Energetika je pro Evropskou unii zásadním tématem. V Radě EU, tedy instituci, které bude Česká republika ve druhé polovině roku 2022 předsedat, se energetické záležitosti řeší v Radě pro dopravu, telekomunikace a energetiku (TTE). Jako předsednická země tak bude Česká republika v této formaci vyjednávat klíčové části balíčku Fit for 55. Řešit by měla nastavení podpory obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti či podmínek pro dekarbonizaci plynárenství a energetické značení budov. A právě na energetickou část Rady TTE se blíže zaměří dnešní článek.
Rada ministrů pro energetiku je jednou z tří podformací Rady EU pro telekomunikace, dopravu a energetiku (TTE). Jak již z názvu Rady vyplývá, zasedání se účastní ministři zodpovědní za energetiku v jednotlivých členských státech. Za Evropskou komisi se zasedání účastní komisařka pro energetiku Kadri Simson z Estonska. Ministři se scházejí alespoň dvakrát do roka, tedy minimálně jednou za předsednictví, výjimkou není ani konání neformálních Rad. Například během francouzského předsednictví proběhla neformální Rada pro energetiku již v lednu ve francouzském Amiens, další energetická konference na nižší úrovni se uskuteční v dubnu v Paříži.
Úkolem Rady TTE v energetické oblasti je přijímat společně s Evropským parlamentem právní předpisy týkající se fungování trhů s energií s cílem zajistit bezpečnost dodávek energie a podpořit energetickou účinnost, nové a obnovitelné zdroje energie a propojení energetických sítí. Dle Lisabonské smlouvy je volba vlastního energetického mixu čistě v gesci členských států, nastavení regulatorních podmínek v energetice však patří mezi takzvané sdílené kompetence Evropské unie, což mimo jiné znamená, že Rada rozhoduje v těchto otázkách kvalifikovanou většinou.
Rada pro energetiku cílí na udržitelné a bezpečné dodávky energií
Dlouhodobým tématem zasedání Rady pro energetiku je zajištění udržitelných, bezpečných a konkurenceschopných dodávek energií občanům Evropské unie, primárně skrze finalizaci vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem, které jsou základem takzvané Energetické unie. Důležitým aspektem v těchto debatách je zajištění bezpečnosti dodávek energetických surovin ze třetích zemí a diverzifikace přepravních cest. Tato témata v poslední době silně rezonují, a to například v souvislosti s vysokými cenami energií, které jsou způsobeny, mimo jiné, nedostatkem zemního plynu v Evropské unii. Tento stav může ještě eskalovat vlivem stávající situace na Ukrajině.
S tím je spojen i důraz na externí dimenzi evropské energetiky, ať už se jedná o rozšiřování evropského právního rámce mezi potencionální členy Evropské unie pomocí Energetického společenství, nastavení právní ochrany investic do energetiky skrze smlouvu o Energetické chartě, kterou podepsalo již 53 zemí světa, nebo výměnu informací a zkušeností skrze členství v Mezinárodní agentuře pro energie (IEA) při OECD.
Klíčový bude balíček Fit for 55
S rostoucím tlakem na boj se změnou klimatu a mezinárodními závazky plynoucími z Pařížské dohody je kladen stále větší důraz na udržitelnost a dekarbonizaci energetického sektoru. Evropská unie se zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030. Komise v červenci 2021 a následně v prosinci 2021 vydala celkem 18 návrhů revize stávající legislativy či úplně nová nařízení, která mají Evropské unii umožnit dosáhnout cílů pro rok 2030 (tzv. balíček Fit for 55).
Právě balíček Fit for 55 bude stěžejní součástí českého předsednictví nejen v Radě pro energetiku, přičemž v ní bude projednáváno minimálně pět legislativních návrhů. Mezi nejdůležitější z nich patří návrh dekarbonizačního plynárenského balíčku. Komise publikací balíčku zamýšlí zásadní systémovou změnu fungování trhu se zemním plynem. Návrh přináší nový regulační rámec nezbytný pro postupný přechod od fosilních paliv na nízkouhlíkové a obnovitelné plyny, a pravidla pro jejich integraci do trhu se zemním plynem. V případě vodíku návrh předpokládá vznik samostatné vodíkové infrastruktury, včetně nových vodíkových platforem na unijní úrovni pro provozovatele přepravních a distribučních vodíkových soustav. Tento návrh nebyl doposud řádně projednán a lze předpokládat, že to bude pro řadu států politicky citlivé téma.
Dalším zásadním návrhem je revize směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energii. Komise v revizi navrhuje zvýšení unijního cíle pro podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie z 32 % na alespoň 40 % do roku 2030. Rovněž by mělo dojít ke každoročnímu nárůstu podílu obnovitelných zdrojů energie v průmyslu či vytápění a chlazení v budovách. Dále dojde k navýšení cíle obnovitelných zdrojů v dopravě, nově budou zavedeny cíle pro obnovitelný vodík v dopravě a průmyslu. Již nyní řada členských států návrh plně podporuje, ovšem další skupina států požaduje zohlednění rozdílných výchozích podmínek a realistické cíle. Česká republika podporuje například nastavení udržitelného rámce pro biomasu, který je součástí návrhu, ovšem je spíše skeptická ohledně rapidního rozvoje vodíkové ekonomiky.
Dojde k úpravám směrnice o energetickém značení budov
Neméně důležitou legislativou je revize směrnice o energetické účinnosti. Směrnice stanovuje, kolik energie by měly členské státy ušetřit pomocí různých opatření. Zásadním prvkem tohoto návrhu je zvýšení unijního cíle energetické účinnosti z aktuálních 32,5 % v primární i konečně spotřebě na 39 % v primární a 36 % konečné spotřebě do roku 2030. Návrh určuje povinnost každoročně renovovat alespoň 3 % plochy veřejných budov. Řada členských států je k tomuto návrhu spíše skeptická a požaduje větší flexibilitu a zohlednění i vnitrostátních specifik či nákladovou efektivnost. Na druhou stranu se členské státy shodují na podpoře zvýšení účinnosti budov ve veřejném sektoru a podpoře pro zranitelné skupiny.
Dalším legislativním návrhem, který bude mít dopad na každodenní život obyvatel Evropské unie, je revize směrnice o energetickém značení budov. Tato směrnice mimo jiné určuje takzvané energetické štítky, které značí spotřebu dané budovy. Komise navrhuje, aby došlo k redefinování stávajících standardů a postupnému navýšení ambicí. Členské státy mají, mimo jiné, vypracovat národní strategie, které určí, jakým způsobem plánuje daný stát dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 – stejně jako Komise plánuje, že od roku 2027 by nemělo docházet k veřejné podpoře kotlů na fosilní paliva.
Autor: Úřad vlády
