Ve čtvrtek 24. února ruský prezident Putin zahájil bezprecedentní vojenskou invazi na území Ukrajiny. V důsledku agrese již zemřelo mnoho civilistů. Země Evropské unie i NATO, stejně jako mnohé mezinárodní organizace reagovaly nevídaným počtem i rozsahem sankcí, které mají Kreml od pokračování v agresi odradit. Jak je možné, že situace zašla takto daleko, a jaké jsou možné scénáře dalšího vývoje? O tom diskutovali hosté v online debatě, uspořádané v rámci cyklu Café Evropa.
Debata nesla název „Ruská agrese na ukrajině – dokážeme zastavit Putina?“ O svoje názory se s diváky podělila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová a ředitel ostravského studia České televize Miroslav Karas, jenž dříve působil jako zahraniční zpravodaj v Moskvě. Debatu moderoval Martin Vokálek, výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Podle Věry Jourové Rusko již před zahájením invaze na území Ukrajiny dávalo najevo, že je schopno učinit kroky proti Ukrajině. Za tento druh indicií Jourová považuje například dezinformační kampaň zobrazující Ukrajinu jako nepřítele, a poté shromažďování ruských vojsk u ukrajinsko-ruských hranic.
Invaze je vyústěním dlouhodobého Putinova chování
Podle Miroslava Karase je současné jednání Putinova Ruska vyústěním dlouhodobého děje. Předznamenal jej výrok ruského prezidenta, že „rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou chybou 21. století.“ Putin tedy v současné době jedná patrně ve snaze tuto domnělou „chybu“ napravit. Výrazným signálem a milníkem byla ruská okupace Krymského poloostrova v roce 2014, na níž Západ včetně Evropy nereagoval dostatečně. Ve velmi nedávné minulosti pak Putin zvolil agresivní rétoriku proti Ukrajině, kterou například obviňoval z „genocidy vůči ruskému obyvatelstvu,“ a šířil tak dezinformace, které měly vytvořit půdy pro přijetí ruské invaze na Ukrajinu ze strany ruské veřejnosti. Těsně před jejím zahájením pak Putin formálně uznal nezávislost separatistických republik na východě Ukrajiny.
Místopředsedkyně Evropské komise podotkla, že ještě před tím, než Kreml plnohodnotnou invazi spustil, pozorovala, že země střední a východní Evropy ruskou hrozbu vnímaly naléhavěji. Považuje ovšem za velice důležité, že následná evropská reakce se vyznačovala následujícími atributy: jednotou, odvahou rozhodovat a rychlostí. Evropské země se v krátkém čase a v bezprecedentní situaci dokázaly shodnout nad sankcemi vůči Rusku i humanitární, finanční a zbrojní pomocí Ukrajině.
Sankce dnes a v roce 2014? Jako nebe a dudy
Podle Karase je mezi sankcemi přijatými po ruské invazi na Krym v roce 2014 a nyní diametrální rozdíl. „Rusové se sankcím tehdy vysmívali, cítili je ve francouzských sýrech a belgické čokoládě,“ použil metaforu Karas, který tehdejší sankce považuje za chabé. Teď je realita zcela jiná a žurnalista, který v Rusku působil jako zahraniční zpravodaj, současné sankce naopak pokládá za likvidační. „Putin vůbec neodhadl, co vyvolá jeho krok. On velmi důsledně v různých otázkách rozděloval Unii, ale dnes se i jeho „věrní“ v některých zemích EU obrací proti němu, což je pro něj facka,“ vysvětlil Karas.
Na dotaz, které ze sankcí Putin pocítil nejvýrazněji, Karas odpověděl, že všechny ve svém souhrnu – neboť vysílají signál, že svět se ve všem obrátil proti němu, ať už jde konkrétně o sport, banky, vízovou politiku či uzavření vzdušného prostoru. „Svět se sjednotil v pomoci Ukrajincům. Přišel obrovský úder proti Putinovu režimu, každý aspekt sankcí má ohromnou váhu a celková mozaika je neskutečná,“ uvedl Karas.
