ENCYKLOPEDIE EU
Politický teoretik, jeden z „otců zakladatelů“ evropské integrace, který působil postupně ve funkcích evropského komisaře pro vnitřní politiku (1970 – 1976), člena italské Poslanecké sněmovny (1976 – 1983), a posléze byl rovněž jako poslanec od roku 1976 až do své smrti v květnu 1986 výraznou tváří Evropského parlamentu. Jedna z budov EP nese dnes jeho jméno.
Narodil se 31. srpna 1907 v Římě do socialisticky orientované rodiny. V sedmnácti letech vstoupil do místní komunistické strany a pro svou politickou činnost byl od roku 1927 do roku 1943 vězněn fašistickým režimem. V nucené internaci na italském ostrově Ventotene se začal postupně ideově rozcházet s komunisty a zformuloval prostřednictvím politického manifestu své názory založené na prosazování vize sjednocené Evropy. Dokument sepsaný spolu se skupinou vězňů na papíru od cigaret se podařilo úspěšně propašovat do rukou italského odboje.
Po propuštění pak v roce 1943 založil v Miláně „Evropské federalistické hnutí“, navrhoval překonat nacionalistické režimy skrze vybudování nadnárodní evropské federace států, jež by znemožnila opakování předešlých válečných hrůz. Působil jako poradce italského premiéra de Gasperiho a přesvědčoval jej o prospěšnosti vytvoření později nerealizovaného Evropského obranného společenství.
Jako člen EP se věnoval vypracování prvního návrhu evropské ústavy (tzv. Spinelliho plán), který měl nahradit Římskou smlouvu novým dokumentem, vedoucím ke vzniku „Evropské unie“. Přestože k tomu došlo až po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1992, Spinelliho plán byl drtivou většinou schválen EP a poskytl základ pro schválení ve své době přelomového Jednotného evropského aktu v roce 1986.
V návaznosti na odkaz Altiera Spinelliho byla v roce 2010 založena inciativa tzv. Spinelliho skupina (Spinelli Group – SG), jež si klade za cíl vytvořit širokou platformu občanů, aktivních i bývalých politiků, zástupců akademické sféry, intelektuálů, nevládních organizací a dalších, kteří jsou stoupenci myšlenky federální a jednotné Evropy. Prostřednictvím svého ideového manifestu tyto osobnosti usilují v prvé řadě o oslovení poslanců EP za účelem zajištění parlamentní většiny jakožto předpokladu naplnění federálního projektu. Mezi členy SG patří například Guy Verhofstadt, Daniel Cohn-Bendit, Sylvie Goulrad, Isabelle Durant, Andrew Duff, Jo Leinen, Joschka Fischer, Jacques Delors, či Mario Monti.
