Na francouzském ministerstvu zahraničí pracuje od roku 2007, sedm let zasvětil evropským záležitostem. To je ve stručnosti profil osmatřicetiletého francouzského kariérního diplomata Thomase Bondiguela, který v současnosti působí na Úřadu vlády ČR, kam byl vyslán francouzským ministerstvem zahraničních věcí. Co má na Úřadu na starosti? Co všechno během své diplomatické kariéry dělal? A jak se mu líbí v České republice?
Na Úřadu vlády ČR plní roli spojky mezi francouzskou a českou vládou, aby například pomohl české straně lépe pochopit pozice Francie v nejrůznějších otázkách a naopak. „Obvykle také vypomáhám členům týmu v různých záležitostech, jako je například Konference o budoucnosti Evropy, vztahy s Evropským parlamentem, vláda práva. Dalo by se říci, že pracuji na takové ad hoc bázi s tím, že konkrétní náplň mých úkolů záleží na potřebách našeho oddělení,“ upřesňuje Thomas Bondiguel s tím, že v neposlední řadě se také podílí na přípravách českého předsednictví.
Příchodem Thomase Bondiguela získal Úřad vlády do svých řad velezkušenou posilu. Před nástupem do Prahy totiž čtyři a půl roku pracoval na Stálém zastoupení Francie při EU, kde vedl oddělení pro vztahy s Evropským parlamentem. S evropskými záležitostmi měl už i dřívější zkušenosti. „Na Stálém zastoupení jsem ale také byl mezi lety 2007 a 2009, kdy jsem tam působil při minulém francouzském předsednictví v Radě EU, které se odehrálo ve druhé polovině roku 2008,“ podotýká s tím, že bylo nesmírně zajímavé se na tak velké události přímo podílet. Na svém pražském zaměstnání oceňuje, že mu umožňuje nahlížet evropské záležitosti i z jiné než francouzské perspektivy.
Má celou řadu odborných specializací
I když v diplomatickém světě začínal na Stálém zastoupení Francie při EU, evropským záležitostem se nevěnoval po celou svou diplomatickou kariéru. „Po konci francouzského předsednictví jsem pracoval přímo na ministerstvu zahraničí v Paříži, kde jsem se zabýval bezpečnostními a obrannými otázkami, jako je obranná politika EU či NATO, nebo také výzvami spojenými s kyberbezpečností,“ říká a dodává, že následně byl také vyslán na francouzskou ambasádu do Singapuru. „Mám tedy řadu specializací,“ pokračuje.
Evropská politika byla nicméně vždy jeho vášní, zajímal se o ni a chtěl být v této oblasti aktivní a ovlivňovat dění. „V obecnější rovině jsem se k evropským záležitostem dostal v době, kdy jsem poprvé přijel do České republiky v roce 2004, kdy jsem se připojil k evropské studentské asociaci AEGEE, která má právě v Praze jednu ze svých poboček,“ objasňuje s tím, že právě tato zkušenost ho přiměla chtít se kariérně věnovat právě evropským záležitostem. Z tohoto důvodu se následně rozhodl přihlásit k magisterskému studiu evropských záležitostí, které absolvoval mezi lety 2005 a 2006 na univerzitě v nizozemském Maastrichtu. „Po vystudování jsem již začal v této oblasti pracovat a je to skvělé, protože se v EU neustále něco děje,“ těší Thomase Bondiguela.
Při pohledu na priority předsednictví je podle francouzského diplomata možné najít mezi Českou republikou a Francií řadu podobností. „Samozřejmě, jsou zde malé rozdíly například v obchodní politice, digitální agendě, nebo také v otázkách evropské obrany a vztahu s USA, na druhou stranu mi přijde, že tyto dva rozdílné přístupy se mohou dobře doplňovat a je dobré, že je máme v triu,“ vysvětluje a je přesvědčený, že oblastí, ve kterých k sobě mají naše dvě země blízko, je mnohem více než těch, kde se rozcházíme.
Rád vzpomíná na významné návštěvy, ale i na první francouzské předsednictví
Podle Thomase Bondiguela jsou pro diplomaty výjimečnými okamžiky významné návštěvy, před kterými je zapotřebí dlouho a intenzivně pracovat na přípravách. „Mohu zmínit například návštěvu prezidenta Macrona v Evropském parlamentu v roce, jestli se nepletu, 2018, kdy tam měl mít projev, ke kterému se pojila velká očekávání,“ vzpomíná a dodává, že pro zaměstnance Stálého zastoupení Francie při EU, mezi které v té době patřil, to znamenalo mnoho povinností souvisejících právě s přípravami.
V osobnější rovině pak vzpomíná na pohřeb Helmuta Kohla v Evropském parlamentu v červenci 2017. „Byla nás tam jen skupina diplomatů zabývajících se Evropským parlamentem, kteří jsme v obrovském spěchu organizovali návštěvy našich hlav států, aby se zúčastnili ceremonie,“ přibližuje Thomas Bondiguel a podotýká, že se jednalo o vskutku silný moment evropské jednoty. Ceremoniálu se tehdy účastnily i bývalé hlavy států jako Bill Clinton, španělský král nebo Dmitrij Medveděv.
