REGULACE A KOORDINACE
Zdravotnictví patří mezi tzv. doplňkové politiky EU. Činnost Unie se v této oblasti zaměřuje na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení fyzického a duševního zdraví. Je zahrnut také boj proti nejzávažnějším chorobám podporou výzkumu jejich příčin, přenosu a jejich předcházení. EU se snaží v oblasti veřejného zdraví podnikat osvětovou činnost a provozovat zdravotní výchovu a sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb.
Unie také doplňuje činnosti členských států ke snižování škodlivých účinků drog na zdraví, včetně informačních a preventivních opatření. Podněcuje spolupráci mezi členskými státy, mj. také v oblasti přeshraničního poskytování zdravotních služeb. V působnosti členských států naopak zůstává stanovení zdravotní politiky, organizace zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, včetně rozdělování na ně vyčleněných zdrojů.
Na zdravotnickou politiku v EU mají vliv také některá rozhodnutí Evropského soudního dvora. Podle nich musí být zajištění zdravotních služeb členskými státy v souladu s komunitárním právem a čtyřmi svobodami vnitřního trhu – tedy svobodou pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu.
Evropská komise poskytuje důležitou pomoc, poradenství a nástroje na podporu spolupráce a účinnějšího fungování vnitrostátních systémů. Pracovně dělí politiku na čtyři oblasti:
- Evropská strategie zdraví
- Zdravotní rizika
- Zdravotní činitelé – životní styl
- Zdravotní činitelé – životní prostředí
První strategický dokument usilující o rozvoj společných aktivit členských států EU v oblasti zdraví představila Komise v roce 1993. Jednalo se o Sdělení k vytvoření rámce pro činnosti EU v oblasti veřejného zdraví. Na základě této iniciativy vzniklo několik konkrétních programů na podporu společné akce např. v oblasti monitoringu zdraví, vzácných onemocnění či boje proti rakovině nebo drogové závislosti.
V roce 2007 Evropská komise vypracovala Bílou knihu „Společně pro zdraví", kde definovala hlavní principy zdravotnické politiky EU na roky 2008-2013. Mezi ně patří vztah zdraví a ekonomické prosperity, integrace zdraví do ostatních politik (např. regionální politika, životní prostředí) a posílení vlivu EU v celosvětovém měřítku.
Bílá kniha definovala také tři strategické cíle - podporu dobrého zdravotního stavu ve stárnoucí Evropě, ochranu občanů před zdravotními hrozbami (epidemie, bioterorismus) a podporu dynamických zdravotních systémů a nových technologií. Strategie EU „Společně pro zdraví“ je v souladu s cíli komplexní strategie Evropa 2020, která má z Unie učinit inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění všech vrstev obyvatelstva, jež přinese všeobecný hospodářský růst. Předpokladem splnění tohoto úkolu je uspokojivý zdravotní stav jejího obyvatelstva.
V roce 2011 byl schválen program „Zdraví pro růst“, třetí akční program, který navazuje na předchozí strategii „Společně pro zdraví“ a stanovuje priority pro roky 2014-2020. K nim se řadí podpora dobrého zdraví a životního stylu obyvatelstva, ochrana občanů EU před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami, budování inovativních, efektivních a udržitelných zdravotních systémů a zvýšení bezpečnosti lepší a bezpečnější zdravotní péče.
V únoru 2013 byl zveřejněn dokument Komise Investice do zdraví, který byl součástí balíčku opatření v oblasti sociálních investic podporujících růst a soudržnost. Zdraví je totiž také základním předpokladem hospodářské prosperity. Evropa musí v oblasti zdraví rozumně investovat:
- podporovat udržitelné systémy zdravotní péče
- investovat do zdraví, zejména prostřednictvím programů zaměřených na péči o zdraví
- investovat do zdravotní péče jako prostředku k odstranění nerovnosti a sociálního vyloučení
Na období 2016-2020 stanovila Komise následující prioritní oblasti zájmu:
- dosažení větší nákladové efektivnosti
- konkurenceschopnost a bezpečnost
- řešení nově vznikajících globálních hrozeb jako například rezistence vůči antimikrobiálním látkám
- tvorba politiky založené na faktech
- řešení rizikových faktorů nepřenosných nemocí
- propagace očkování
Programy pro zdraví
Program Společenství v oblasti veřejného zdraví pro období 2003–2008
V roce 2002 Rada na návrh Evropské komise přijala program Společenství v oblasti veřejného zdraví pro období 2003–2008. Jednalo se o první integrovaný přístup na komunitární úrovni, který měl doplňovat národní politiky ochrany veřejného zdraví.
Program pro oblast zdraví pro období 2008–2013
Z tohoto programu EU se financovaly projekty a opatření v období 2008–2013. Cíle měly navazovat na strategii Evropa 2020: zvýšení investic v oblasti zdraví a řešení otázek souvisejících se stárnutím populace. EU v této oblasti podpořila řadu projektů.
