Cena emisních povolenek v Evropské unii se 21. února vůbec poprvé vyšplhala na hodnotu převyšující 100 EUR za tunu, přičemž v posledních dnech se pohybuje okolo 103 – 104 EUR za tunu. Co jsou to emisní povolenky a jak ovlivňují evropský průmysl a produkci emisí?
EMISNÍ POVOLENKY
Emisní povolenky představují nástroj Evropské unie na snížení skleníkových plynů a dosažení klimatických ambicí obsažených v balíčku Fit for 55, který stanovuje ambici snížit emise do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. V prosinci 2022 byla přijata reforma systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), která zvýšila ambice v oblasti redukce emisí skleníkových plynů z 43 % snížení emisí oproti roku 2005 na snížení emisí o 62 %. Přičemž podle Evropské agentury pro životní prostředí se prozatím podařilo v roce 2019 snížit emise skleníkových plynů v porovnání s rokem 1990 o 24 % a v následujícím roce 2020 o 32 %.
Nákup jedné emisní povolenky představuje pro jejího držitele oprávnění k vypuštění do ovzduší jedné tuny oxidu uhličitého, případně oxidu dusného, perfluorovaných derivátů uhlovodíků, metanu, chlorfluorderivátů uhlovodíků nebo hexafluoridu sírového. Celkové množství produkce skleníkových plynů v EU dosahovala v roce 2021 hodnoty 3 605 milionů tun.
Emisní povolenky se vztahují na elektrárny, letadla létající mezi letišti v EU, Norsku a na Islandu, a společnosti z energeticky náročných průmyslových odvětví – např. chemický průmysl, rafinérie, výroba oceli, železa, vápna, cementu, celulózy, papíru apod. V systému je zahrnuto přibližně 11 000 elektráren a výrobních zařízení a 600 provozovatelů letadel. Jejich produkce emisí skleníkových plynů pokrývá asi 41 % z celkového množství emisí v EU. Reforma systému ETS přidala mezi subjekty systému taktéž námořní dopravu od roku 2024 a budovy, silnice, dopravu a paliva v dalších sektorech.
SYSTÉM EU PRO OBCHODOVÁNÍ S EMISEMI (ETS)
S povolenkami se obchoduje na základě Systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), jenž stanovuje stropy emisí neboli maximální celkové množství určitých skleníkových plynů, které mohou vypouštět do ovzduší společnosti a jejich zařízení zahrnutá do systému. V rámci stanoveného stropu si výrobní zařízení na primárním trhu kupují, nebo jim jsou bezplatně alokovány, emisní povolenky, se kterými mohou případně mezi sebou obchodovat na sekundárním trhu. Celkový objem EU ETS se postupem času zmenšuje, aby v dlouhodobém horizontu klesal objem vyprodukovaných emisí. Mezi lety 2013 až 2020 se každoročně snižoval strop o 1,74 %, od roku 2021 o 2,2 % a reforma systému ETS z prosince 2022 stanovuje snižování stropu o 4,3 % mezi lety 2024 – 2028 a následně o 4,4 % do roku 2030.
Principem Systému EU pro obchodování s emisemi (ETS) je, že znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli platit, aby alespoň částečně napravili způsobené škody. Zároveň tento systém vytváří tlak na průmyslové společnosti, aby investovaly do udržitelných technologií, díky kterým budou schopny produkovat menší objem skleníkových plynů, což snižuje zátěž na životní prostředí. S klesající produkcí emisí společnosti rovněž snižují své náklady na nákup povolenek. Pro podporu přechodu průmyslového a energetického sektoru na nízkouhlíkové hospodářství byly založeny dva fondy – Inovační fond a Modernizační fond.
Na konci roku musí výrobní zařízení odevzdat takové množství povolenek, které pokryjí jejich roční produkci skleníkových plynů. V případě, že má zařízení nadbytek povolenek, může si nevyužité povolenky ponechat na pokrytí produkce emisí v příštím roce nebo je prodat jiným výrobním zařízením. Pokud výrobní zařízení vyprodukuje za rok větší množství emisí, než pokrývají jeho povolenky, obdrží pokutu za každou nepokrytou tunu emisí, a zároveň si musí potřebné povolenky dokoupit.
Výrobním zařízením v některých odvětvích s vysokým rizikem možné relokace produkce mimo EU, kde neplatí omezení produkce emisí, je poskytováno určité množství emisních povolenek zdarma. Během let 2013 – 2020 bylo bezplatně přiděleno přibližně 43 % povolenek. Cílem reformy ETS je však postupné ukončování bezplatných povolenek pro určitá odvětví, souběžně se zavedením systému zpoplatnění uhlíku pro energeticky náročné produkty dovážené do EU, aby se zabránilo odchodu firem z EU do zahraničí, kde nejsou tak rozšířeny ekologické normy a výroba je tedy méně nákladná.
Ostatní výrobní zařízení si kupují emisní povolenky v aukci a následně s nimi obchodují na burze. Aukce řídí každá členská země sama a taktéž rozhoduje o způsobu využití tržeb z aukce. Každopádně je stanoveno, že alespoň 50 % z příjmů by se mělo použít pro účely související s klimatem a energií. Např. v letech 2013 – 2019 na tyto účely členské státy využily 78 % příjmů z dražeb povolenek.
CENA EMISNÍCH POVOLENEK
Co se týče cen emisních povolenek, s klesajícím stropem maximálního množství vypuštěných emisí do ovzduší roste jejich cena. Vytváří to další tlak na průmyslové a energetické odvětví k zelené tranzici a investicím do udržitelných technologií. V obdobích oslabení evropských ekonomik (např. rok 2020 během pandemie COVID-19) bývají ceny emisních povolenek nižší.
V současnosti se cena pohybuje kolem rekordních 103 – 104 EUR za tunu. Pro srovnání se cena v roce 2020 pohybovala průměrně kolem 25 EUR, v roce 2021 cena započala na přibližně 34 EUR v lednu a během daného roku se zvýšila až na 89 EUR v prosinci. Během 2022 se ceny pohybovaly mezi nejnižší hodnotou 58 EUR (březen) a 98 EUR (srpen). Více informací o cenách emisních povolenek se dočtete zde.
Cena se obecně stanovuje na základě tržních principů nabídky a poptávky. Současný růst ceny může být částečně zapříčiněný také blížícím se termínem pro odevzdání povolenek za produkci emisí během minulého roku. Tudíž určité množství výrobních zařízení dokupuje povolenky na poslední chvílí, čímž se zvyšuje poptávka po povolenkách a s tím i jejich cena.
Autorka: Martina Wranová
Zdroj: EUR Lex, Evropská komise
Foto: Unsplash
