Rok války na Ukrajině posílil jednotu Evropské unie a smazal dříve významné rozdíly v přístupu k Rusku. Zároveň zásadně změnil postoje evropských zemí k poskytování zbraní mimounijnímu spojenci a odhalil jejich nedostatečnou připravenost na vleklý konflikt s vojenskou velmocí. Myslí si to evropští analytici oslovení ČTK. Nutnost rychlého rozhodování podle nich posunula těžiště unijní moci od členských států směrem k Evropské komisi.
Evropský blok se okamžitě po ruském vpádu na Ukrajinu jednomyslně postavil za napadenou zemi a během několika týdnů začal vůbec poprvé společně financovat nákupy zbraní a vojenského vybavení. Zavedl také bezprecedentní ekonomické sankce proti ruskému režimu, jejichž desátý balík dokončuje v těchto dnech.
„Celkově válka zvýšila jednotu EU,“ soudí šéf sekce zahraniční politiky think tanku Centre for European Reform (CER) Ian Bond. Některé země sice mají své specifické požadavky například při schvalování sankcí, navenek se však daří zachovat jednotný postoj. Za problematickou považuje Bond pozici Maďarska, které se za poslední rok postavilo proti řadě návrhů týkajících se Ruska či Ukrajiny. „Maďarský postoj je čím dál problematičtější. Zatímco ostatní lídři zemí Evropské unie a NATO vidí v prezidentu Vladimiru Putinovi nebezpečného muže, kterým je, na Viktoru Orbánovi je patrná dychtivost, s jakou se snaží zaujmout pozici co nejblíže ruskému autokratovi,“ řekl Bond ČTK na adresu maďarského premiéra.
Stejně jako další experti by si před rokem nedovedl představit, že EU vyhradí přes tři miliardy eur ze společných peněz na zbraně pro Ukrajinu. Rozhodnost a vytrvalost, s níž dosud státy EU a NATO k dodávkám zbraní přistupují, ovšem podle analytiků odhalila některé problémy. I země jako Francie či Británie, které vždy braly obranu velmi vážně, zjišťují, že nemají dostatečné zásoby na boj s vojenskou velmocí, uvedl Bond. Pokud chtějí v podpoře pokračovat, čekají je velké investice, dodal.
Jeho kolega Zachary Paikin z institutu Centre for European Policy Studies (CEPS) se pozastavuje nad tím, jak rychle se EU jako organizace usilující o mír rozhodla upřednostnit vojenské řešení konfliktu před diplomacií, která vůči Putinovi nefungovala. „Evropská unie by jistě nesáhla po stejném receptu v jiných částech světa,“ soudí Paikin.
Významným důsledkem války je podle expertů snaha o energetickou nezávislost EU na Rusku, která ovšem může narazit na některá úskalí. Unijní země podle nich budou méně vydíratelné nebezpečnou zemí, budou však muset své zdroje co nejvíce rozrůznit.
„Ukončení závislosti na Rusku bude velkým přínosem. Výzvou však bude pokračovat v diverzifikaci zdrojů a v budoucnu nebýt příliš závislý na jednom zdroji,“ myslí si analytik CER Luigi Scazzieri. Podle Paikina je otázka, zda bez energetické provázanosti v budoucnu nebude Rusko používat k tlaku na evropské země rovnou tvrdší prostředky včetně těch vojenských.
Za válkou způsobenou změnu uvnitř EU označuje Bond výraznější podíl Evropské komise na unijní moci. Ten podle něj souvisí s nutností rychlé přípravy a schvalování návrhů, u nichž není vždy tolik času na konzultace, jak by si přály členské země. „Ursula von der Leyenová jednala rozhodně, prakticky státy vyzývala, aby si rozmyslely své námitky, a ony se s tím až na pár výjimek smířily,“ řekl Bond.
Výraznější změny v procesu rozhodování EU, jako například přechod od jednomyslnosti k většinovému hlasování, však experti ani po roce války nečekají. Podle Eleonory Milazzové z think tanku European Policy Centre rovněž unie nedokázala ani během přílivu uprchlíků z Ukrajiny změnit svou nevyhovující migrační politiku, o niž se pře už od poloviny minulého desetiletí. Unie sice poprvé spustila systém mimořádné ochrany uprchlíků, nadále se ale neshodne na tom, co s lidmi z jiných zemí hledajícími v Evropě azyl. „Opatření k ochraně ukrajinských uprchlíků zřejmě dále půjdou po odlišné cestě, než ta týkající se ostatních migrantů a uprchlíků,“ soudí Milazzová.
Zdroj: ČTK
