Když se ve veřejné debatě řeší Evropská unie, zaznívají nejčastěji zmínky o její ekonomické síle, ochraně hodnot, případně o klimatických ambicích EU. Oblastí, která se zřídka dostane do středu zájmu v souvislosti s evropskou integrací, je vojenská spolupráce mezi členskými státy.
Záležitosti obrany a bezpečnosti jsou v současném světě naprosto zásadní. Evropská unie si toto uvědomuje, a proto neustále pracuje na zlepšení akceschopnosti společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), která je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky a vznikla v roce 1999. Ta umožňuje EU převzít vůdčí roli v operacích na udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti. Je pevnou součástí uceleného přístupu EU ke krizovému managementu a stojí na civilních a vojenských součástech.
Konkrétním krokem k posílení vojenské spolupráce byl v roce 2016 prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany, který vytyčuje další postup rozvoje bezpečnostní a obranné politiky. Plán v sobě zahrnuje tři hlavní strategické priority, kterými jsou reakce na vyvstalé vnější konflikty a krize, budování kapacit partnerů a ochrana EU a jejích občanů skrze externí akce. Motivací SBOP tak zjednodušeně je zasadit se o to, aby nevznikaly vnější konflikty a krize, a když vzniknou, řešit je tak, aby se nerozrostly do míry, kdy budou přímo ohrožovat EU a její občany.
Unie úzce spolupracuje s NATO
Při naplňování svých cílů v bezpečnostní a obranné politice spolupracuje EU intenzivně s NATO. Tato kooperace, která vznikla před více než patnácti lety, vedla k vytvoření široké škály nástrojů zajišťujících větší bezpečnost pro občany v Evropě i mimo ni. Slovy vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borrella je „spolupráce EU a NATO stěžejní pro naši (evropskou) obranu a evropskou a globální bezpečnost. Prohloubení této spolupráce zůstane v srdci evropských obranných snah“. Nutné je také podotknout, že 21 členských států EU je taktéž i členy NATO.
Konkrétní rámec spolupráce mezi EU a NATO je zhmotněn ve společných prohlášeních těchto dvou stran, ve kterých je identifikováno, jak budou čelit společným hrozbám. Zatím byla podepsána dvě taková prohlášení, první v roce 2016 a druhé o dva roky později, přičemž na sebe vzájemně navazují. EU a NATO se dohodly, že svou spolupráci zaměří na oblasti jako vojenská mobilita, kybernetická bezpečnost, hybridní hrozby, boj proti terorismu a podpora programu pro ženy, mír a bezpečnost. Třetí společné prohlášení, které by se mělo věnovat novým hrozbám a výzvám, se nyní připravuje.
V současné době probíhá 16 misí EU
Když je řeč o obraně a bezpečnosti EU, nezůstává jen u politických proklamací. V rámci společné bezpečnostní a obranné politiky spustila Unie od roku 2003 více než 30 misí a operací. Aktuálně se pod vlajkou Evropské unie provádí 16 misí v Evropě, Africe a na Blízkém východě, z nichž deset je civilních a šest vojenských. V rámci nich je do potřebných oblastí vysláno několik tisíc osob. Smyslem těchto zahraničních angažmá je například udržování míru, prevence konfliktů, posilování mezinárodní bezpečnosti či podpora vlády práva.
Jak ve svém článku uvádí portál Euractiv, Evropská unie je aktivní například na Ukrajině, v Iráku nebo v Somálsku. Za jejími aktivitami navíc leží hmatatelné výsledky. Jako příklad lze uvést civilní misi v Gruzii, kde EU působí od roku 2008 v rámci mise EUMM, přičemž zprostředkovala tzv. dohodu o šesti bodech, která ukončila válku mezi Gruzií a Ruskem. Úkolem více než 200 civilních pozorovatelů je v zemi přispívat ke stabilizaci a budování důvěry mezi stranami konfliktu.
Z českého pohledu je velmi důležitá mise EUTM v Mali, na které se Česká republika aktivně podílí a kterou dokonce mezi červnem 2020 a lednem 2021 vedla. Jednalo se o historicky první vedení mezinárodní mise českou armádou. V čele mise, která v té době byla zásadně poznamenána pandemií a vojenským převratem v Mali, tehdy stál brigádní generál František Ridzák. Podle slov velitele operačního velitelství Armády ČR Josefa Kopeckého umožnilo velení v EUTM prokázat nabyté dovednosti a zkušenosti příslušníků české armády a připravenost k převzetí velení v dalších misích EU či NATO.
Hlavním úkolem operace v Mali je pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády tak, aby byla schopna v budoucnu čelit útokům islamistických radikálů a zachovat suverenitu a teritoriální integritu země. Osud mise je ale aktuálně nejistý. Jedním z důvodů je přítomnost ruských žoldnéřů z tzv. Wagnerovy skupiny. U té panuje důvodné podezření, že je materiálně a logisticky podporovaná Kremlem. Její aktivity vedly Radu EU k uvalení sankcí na skupinu samotnou i na několik osob a firem, jež jsou s ní spojeny. Z obav, že by se překrývala činnost EU a Wagnerovců, a že by žoldnéři využívali středoafrické vojáky vycvičené EU, byl již zastaven výcvik vojáků v Středoafrické republice. Česká republika spolu s dalšími 15 zeměmi rozmístění žoldnéřů na území Mali odsoudila. Další napětí mezi EU a Mali vyvolalo nepodložené rozhodnutí malijské junty, aby Dánsko okamžitě stáhlo své jednotky ze země. Ke zhoršení vzájemných vztahů přispělo také nedávné vyhoštění francouzského velvyslance Joëla Meyera. Reakce EU na sebe však nenechala dlouho čekat. Kromě vyjádření podpory a solidarity Francii byly schváleny další sankce proti pěti představitelům malijské junty.
Autor: Úřad vlády
