Jaké jsou největší výzvy digitálního světa podle Petra Koubského?


Petr Pospíšil, Euroskop, 8.9.2021

V době koronaviru, kdy se velká část aktivit odvíjela online, jsme pocítili více než kdy dřív, jaký enormní vliv na naše životy mají moderní technologie. Těm nejakutnějším výzvám digitálního světa se věnovala online debata v Liberci. Řeč byla o široké škále témat, jako jsou kybernetická bezpečnost, umělá inteligence, velké technologické korporace, dezinformace a proměna mediální sféry.

Vzácným hostem debaty byl Petr Koubský, odborník na informační technologie, vysokoškolský pedagog a publicista, vedoucí vědecké rubriky Deníku N a laureát ceny Ferdinanda Peroutky. Otázky mu pokládal Petr Krčmář, šéfredaktor serveru Root.cz. Debatu pořádalo Eurocentrum a Europe Direct Liberec ve spolupráci s Knihkupectvím a antikvariátem Fryč.

Koubský je přesvědčen, že věda a technika jsou politické téma a jako takové mají nepochybně výrazný vliv na společnost. Proto je o nich třeba informovat. Probíhající pandemie covidu toto přesvědčení zvýraznila. Ke koronaviru mnoho lidí přistupuje úzce oborově, což je špatně. Na dotaz, zda jsme se z předešlých fází nějak poučili a posunuli, Koubský reagoval kriticky – posun podle něj nastal špatným směrem. Když krize vypukla, společnost byla odhodlanější bojovat, zatímco v současnosti převládají pocity únavy, frustrace, skepse a nedůvěry.

Lidé hledají jednoduchá vysvětlení, proto věří dezinformacím

Všechny tyto aspekty komplikují snahy o osvětu, která má menší dopad. Situace je ztěžována také dezinformacemi. Proč jim vlastně lidé věří? „Svět je složitý a některé věci musíme přijímat spíše vírou než rozumem, nikdo nepojme všechno. Na konspiračních teoriích je přitažlivé, že jsou jasné, jednoduché a srozumitelné,“ zanalyzoval problém Koubský. Podle něj není náhoda, že je dezinformací v souvislosti s koronavirem tolik. „Covid zasahuje do života všech, hodně lidí hledá vysvětlení. Ta vědecká jsou příliš složitá, tak se uchylují ke zkratkám,“ vysvětlil publicista.

Ten je zároveň skeptický ke snahám řešit problém dezinformací „top-down“ přístupem, zapojením ministerstev a jiných oficiálních míst. Toto, byť dobře míněné úsilí, by se podle něj minulo účinkem, jelikož by iniciativy vyvracet dezinformace vycházela právě od institucí, kterým konzumenti dezinformací nevěří. Kdo by tedy měl boj proti dezinformacím vést? „Důvěryhodné společenské autority,“ odvětil Koubský, který ovšem přiznal, že silně pochybuje o tom, zda tu takové autority jsou.

Co dělat proti dezinformacím? Říkat pravdu a vysvětlovat ji

Existuje tedy ze zdánlivého bludného kruhu dezinformací cesta ven? „Říkat pravdu a vysvětlovat ji,“ nabádá Koubský ke každodenní činnosti, která může někdy působit jako sisyfovská, avšak bylo by velkou chybou na ni rezignovat. Zároveň zdůraznil, že přístup musí být racionální. Nemá například smysl vyvracet dezinformace představující zjevně absurdní nesmysly – ty nejsou těmi nejnebezpečnějšími dezinformacemi s nejškodlivějším potenciálem.

Významný faktor, který činí informační (i dezinformační) scénu komplexnější a nepřehlednější, představují sociální sítě. Ty Koubský považuje za primární místo, kde dezinformace vznikají a kde se šíří. Příčinou jsou algoritmy, na jejichž bázi sociální sítě fungují, a které určují, co se jednotlivým uživatelům zobrazuje. „Kdyby se algoritmy upravily, aby se často sdílený obsah méně šířil, pomohlo by to – ale provozovatelé by vydělaly méně peněz z reklamy,“ uvedl Koubský.

IT tíhne k monopolům. Jsou uživatelsky příjemné

Právě o velkých technologických korporacích určujících pravidla hry na internetu byla řeč v další části debaty. Vývoj k centralizaci internetu podle Koubského započal již v roce 1994, když se internet začal využívat ke komerčním účelům. Od té doby dochází k postupné monopolizaci internetu. „Oblast IT obecně tíhne k vytváření přirozených monopolů. Je to uživatelsky příjemné,“ zhodnotil Koubský. Společnosti Microsoft a Apple tak mají v podstatě duopol v oblasti operačních systémů osobních počítačů, Google v internetovém vyhledávání a Facebook v sociálních sítích.

Je možné tyto mocenské monopoly rozbít? Podle Koubského v krátkodobém horizontu nikoli a mocenskými, právními ani tržními nástroji to nebude možné nikdy (příkladem jsou pokuty pro Google, které společnost navzdory své výši reálně nebolí). Potenciální šance může nastat až ve vzdálenějším časovém horizontu a nejspíše by k ní musel vést určitý technologický průlom.

