Instituce se dohodly na nových pravidlech o zlepšení přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům
- Rada i EP podporují zpřístupnění elektronických důkazů z jiných členských států
Krátce…
Instituce se dohodly na nových pravidlech o zlepšení přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům
- Rada potvrdila dohodu s EP o o nových pravidlech pro zlepšení přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům.
- Dohodnutá znění mají příslušným orgánům adresovat soudní příkazy týkající se elektronických důkazů přímo poskytovatelům služeb v jiném členském státě.
- Cílem nařízení je zavést alternativní mechanismus ke stávajícím nástrojům mezinárodní spolupráce a vzájemné právní pomoci.
Rada 25. 1. 2023 potvrdila dohodu s EP o o nových pravidlech pro zlepšení přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům. Dohodnutá znění mají příslušným orgánům adresovat soudní příkazy týkající se elektronických důkazů přímo poskytovatelům služeb v jiném členském státě. Cílem nařízení o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech je zavést alternativní mechanismus ke stávajícím nástrojům mezinárodní spolupráce a vzájemné právní pomoci. Prostřednictvím nových postupů pro rychlý, účinný a účelný přeshraniční přístup má nařízení konkrétně řešit problémy vyplývající z nestálé povahy elektronických důkazů a aspektu „ztráty umístění“. Vzhledem k tomu, že stále více pachatelů využívá technologie k plánování a páchání trestných činů, musí příslušné orgány za účelem odhalení a odsouzení pachatelů mnohem častěji využívat elektronické důkazy. Získat přístup k elektronickým důkazům však může být zdlouhavý a složitý proces, zejména pokud jsou údaje uloženy v zahraničí. Proto Komise v dubnu 2018 v reakci na výzvy Evropské rady a Rady navrhla nová pravidla ke zlepšení přístupu k elektronickým důkazům. Nařízení má zavádět evropské předávací a uchovávací příkazy, které mohou vydat justiční orgány za účelem získání nebo uchování elektronických důkazů bez ohledu na to, kde se údaje nacházejí. Tyto příkazy se mohou vztahovat na kteroukoli kategorii údajů, včetně údajů o účastníkovi, o provozu nebo o obsahu. V případě údajů o provozu (s výjimkou údajů požadovaných výhradně za účelem identifikace uživatele) a údajů o obsahu byla stanovena prahová hodnota. O tyto údaje je možné požádat, pouze pokud se jedná o trestné činy, za které lze ve vydávajícím státě uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 3 roky, nebo o konkrétní trestné činy související s kyberkriminalitou, dětskou pornografií, paděláním bezhotovostních platebních prostředků nebo terorismem. Pro poskytnutí odpovědi na předávací příkaz je stanovena povinná lhůta v délce 10 dnů. V řádně odůvodněných naléhavých případech může být tato lhůta zkrácena na 8 hodin. Pokud poskytovatelé služeb příkaz nesplní, může jim být uložena finanční pokuta, jejíž výše může dosahovat až 2 % jejich celkového celosvětového ročního obratu za předchozí účetní období. S výjimkou případů, kdy se vydávající orgán domnívá, že trestný čin byl nebo pravděpodobně bude spáchán ve vydávajícím státě nebo že osoba, jejíž údaje jsou požadovány, pobývá na jeho území, má být zaveden systém oznamování údajů o provozu (s výjimkou údajů požadovaných výhradně za účelem identifikace uživatele) a údajů o obsahu. Vymáhající stát by měl mít 10 dnů nebo v naléhavých situacích 96 hodin na to, aby uvedl důvody odmítnutí. V takovém případě bude muset poskytovatel služeb výkon příkazu zastavit, předání údajů se neuskuteční a vydávající orgán příkaz stáhne. Pokud v naléhavých situacích předání údajů již proběhlo, vydávající orgán dané údaje vymaže či jinak znepřístupní nebo při jejich použití splní stanovené podmínky. Při uplatňování nařízení bude klíčovým nástrojem dohodnutého návrhu směrnice o ustanovení určených provozoven a jmenování právních zástupců pro účely shromažďování důkazů v trestním řízení. Tato směrnice má zavádět pravidla pro jmenování právních zástupců poskytovatelů služeb nebo ustanovení jejich určených provozoven, jejichž úlohou je takové příkazy přijímat a reagovat na ně. To je nezbytné vzhledem k tomu, že neexistuje obecný právní požadavek, aby poskytovatelé služeb ze zemí mimo EU byli na území EU fyzicky přítomni. Kromě toho by se do vnitrostátních postupů mohli zapojit i právní zástupci jmenovaní podle navrhované směrnice nebo podle ní ustanovené provozovny.