Evropská plnoletost České republiky se blíží. Dne 1. května 2022, tedy přesně dva měsíce před začátkem českého předsednictví v Radě EU, uplyne přesně osmnáct let od momentu, kdy se Česká republika stala jedním z členských států Evropské unie. V souvislosti s blížícím se předsednictvím je tak vhodné podívat se do minulosti a připomenout si důležité milníky, které provázely českou cestu do Evropské unie.
První větší kontakty s EU, v té době v podobě Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského hospodářského společenství (EHS), se datují k přelomu 70. a 80. let, kdy ČR, tehdy coby ČSSR, uzavřela s ESUO a EHS autolimitační (sebeomezující) sektorová ujednání. Důležitý byl také rok 1988, kdy v září navázala Evropská společenství (ES) diplomatické vztahy s ČSSR a v prosinci téhož roku uzavřely obě strany „Dohodu o obchodu s průmyslovými výrobky mezi ČSSR a EHS“.
Po Sametové revoluci bylo třeba nastavit vzájemné vztahy
Sametová revoluce znamenala zásadní předěl nejen v politickém vývoji tehdejšího Československa, ale také ve vyhlídkách na jeho přímé zapojení do evropské integrace. V zahraniční politice došlo k přeorientování na spolupráci se západními státy, což se projevilo i ve snahách ČSSR, a následně ČSFR, o co nejrychlejší navázání blízké spolupráce s jednotnou Evropou.
Z období těsně po revoluci je důležitý rok 1991, kdy 16. prosince byla uzavřena asociační „Evropská dohoda o přidružení ČSFR, Maďarska a Polska k ES“, která například obsahovala harmonogram pro vytvoření zóny volného obchodu mezi ČSFR a ES do 1. ledna 2002.
Rozpad Československa vnesl do přistupování novou dynamiku
Když se rozpadlo Československo a 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika, přerušil se ratifikační proces „Asociační dohody“. Spolupráce mezi Českou republikou a ES tak pokračovala na základě „Prozatímní dohody“. Paralelně však probíhala jednání, ve kterých se česká diplomacie pod vedením ministra zahraničí Josefa Zieleniece snažila dohnat nabrané zpoždění v přístupovém procesu. Jejich výsledkem bylo 4. října 1993 podepsání nové „Asociační dohody“, která vstoupila v platnost 1. února 1995.
Samotnou žádost o vstup do EU podal za Českou republiku tehdejší předseda vlády Václav Klaus 23. ledna 1996 v Římě. V následujícím roce předložila Evropská komise dokument „Agenda 2000“, ve kterém se přihlásila k myšlence silnější a větší unie. Zároveň publikovala i posudky na deset kandidátských států ze střední a východní Evropy včetně ČR. Posudek Komise uváděl, že Česká republika má stabilní instituce, že může být považována za fungující tržní ekonomiku a že by měla být schopna ve střednědobé perspektivě aplikovat právní řád EU. Evropská rada v Lucemburku pak 13. prosince 1997 rozhodla o oficiálním pozvání ČR (a dalších států do EU) – ČR na zasedání v Lucemburku zastupoval prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jaroslav Šedivý.
Evropská rada v Lucemburku také uložila Komisi úkol zpracovávat pravidelné zprávy o pokrocích v přípravě kandidátských států na členství. Dále také bylo rozhodnuto o zavedení bilaterálních mezivládních konferencí s Českou republikou, Kyprem, Maďarskem, Polskem, Estonskem a Slovinskem (tyto státy jsou označovány jako „lucemburská skupina“) v průběhu jara 1998. K zahájení těchto jednání došlo 31. března 1998. O několik dní později zahájila EU „screening“, jehož cílem bylo porovnat legislativu kandidátských států s evropským právem.
Jednání o přistoupení České republiky do EU na ministerské úrovni začala v listopadu 1998, kdy Evropská komise také zveřejnila první hodnotící zprávu o ČR. Komise prostřednictvím těchto každoročně vydávaných zpráv monitorovala postup v přípravách ČR na členství v EU.
ČR vstoupila do EU 1. května 2004
Celý proces předvstupních vyjednávání byl zakončen 12. a 13. prosince 2002 na zasedání Evropské rady v Kodani. Evropská rada tehdy dala zelenou stanovisku Evropské komise z října 2002 o přijetí deseti nových členských států k 1. květnu 2004. Mezi zásadní ujednání dosažená na kodaňském zasedání patří uzavření všech vyjednávacích kapitol, stanovení „přechodných období“ poskytujících novým členům prodlouženou lhůtu pro vyrovnání se s povinnostmi plynoucími ze členství, schválení rozpisu finančních příjmů a odvodů přistupujících států do roku 2006 včetně rozpočtových kompenzací či vyřešení postupného zavádění přímých plateb zemědělcům.
Rok 2003 se už nesl primárně ve znamení finalizace přistoupení ČR do EU. V dubnu schválily konečnou verzi Smlouvy o přistoupení Evropský parlament (9. dubna) a Rada EU (14. dubna) s tím, že k jejímu slavnostnímu podepsání došlo 16. dubna 2003 v Aténách, kde se za Českou republiku slavnostního ceremoniálu zúčastnili premiér Vladimír Špidla a prezident Václav Klaus. Přistoupení ČR do EU pak bylo potvrzeno v referendu konaném 13. a 14. června 2003, kdy pro vstup hlasovalo přes 77 procent zúčastněných voličů, přičemž volební účast činila přes 55 % oprávněných voličů. 5. listopadu potom byla publikována „Souhrnná monitorovací zpráva o přípravách ČR na členství“. Celý proces přistupování ČR do EU byl úspěšně završen 1. května 2004 a od té doby je Česká republika pevnou součástí Evropské unie.
Pokud byste se o procesu vstupu České republiky do Evropské unie chtěli dozvědět ještě více, podívejte se sem.
Autor: Úřad vlády