Problém kumulace moci v rukou technologických gigantů ovšem podle hosta je nutné řešit, protože uživatelé dlouhodobě vyměňují svoji svobodu volby za pohodlí. Hrozí tak, že bude vše pokračovat až do stádia, které bude enormně nevýhodné pro uživatele a naopak enormně výhodné pro korporace.

Problémy s čipy do dvou let odezní

Další palčivou otázku v technologické oblasti představuje současný nedostatek čipů. Základní příčiny vzniklé situace jsou podle Koubského dvě. Tou první je pandemie covidu-19, tou druhou – a zásadnější – charakter dodavatelských řetězců. Skladové zásoby jsou vytvářeny pouze na několik dní, vše se dodává „Just in time“ po objednávce a systém počítá s plynulostí dodávek. Té se ovšem v době pandemie a obchodní války mezi USA a Čínou nedostává. Problém s čipy bude podle Koubského trvat ještě nejdéle dva roky a pak očekává stabilizaci situace.

Můžeme očekávat průlomové změny díky umělé inteligenci? Koubský současný stav umělé inteligence charakterizuje spíše jako velice schopné statistické systémy, které dovedou zpracovat ve velmi krátkém čase obrovské množství dat a vyvodit z toho relevantní závěr. Úspěšnými příklady umělé inteligence je překladač Google Translator, jenž se zlepšuje díky narůstajícímu objemu zpracovávaných dat, nebo hlasoví asistenti v mobilních telefonech.

Samořídící kamiony mají nadějnější vyhlídky než osobní auta

Za vrcholný výdobytek umělé inteligence se v současnosti považují snahy o vytvoření samořídících aut. Budou v dohledné době realitou? Koubský rozlišuje mezi individuální, osobní dopravou a nákladní, kamionovou dopravou. U druhého jmenovaného typu pokládá vyhlídky za nadějnější. V Evropě by mohly samořídící náklaďáky jezdit za deset až patnáct let, ve Spojených státech již za pět let. Ostatně testovací provoz mezi Houstonem a Dallasem probíhá již nyní. U individuální automobilové dopravy je Koubský o poznání skeptičtější a pochybuje, zda někdy bude v samořídící podobě rozšířenou realitou.

Velká pozornost debaty se soustředila na kybernetickou bezpečnost. Jedná se o velice důležitou oblast, a to i v souvislosti s chytrými zařízeními domácností a s tzv. internetem věcí (Internet of Things). Ovládnutí zařízení našich domácností, která se připojují k internetu, může mít velmi neblahé důsledky. „Technologie mají náskok před svým zabezpečením. A to je špatně,“ upozorňuje Koubský.

Technologie se vyvíjí exponenciálně, lidské schopnosti lineárně

Obavy s ohledem na budoucnost u Koubského vyvolává fakt, že zatímco technologie se vyvíjí exponenciálně, naše schopnost jim porozumět přinejlepším lineárně, spíše zůstává přibližně stejná nebo se zlepšuje jen velmi pozvolna. „Propast se prohlubuje,“ konstatoval Koubský.

Lze podle označit situaci, ve které se nacházíme, za kybernetickou válku? Podle Koubského se jedná o příliš silné slovo nevystihující aktuální stav, nicméně jsme ve stavu častých konfliktů a testování kybernetických zbraní. Technologie dle Koubského vyrovnávají poměr sil mezi státy a nestátními aktéry. Lze proto očekávat, že zpřísňování regulací v digitální oblasti bude pokračovat, protože internet je dnes běžnou součástí života všech lidí – a od těch je poptávka po zajištění bezpečnosti ze strany státu. Koubský ovšem zároveň kvituje, že právní rámec demokratických zemí neumožňuje zneužití technologických nástrojů ke kontrole obyvatel způsobem, jakým tak činí Čína.

Nejurgentnější problém? Nutnost účinné regulace sociálních sítí

V závěru debaty se řeč stočila zpět do oblasti médií. Navýšilo se množství informací, které mají lidé k dispozici, avšak schopnost jim porozumět nikoli. „Lidé věří nesmyslům v reálném světě, věří tedy nesmyslům i na internetu,“ glosoval Koubský. Ten ovšem vidí i pozitivní trend – poptávka po kvalitním mediálním obsahu narůstá, důkazem čehož je skutečnost, že stále více lidí je ochotno zaplatit si za placené sekce internetových zpravodajských portálů.

Na závěr se měl pan Koubský vžít do pomyslného „ředitele internetu“. Jaké nejpalčivější problémy by v této roli řešil? Koubský nejprve uvedl problém, který považuje za nejzávažnější, avšak jeho řešení je podle něj v současnosti v nedohlednu. Tím pro něj je účinná regulace sociálních sítí. Za výzvu, která je podle něj řešitelná, označil přehlednější legislativu týkající se internetu jako celku. Současný právní rámec je podle něj příliš roztříštěný a neuspořádaný.

Videozáznam debaty můžete zhlédnout zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek