Evropská komise již od roku 2020 uvažuje nad způsoby, jak co nejlépe zajistit implementaci a vymáhání aktu o digitálních trzích (Digital Markets Act), jehož účelem je regulace online platforem a společností působících v roli tzv. gatekeepers. Za účelem omezení zneužívání digitálního trhu cílí aktu o digitálních trzích na rozpoznání charakteristik, na základě nichž je možné tu kterou platformu označit za „gatekeepera”, vytvořit pro tyto typy platforem pravidla a přijmout sankce pro případ, že nedojde z jejich strany ke splnění závazků. Ačkoli již došlo ke schválení legislativního návrhu, stále panuje obava spojená s vymáháním s ohledem na limity na straně kapacit pracovní síly a nedostatku motivačních faktorů ze strany členských zemí.
Bruselský think-tank Bruegel si přeje poskytnout informace a návrhy expertních panelistů směrem k tomu, jak nejlépe novou legislativní normu vymáhat. Debaty se účastnili a s publikem svoje postřehy sdíleli výzkumní pracovníci think-tanku Bruegel Georgios Petropoulos a Christophe Carugati, dále předsedkyně španělské národní komise pro trhy a oblast hospodářské soutěže Cani Fernándezová a též partner mezinárodní advokátní kanceláře White & Case Assimakis Komninos.
Akt o digitálních trzích, ač zcela komplementární s národními právními normami na ochranu hospodářské soutěže, je od nich co se týče struktury a cílů zcela odlišný. Články 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) obsahují základní, obecnou úpravu unijní ochrany hospodářské soutěže, která je dále rozvedena judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Oproti tomu akt o digitálních trzích je mnohem konkrétnější – či se o to alespoň snaží. Podle odborníka na mezinárodní právo Assimakise Kominose představuje akt o digitálních trzích katalog či jakousi “svěrací kazajku” osmnácti konkrétních zákazů omezujících činnost digitálních korporací působících v roli “gatekeepers”. Akt o digitálních trzích prosazuje odlišné zájmy a cíle právní regulace než standardní pravidla hospodářské soutěže. Navzdory tomu je ovšem potřebné, aby mezi aktem o digitálních trzích a úpravou ochrany hospodářské soutěže panoval vztah spolupráce a komplementarity.
Cani Fernandezová, předsedkyně španělské národní komise pro trhy a oblast hospodářské soutěže, přednesla tři hlavní principy, které musí být naplňovány, aby mezi těmito dvěma typy regulace mohl být vztah spolupráce, stability a efektivity. Zaprvé akt o digitálních trzích musí sledovat jasný a předvídatelný směr. To je nezbytné, jelikož komise, které Fernandezová předsedá, bude orgánem vymáhajícím akt o digitálních trzích. Národní orgány na ochranu hospodářské soutěže budou mít významnou roli při vyšetřování případů porušení pravidel hospodářské soutěže na národní úrovni a budou rovněž podporovat vyšetřovací činnost Evropské komise. V neposlední řadě bude účinné vymáhání aktu o digitálních trzích záviset na existujícím institucionálním uspořádání. Jelikož si vymáhání aktu vyžádá výrazné množství zdrojů za účelem realizace vyšetřování, zvolená institucionální struktura by se měla inspirovat současnými mechanismy zřízenými za účelem vymáhání článků 101 a 102 SFEU.
Výzvy spjaté s vymáháním aktu o digitálních trzích
Podle Christopha Carugatiho, výzkumníka pracujícího pro think-tank Bruegel, největší překážky pro vymahatelnost nové normy představuje riziko nedostatečného vymáhání ze strany jednotlivých členských zemí EU a též navržené personální zajištění institucí vymáhajících akt. V současné době je počet zaměstnanců pověřených vymáháním aktu na nízké úrovni a zahrnuje osmdesát pracovníků, což činí vyšetřování a vymáhání pravidel obtížnějším. Je rovněž vhodné si uvědomit, že praktiky subjektů působících v roli “gatekeepers” se různí. Proto by snaha o vytvoření jednotného souboru pravidel pro všechny z nich mohla vést k omezení účinnosti a vyústila by v nutnost dodatečného vylaďování právní regulace.
