22.04.2021
Evropský parlament, Euroskop
Pandemie viru covidu-19 ovlivnila mnoho aspektů, migraci nevyjímaje. Přinášíme vám článek o tom, co vše pandemie změnila v této oblasti a jak se změny dotknou členských států EU.
Omezení pohybu a celostátní lockdowny omezily do značné míry migraci, a to jak její legální část, tak i ilegální, která se těší větší mediální publicitě. K omezení došlo v souvislosti s uzavřením hranic, čímž došlo k omezení migrace a zároveň k ukončení programů pro přijímání uprchlíků. Členské státy EU tak mohou využít této laicky řečeno nucené přestávky k reformě migrační politiky, která stále čeká na změnu od roku 2015. S návrhy reformy přišly jak členské státy, tak Evropský parlament. Jednání pak vyvrcholily představením Nového paktu o migraci, o kterém se nyní vedou debaty.
Co se týče prvního roku pandemie, podalo během prvních 10 měsíců žádost o azyl v EU 390 000 lidí, což je pokles o 33 % oproti stejnému období v roce 2019. V roce 2018 podalo žádost více než 630 000 lidí, což bylo rovněž méně než v kritických letech 2015 a 2016. Klesající tendence počtu žádostí o azyl ale stále neubírá na citlivosti tématu.
Německo, Francie a Itálie zažily největší pokles co do počtu žadatelů o azyl. Ze Sýrie přišlo během první poloviny 2020 o 130 000 méně žádostí, než byl průměr za roky 2018 a 2019, což znamená pokles o 52 % a co se týče Iráku, pokles žádostí dosáhl 55 %. Menší počet žádostí o azyl přišel nejen z regionu Blízkého východu, ale rovněž z afrického kontinentu, kdy žádosti z Nigérie poklesly o 58 %. Více v infografice Evropského parlamentu.
Nejhorší možná trasa do EU
Migrační trasy se rovněž od roku 2015 proměnily. Nejprve byla nejvíce frekventovanou tzv. balkánská trasa, skrze kterou se vydali uprchlíci a migranti do zemí EU. Po jejím uzavření po podpisu dohody mezi EU a Tureckem v březnu 2016 vzrostla frekventovanost středozemní trasy, kde se záchytným bodem stala Malta a cílovým místem na kontinentu pak Itálie. Tato trasa přes centrální Středomoří zažívala svůj boom v letech 2015 až 2017 a byla využívána především pro migranty a uprchlíky ze zemí Maghrebu (země severní Afriky). Tranzitní země pak byly Tunis a Libye, kde podmínky za občanské války umožnily rozvoj nelegální migrace, především pak pašeráctví.
Dřevěná loď, na které se skupina Maročanů pokoušela v listopadu 2020 dostat na území Kanárských ostrovů. Zdroj: čtk
V roce 2020 se zvýšil počet lidí, kteří pro migraci zvolili trasu západního Středomoří. Tato trasa se stala oblíbenou pro lidi ze zemí západní Afriky (Senegal, Gambie, Západní Sahara) a vede přímo na Kanárské ostrovy. Tato trasa je také nejvíce nebezpečnou pro migranty a uprchlíky a během roku 2020 znamenala tato volba trasy smrt pro 1754 lidí. Současná migrace na Kanárské ostrovy a dále do Španělska je až desetkrát vyšší než ve stejném období roku 2019.
Srovnání agentury pro pohraniční a pobřežní stráž – Frontex, která shromažďuje informace o nelegální migraci od členských států EU, zaznamenalo pokles nelegálních přechodů hranic od ledna do listopadu 2020 na 114 300. Jedná se tak o nejnižší počet za uplynulých 6 let a oproti roku 2019 je to 10 % pokles. Nejvíce zastoupeným státem v počtu nelegálního překročení hranic EU je pak nadále Afghánistán, následovaný Sýrií, Tuniskem a Alžírskem.
Co na to Evropané?
Podle průzkumu veřejného mínění Eurobarometru byla migrace v červnu 2019 pátým nejdůležitějším tématem. Další průzkum v roce 2020 ukázal menší propad této problematiky. EU dlouhodobě navyšuje prostředky pro lepší zvládnutí a kontrolu migrace do EU, azylových řízení a integraci cizinců v EU.
Autor: David Březina, Euroskop
