18.08.2021
Euroskop, ČTK
Novodobá historie nejmenšího a nejméně lidnatého z pobaltských států, Estonska, se začala psát vyhlášením nezávislosti v únoru 1918. Nezávislost země však trvala pouze zhruba dvě desetiletí. Na základě sovětsko-německého paktu o neútočení a jeho tajných dodatků ze září 1939 připadlo Estonsko do sféry vlivu SSSR. V červnu 1940 bylo okupováno sovětskými vojsky, měsíc na to pak byla vyhlášena Estonská sovětská socialistická republika, která se 6. srpna 1940 stala součástí SSSR. Po německé okupaci v letech 1941 až 1944 bylo Estonsko opět obsazeno Sovětskou armádou. Podruhé Estonsko vyhlásilo samostatnost v době rozpadu Sovětského svazu před 30 lety, 20. srpna 1991.
Ugrofinští předkové dnešních Estonců žili ve východním Pobaltí už ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Vznikla zde řada menších státních a správních celků, které byly ve 13. století v důsledku křesťanského tažení proti pobaltským pohanům začleněny do útvaru s názvem Mariina země. Území bylo v různých obdobích pod vlivem Řádu mečových bratří (Německých rytířů), dánských, švédských i polských panovníků. V roce 1721 získal území dnešního Estonska car Petr Veliký, který je začlenil do Ruského impéria.
První světová válka a bolševická revoluce v Rusku byla šancí pro vyhlášení nezávislosti, což 24. února 1918 učinila prozatímní vláda v čele s Konstantinem Pätsem. Německo i Rusko na to reagovaly ozbrojeným útokem, v následující válce za nezávislost Estonsko zvítězilo a jeho suverenita byla potvrzena rusko-estonsko-finskými smlouvami z Tartu 2. února 1920.
Nástup sovětské moci v Pobaltí v roce 1940 provázely deportace desetitisíců na Sibiř a útěk dalších desetitisíců na Západ. Přepadení SSSR Německem pobaltské země využily k opětovnému vyhlášení nezávislosti, kterou ale Němci smetli ze stolu, a Litva, Lotyšsko a Estonsko byly začleněny do říšského komisariátu Ostland. Svobodu Pobaltí nepřinesl ani konec války. Po porážce Německa země znovu padly do rukou sovětské armády. Při poválečných deportacích a násilné kolektivizaci se na Sibiři ocitlo z Estonska přes 120.000 lidí. Ještě v 50. letech vedli v Pobaltí „lesní bratři“ partyzánskou válku proti sovětské okupaci.
Současná Estonská republika má rozlohu 45.277 kilometrů čtverečních a asi 1,3 milionu obyvatel. Hlavním městem je Tallinn, kde žije asi 440.000 lidí. V Estonsku žije početná ruská menšina, která tvoří asi čtvrtinu obyvatel. Úředním jazykem je estonština, i když 25 procent občanů hlavně v Tallinnu a severovýchodním regionu mluví rusky.
Obyvatelé Tallinu oslavují vyhlášení nezávislosti Estonské republiky v roce 1991. Zdroj: ČTK
Právo na občanství v samostatném Estonsku bylo přiznáno pouze osobám, které byly občany země před rokem 1940, a jejich potomkům. Estonsko začalo podmiňovat udělení občanství složením zkoušek ze státního jazyka. To část menšin považovala za diskriminační a ponechala si ruské občanství; tím jsou ale v zemi cizinci a nemají volební právo. Potíže s ruskou menšinou způsobovaly Estonsku kromě diplomatických roztržek s Ruskem i problémy při přistupování do Evropské unie.
Estonsko například v solidaritě s Českem, které poslalo domů 18 ruských diplomatů kvůli údajnému podílu ruských agentů na výbuších v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014, letos vyhostilo ruského diplomata, což se neobešlo bez ruské odvety. Z Estonska se také ozývají hlasy, že by pobaltské státy měly společně vymáhat na Rusku kompenzaci za sovětskou okupaci.
Členem EU je Estonsko od roku 2004, kdy rovněž vstoupilo do NATO. Od roku 2011 používá euro. Estonsko patří k vysoce internetově vyspělým zemím a jeho ekonomika se loni vypořádala během koronavirové krize ze zemí eurozóny jako jedna z nejlepších. Estonsko je také považováno za zemi s vysokou mírou ekonomické svobody.
Zajímavostí je, že Estonsko má v čele státu i vlády ženu. Prezidentkou je od roku 2016 bývalá ekoložka a ekonomka Kersti Kaljulaidová, v čele vlády stojí od letošního ledna právnička a bývalá členka Evropského parlamentu Kaja Kallasová.
Autor: Euroskop