Komninos se naopak fragmentace právní úpravy obává a tvrdí, že personální zajištění a vymáhání nepředstavují problémy, na které akt o digitálních trzích naráží. Odborník na mezinárodní právo konstatoval: “Účelem aktu o digitálních trzích není vytvořit odlišný systém pro vymáhání pravidel ochrany hospodářské soutěže, ale spíše mít takový soubor pravidel upravujících chování firem do budoucna, aby jednání firem bylo v souladu s ním.” Komninos vysvětlil, že problém podle něj spočívá v soukromých snahách o vymáhání a v nebezpečí fragmentace v důsledku předběžných opatření. Hlavní obava souvisí s tím, že soudci mohou být zahlceni žádostmi o vydání předběžných opatření ze strany tisíců potenciálních aktérů tvrdících, že daná společnost nejedná v souladu s platnými normami, v důsledku čehož by soudci museli vydat rozhodnutí povahy předběžného opatření s účinkem mezi stranami sporu. Takové rozhodnutí by posléze mezi stranami nabylo závazný charakter a slovy Komninose “vytvořilo tisíce ´miniregulací´ vytvořených vnitrostátními soudci s účinky na globálních trzích, kam bylo cílem vnést pořádek”. Přestože akt o digitálních trzích soustředí vymáhání ze strany veřejných orgánů do rukou komise kvůli obavě z fragmentace, volí zároveň zcela decentralizovaný přístup s ohledem na autonomní snahy o vymáhání ze strany samotných soukromých subjektů.
Jak se vyhnout fragmentaci a nedostatečnému vymáhání?
Podle panelistů jednu z cest k vyvarování se fragmentace představuje účinný mechanismus pro dialog a spolupráci mezi Evropskou komisí a vnitrostátními soudy členských států, ačkoli případy zasahování Komise do případů probíhajících před národními soudy jsou jen zřídka k vidění. Proto by vymáhání možná fungovalo nejlépe prostřednictvím semi-centralizovaného modelu navrženého během diskuze Christophem Carugatim. V rámci tohoto modelu představují národní orgány ochrany hospodářské soutěže hlavu systému, zatímco Komise a Evropská unie členským státům poskytují pomoc a podporu. Národní orgány mohou lepším způsobem předcházet fragmentaci, neboť disponují odborností i autoritou opravňující je k tomu, s případem se efektivně vypořádat a zároveň v případě případných kompetenčních sporů zabránit ostatním orgánů v zasahování do vyšetřování a vytváření nových právně závazných pravidel na ad hoc bázi.
Jelikož ne všichni panelisté byli tímto návrhem přesvědčeni, je na místě rovněž zmínit řadu dalších věcí, které mohou být učiněny ze strany osob podílejících se na vymáhání aktu a členských zemí. Dát členským státům větší slovo při procesu rozhodování může být dobrým stimulem k větší participaci. Cani Fernándezová jakožto vedoucí španělské komise uvedla, že národní úřady musí samy využívat nástroje umělé inteligence, aby účinně dohlížely nad jejím používáním a aby byly schopny monitorovat využívání algoritmů získávajících informace dostupné na počítačích, databázích a ostatních digitálních platformách. Pokud by příslušné orgány nebyly schopny detekovat výměny citlivých informací nebo by jejich personál nebyl v oblasti výzev pramenících z umělé inteligence dostatečně proškolen, mohlo by se vymáhání jakýchkoli pravidel z aktu o digitálních trzích stát velice obtížným.
Nejúčinnějším opatřením, nad nímž se panelisté shodli, je spolupráce mezi národními orgány pro hospodářskou soutěž ve snaze zajistit účinnost procesů vymáhání práva. Podpůrný vztah mezi aktem o digitálních trzích, unijními normami na ochranu hospodářské soutěže a vnitrostátní antimonopolní legislativou, stejně jako spolupráce mezi orgány Evropské unie a dotčenými národními institucemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže i v jiných oblastech, jako je ochrana osobních údajů, představují patrně jedinou logickou cestu, jejímž prostřednictvím lze dosáhnout účinného společného přístupu k vymáhání práva a k redukci duplikování zdrojů. Kromě toho, aby byl akt o digitálních trzích účinný i do budoucna, jak uvedla Cani Fernándezová, je nezbytné, aby se pravidla stanovaná v normách na ochranu hospodářské soutěže plně aplikovala i na digitální trhy a zároveň, aby byly do procesu vymáhání zapojeny národní antimonopolní orgány do takové míry, jež umožní posílení účinnosti pravidel ochrany hospodářské soutěže.
Videozáznam debaty je k dispozici ke zhlédnutí zde.
Autor: Jessica Reilly, Euroskop
