Vybrané údaje o rozšiřování Evropské unie (ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes podepsal žádost o přijetí své země do Evropské unie a prezidenti osmi unijních zemí, včetně ČR, vyzvali členy EU, aby umožnili okamžitě udělit kandidátský status Ukrajině):
Rozšiřování EU (dříve Evropské společenství, ES; pojem EU se užívá od roku 1993, kdy začala platit maastrichtská smlouva):
1.ledna 1958 – Zakládajícími členy ES se staly Francie, západní Německo (SRN), Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko.
1. ledna 1973 – Vstoupily Británie, Dánsko a Irsko.
1. ledna 1981 – Vstoupilo Řecko.
1. ledna 1986 – Vstoupily Španělsko a Portugalsko.
3. října 1990 – Sjednocením Německa přistoupilo východní Německo, respektive bývalá NDR.
1. ledna 1995 – EU se rozrostla o Rakousko, Finsko a Švédsko.
1. května 2004 – „Maxirozšíření“ EU o Česko, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko, Slovinsko; Kypr do EU vstoupil formálně celý, ale evropská legislativa se vztahuje jen na řeckou část ostrova).
1. ledna 2007 – Do unie vstoupily Bulharsko a Rumunsko.
1. července 2013 – EU se rozšířila o Chorvatsko na 28 zemí.
Z Evropských společenství (ES; předchůdce EU) či z EU vystoupily:
1) Alžírsko – v roce 1962, když získalo nezávislost na Francii; s ní bylo členem ES od jeho vzniku v lednu 1958.
2) Grónsko – k 1. únoru 1985 vystoupilo z ES poté, co si to voliči odhlasovali v referendu v roce 1982; v březnu 1984 o tom ES s Grónskem podepsala zvláštní smlouvu; tento ostrov se stal členem ES jako součást Dánska v lednu 1973, ale v roce 1979 získal vnitřní samosprávu.
3) souostroví Saint-Pierre a Miquelon – v roce 1985 se z členského území EU stalo přidruženým zámořským územím poté, co v rámci Francie přestalo být jejím departementem a stalo se jejím zámořským společenstvím.
4) ostrov Svatého Bartoloměje, francouzské zámořské území v Karibském moři – vystoupil z EU k 1. lednu 2012, když jako první využil pravidla nově definovaného v LS, jež zámořským departmentům možnost vystoupení z EU administrativně usnadňuje; ostrov Svatého Bartoloměje (francouzsky Saint-Barthélemy) se stal přidruženým územím EU.
5) Británie formálně opustila Evropskou unii 31. ledna 2020 po 47 letech členství v tomto bloku a stala se prvním suverénním státem v historii tohoto bloku, který tak učinil. Následovalo přechodné období do konce roku 2020, během kterého se země ještě řídila pravidly EU. Na jeho konci se podařilo vyjednat dohodu budoucích vztazích mezi Británií a EU, která začala provizorně platit od začátku loňského roku. Britové si zvolili odchod z Evropské unie v referendu 23. června 2016.
Kandidátské země:
– Nyní probíhají přístupová jednání s Černou Horou, Srbskem a Tureckem. Dalšími kandidátskými zeměmi jsou Albánie a Republika Severní Makedonie a potenciálními kandidátskými zeměmi Bosna a Hercegovina a Kosovo.
– Turecko požádalo o členství v EU v roce 1987 a za kandidátskou zemi bylo prohlášeno v roce 1999. Jednání byla zahájena v říjnu 2005. Vztahy mezi Tureckem a Evropskou unií komplikuje vícero sporů. Vedle rozepří o námořní ekonomické zóny s Kyprem a Řeckem turecká vláda čelí často kritice unijních zemí za své autoritářské počínání.
– Srbsko a Černá Hora jsou v rozhovorech o vstupu nejdále a komise hovoří o jejich možném přijetí ve druhé polovině tohoto desetiletí. Albánie a Severní Makedonie dostaly od EU souhlas k zahájení přístupových jednání, oficiální termín však stále nemají. Bosna a Hercegovina a Kosovo pak mají k začátku mnohaletého přístupového procesu nejdále. Unie není v pohledu na své rozšíření jednotná a mezi politiky rostou obavy, aby se kvůli neshodám členských zemí, které dlouhodobě blokují postup rozšíření, Balkán nedostával pod stále větší vliv Ruska nebo Číny.
Žádost o členství:
– O členství v Unii může požádat jakýkoli evropský stát, který uznává její společné hodnoty a zavazuje se k jejich podpoře (článek 49 Smlouvy o EU). Pro proces integrace do EU jsou v případě každé kandidátské nebo potenciální kandidátské země klíčová kodaňská kritéria, která stanovila Evropská rada v roce 1993 v Kodani, ke kterým patří stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin, fungující tržní hospodářství a schopnost přijmout závazky vyplývající z členství.
– Pokud si určitá země přeje přistoupit k Unii, předloží svou žádost Radě EU, která požádá Evropskou komisi o poskytnutí stanoviska. O této žádosti je informován Evropský parlament. Je-li stanovisko komise příznivé, může rada rozhodnout (jednomyslně), že tomuto státu bude udělen status kandidátské země. Rada pak na základě doporučení Komise – opět jednomyslně – rozhodne, zda by jednání měla být zahájena. Rozhodnutí o vstupu nových států do EU leží na členských zemích, které ne vždy souhlasí s názory EK a v minulosti blokovaly přístupové rozhovory s některými kandidáty kvůli bilaterálním konfliktům.