Ruská veřejnost je v zajetí dezinformací šířených z Kremlu
Ten se rovněž zamyslel nad potenciální motivací ruského prezidenta. Tomu dlouhohodobě klesá podpora a nelze tak vyloučit, že zahraniční operací chce tento trend zastavit či alespoň odvést pozornost od neutěšené domácí situace. Kreml šíří o Ukrajině dezinformační narativ, vykresluje ji jako zemi, jež nemá právo na existenci. Putin si podle Karase hraje na jakéhosi Brežněva 21. století, který „vtrhne na cizí území s tanky a zemi si podmaní.“ Ovšem tím, že se nezastavil na hranicích Doněcké a Luhanské oblasti, ale pokračoval dále do ukrajinského vnitrozemí, podle českého žurnalisty dává najevo, že chce Ukrajinu nejen ponížit, ale i zničit. Putin podle Karase zašel tak daleko, že v současnosti bojuje o přežití. Dilema, jak by se měl dále stavět k ruskému národu, když by pro něj válka na Ukrajině skončila neúspěchem, je pro něj nepředstavitelné.
Nabízí se otázka, proč proti Putinově agresi na Ukrajině výrazněji neprotestuje ruská veřejnost. Kreml jednak protesty tvrdě potlačuje, jednak ve sdělovacích prostředcích šíří masivní dezinformační kampaň a zároveň Rusům znemožňuje přístup k objektivním, často zahraničním informačním zdrojům. „Putinovo Rusko je mistr ve vytváření propagandy a cílených dezinformačních kampaní,“ připustila Jourová, podle níž se evropské instituce v současnosti zamýšlí nad tím, jakým způsobem k obyčejným Rusům co nejefektivněji dostat objektivní informace.
Výrazy jako „válka“ či „okupace“ se v Rusku nesmí vyslovit
Karas dal divákům nahlédnout do informačního prostředí, ve kterém se běžní Rusové nacházejí. V ruských sdělovacích prostředcích se o jednání ruské armády na Ukrajině nesmí hovořit jako o válce, okupaci ani invazi. Místo toho prokremelská média používají Putinem zavedené názvosloví, a hovoří tedy o „speciální vojenské operaci na udržení míru.“ Rusové tedy většinou nemají přístup k alternativním zdrojům a denně čelí dezinformační masáži z Kremlu. V důsledku toho obecně panuje mezi ruskou veřejností nedostatek informací o průběhu vojenských aktivit ruské armády na Ukrajině. Kreml dokonce i tají informace o padlých ruských vojácích. Kdyby podle Karase vyšly na povrch, mohlo by to veřejným míněním v Rusku velmi výrazně zatřást.
Za velmi pozitivní zjištění Jourová považuje skutečnost, že ačkoli Rusko dlouhá léta vyvíjelo a podporovalo dezinformační aktivity i v Česku, tato činnost z ruského pohledu vyšla vniveč a česká společnost je v současnosti velmi sjednocená v přesvědčení pomoct Ukrajině. Rozhodnutí zakázat prokremelské dezinformační weby, jako je Russia Today či Sputnik, pokládá česká eurokomisařka za zásadní.
Ukrajina patří do Evropy
Ta zároveň na českou veřejnost apeluje, aby Češi vůči Rusům žijícím v tuzemsku neuplatňovali princip kolektivní viny. Odsouzeníhodné jsou rovněž projevy schvalování ruské agrese na internetu. Jak Věra Jourová připomněla, i nejvyšší státní zástupce Igor Stříž konstatoval, že takové jednání spadá pod trestní zákoník a bude jej vyšetřovat policie.
Místopředsedkyně Evropské komise ocenila vystupování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, které je působivé a neuvěřitelným způsobem sjednocuje Evropu. Jak řekla i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová: „Ukrajina patří do Evropy!“
Záznam debaty je možné zhlédnout zde.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop, European Commission Audiovisual Service
