádřil i Samson. Navázanost uhlíkového poplatku na financování evropského víceletého rozpočtu podle něj nepochybně politický význam instrumentu navyšuje. Zároveň je ovšem nezbytné uvážit, že se jedná pouze o zdroj dočasný, neboť až potenciálně všechny země optimalizují svoje environmentální standardy, nebude již co zpoplatňovat.
Primární účel výnosu určí soulad poplatku s právem
Dle slov Jennifer Hillmanové bude pro obhajobu souladu uhlíkového poplatku s pravidly WTO určující, zda se povede prokázat, jestli je primárním účelem výnosů z tohoto nástroje spíše podpora životního prostředí, nebo naplnění unijního rozpočtu. Van Breemptová je přesvědčena, že mezi oběma potřebnými cíli je nutné nalézt vyváženost. Světovou obchodní organizaci zároveň zkritizovala za její neakceschopnost způsobenou zastaralým, nereformovaným nastavením institucionálního rámce a pravidel fungování.
Hosté se zabývali i diskutovanou možností snížení počtu volně poskytovaných povolenek v rámci systému obchodování emisních povolenek ETS. O tomto kroku se uvažuje, že by mohl být zaveden ruku v ruce s uhlíkovou daní na hranicích, jež se dotkne pro změnu neunijních producentů. Proti tomu se vymezil čelní představitel ocelárenského koncernu ArcelorMittal Schulz. „Bez volných povolenek cena oceli exploduje,“ uvedl.
Oceláři chtějí zachování volných povolenek i přechodné období
Podle něj unijní korporace potřebují naopak volně přidělované emisní povolenky zachovat a ideálně dostat k dispozici i přechodné období, které jim umožní investovat do vývoje nových technologií, jež by položily základ postupné dekarbonizaci. Transformace, kterou za tím účelem průmyslové podniky v nadcházejících letech musí podstoupit, bude finančně nákladná a vyžádá si masivní investice. „Navýšení daní v ocelárenském průmyslu v současnosti proto není žádoucí,“ zopakoval Schulz.
Představitel Komise Samson uvedl, že Evropské komise si je těchto nákladů vědoma. Evropské podniky ovšem podle něj mají tu výhodu, že dosud nikdy jim nebylo z veřejných financí dáno k dispozici více prostředků než nyní. Využít mohou jednak nástrojů pokoronavirové pomoci, jednak fondů podporujících inovace, konkurenceschopnost či výzkum a vývoj. To podniky vítají. „Průmysl se může zbavit své závislosti na uhlíku jen díky inovacím a investicím,“ uzavřel Schulz.
Videozáznam online debaty můžete zhlédnout zpětně zde či zde.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