Za další z mimořádných zážitků pak považuje první francouzské předsednictví ve druhé polovině roku 2008. „V jeho průběhu bylo nutné řešit celou řadu akutních problémů, jakými byly například finanční krize, válka mezi Ruskem a Gruzií, energetické problémy a tak podobně,“ přibližuje Thomas Bondiguel s tím, že se jednalo o nezapomenutelnou zkušenost.
Líbí se mu český humor, Čechy ale zároveň považuje za možná až příliš konzervativní
Do České republiky se vydal, jelikož francouzská strana hledala někoho, kdo by mohl být vyslán na český Úřad vlády. Podmínkami při posuzování vhodnosti kandidátů na tuto práci byly prokazatelné zkušenosti v oblasti evropských záležitostí, ale také alespoň částečná znalost českého jazyka. „Já splňuji obě tato kritéria, takže jsem řekl ano, že tuto práci chci dělat,“ vysvětluje a dodává, že k rozhodnutí přijmout tuto nabídku ho vedly i osobní důvody, protože jeho dvě děti v Praze žijí a studují na francouzském lyceu.
Díky svým rodinným vazbám se také naučil česky. „Matka mých dětí je Češka. Poprvé jsem do země přijel, jak už jsem říkal, v roce 2004, takže Českou republiku navštěvuji posledních 17 let. Navíc jsem ve styku se svými českými přáteli,“ říká Thomas Bondiguel s tím, že toto všechno jeho češtině velmi pomohlo. V Praze dokonce v několika krátkých obdobích, která dohromady dávají asi dva nebo tři roky, žil. „Není to dlouhé období, ale jezdím sem pravidelně. Je to tady jako můj druhý domov,“ doplňuje.
Thomas Bondiguel sice uvažoval, že by pracoval i pro druhé francouzské předsednictví, ale řekl si, že je čas posunout se dále. „Vzdáleně, ale i takto pracuji pro francouzské předsednictví, protože jsem vyslán z francouzského ministerstva zahraničních věcí. V širším slova smyslu tedy pro francouzské předsednictví pracuji a pomáhám s ním, byť ne v Bruselu,“ zamýšlí se s tím, že zjednodušeně představuje jakýsi most mezi francouzským a českým předsednictvím. „Je ale zapotřebí říci, že důležitější roli než já v této činnosti má rozhodně francouzský velvyslanec v České republice,“ uvádí na pravou míru.
V České republice zůstane až do konce českého předsednictví v Radě EU, tedy do konce roku 2022. V tom, co bude dělat po této zkušenosti, ještě jasno nemá. „Zatím nevím, kam bych se vydal, bude to záležet na situaci. Možná by bylo dobré, abych na chvíli opustil evropské záležitosti, a po nějakém čase se do nich vrátil, abych měl čerstvý pohled na zásadní otázky,“ uvažuje s tím, že každopádně chce zůstat zvídavý a otevřený novým příležitostem.
Na Češích má nejraději jejich smysl pro humor, který je pro něj velmi speciální. „Český humor vnímám jako takový sarkastický a ostrý. Toto se mi opravdu moc líbí a oceňuji to,“ upřesňuje. Češi si navíc podle Thomase Bondiguela nemají problém udělat legraci sami ze sebe, což vnímá jako jeden z rozdílů právě mezi Čechy a Francouzi. „Kdybych měl zmínit i něco negativního, přijde mi, že Češi jsou někdy až moc opatrní a konzervativní,“ míní.
Ve volném čase se věnuje turistice a literatuře
„Ano i ne.“ Tak odpověděl Thomas Bondiguel na otázku, zda je schopný oddělit evropské záležitosti od svého soukromého života. „Evropská integrace je nedílnou součástí mého soukromého života, kdy jsem měl partnerku z jiné země, moje děti mají jak české, tak francouzské občanství, takže můj osobní život je fakticky živoucím ztělesněním evropské integrace,“ popisuje a dodává, že obecně je ale schopný tyto dvě roviny úspěšně separovat. V minulosti mu sice hektická práce na Stálém zastoupení Francie při EU zasahovala i do osobního života, nyní v Praze se to už ale prakticky neděje.
Praha se mu velmi líbí a užívá si to tady. „Rád tu například s přáteli navštěvuji hospody,“ směje se. Co se týče jeho koníčků, Thomas Bondiguel má rád turistiku a cestování, ale také čtení a psaní. „Často chodím do Krušných hor, Jizerských hor nebo do Krkonoš. Moje návštěvy těchto míst by se daly počítat v desítkách,“ líčí. Z knižních žánrů má pak nejraději sci-fi, historické romány nebo například japonskou literaturu. „Je toho hodně a ta škála žánrů je velmi rozmanitá,“ dodává.
Autor: Úřad vlády