Třetí program pro oblast zdraví pro období 2014–2020
Současný program má 4 globální cíle a jeho cílem je:
- podporovat dobré zdraví obyvatelstva, předcházet nemocem, vytvářet prostředí umožňující zdravý životní styl a dodržovat zásadu, že otázky zdraví musí být zohledněny ve všech oblastech politiky EU
- chránit občany Unie před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami
- přispívat k budování inovativních, efektivních a udržitelných zdravotních systémů
- zvyšovat dostupnost lepší a bezpečnější zdravotní péče pro občany Unie
Třetí program pro oblast zdraví je hlavním nástrojem Evropské komise k implementaci evropské strategie. Program se provádí prostřednictvím ročních pracovních plánů, které stanovují prioritní oblasti a kritéria pro financování činností, a disponuje celkovým rozpočtem ve výši 449,4 mil. eur.
Evropská unie přijímá závěry Světové zdravotnické organizace (WHO) o kontrole spotřeby tabáku. Od počátku 90. let proto EU zavedla řadu opatření proti tabákové reklamě. Řada členských států také zakázala kouření ve veřejných prostorách (ilustrační foto: knol.google.com)
Do politiky veřejného zdraví spadají i různé preventivní programy. Viditelným dopadem je zákaz tabákové reklamy, zdravotními riziky vyplývajícími ze závislostí se zabývá strategie proti alkoholismu z roku 2006 nebo protidrogová strategie na období 2013-2020. Debatu o vlivu kouření měla rozpoutat Zelená kniha, kterou Komise předložila v lednu 2007.
EU vytváří také informační sítě a kontrolní centra pro předcházení šíření různých druhů nemocí a omezení možnosti úrazů. Vyhledáváním a analýzou vědeckých dat se od roku 2004 zabývá Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí se sídlem ve Stockholmu, které poskytuje stanoviska Komisi a členským státům. V roce 2017 vydala Komise první rozsáhlou studii ve dvouletém cyklu s názvem Zdravotní stav v EU s doporučeními, kterou následně mohou členské státy využít při tvorbě politiky v oblasti zdraví.
Do budoucna lze očekávat, že se Evropská unie bude stále více zabývat celoevropskými možnostmi řešení závažných problémů v oblasti zdravotnictví, jako je stanovení pravidel pro poskytování přeshraniční zdravotní péče, darování lidských orgánů, boj s paděláním léčivých přípravků nebo poskytování informací pacientům.
To vše s ohledem na princip subsidiarity. V současné době je například dojednávána dohoda o vzájemném uznávání kontrol výrobců léčivých přípravků mezi EU a USA, která by mohla mimo jiné přispět k lepšímu využívání odborných znalostí a zdrojů. EU rovněž pokračuje v budování elektronického zdravotnictví.
Instituce EU a zdravotnictví
Ministři se scházejí 4krát ročně a obvykle rozhodují kvalifikovanou většinou. Na expertní úrovni v Radě působí Pracovní skupina pro veřejné zdraví a Pracovní skupina pro léčiva a zdravotnické prostředky.
V čele GŘ stojí francouzská generální ředitelka Anne Bucher, politicky spadá pod kyperskou komisařku pro zdraví Stellu Kyriakidisovou. Problematice léčiv a zdravotnických prostředků se věnuje také GŘ pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, protože jde o výrobky a nikoli služby. Komise také ad hoc zřizuje expertní pracovní skupiny a výbory, kde mohou působit zástupci průmyslu, lékařů a pacientů.
- Evropský parlament
Problematikou zdravotnictví se zabývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), kterému předsedá francouzský europoslanec Pascal Canfin ze skupiny Obnova Evropy. Ve výboru jsou za ČR Stanislav Polčák (KDU-ČSL) a Alexandr Vondra (ODS). Zdravotnictvím se částečně zabývají i Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) a Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL).
Agentura vznikla v roce 2014 jako nástupce Výkonné agentury pro zdraví a spotřebitele, její mandát potrvá do roku 2024. Provádí program EU v oblasti zdraví, ochrany spotřebitele a „lepšího vzdělávání" v oblasti bezpečnosti potravin. Z velké části agentura rozděluje finanční prostředky na konkrétní projekty.
Agentura se sídlem v Londýně zajišťuje vědecké hodnocení žádostí o registraci léčivých přípravků v rámci Evropské unie, sleduje bezpečnost přípravků, podporuje inovace a výzkum ve farmaceutickém průmyslu. Po vystoupení Velké Británie z EU se EMA nejpozději do 30. března 2019 přestěhuje do Amsterdamu.
Mechanismus hlasování
Článek 168 (Hlava XIV) Smlouvy o fungování Evropské unie výslovně zmiňuje, že EU v oblasti veřejného zdraví pouze doplňuje politiku členských států a uznává jejich odpovědnost za stanovení zdravotní politiky, organizaci zdravotnictví a poskytování péče.
Evropská komise přispívá ke koordinaci politiky členských států, Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou a může vydávat doporučení. Lisabonská smlouva posílila pravomoci unie v oblasti společné ochrany před nakažlivými nemocemi, bioterorismu a dohod se Světovou zdravotnickou organizací. Smlouva jasněji definuje sdílené pravomoci.
Gestor politiky v ČR
Gestorem politiky je v ČR Ministerstvo zdravotnictví. U některých témat, jako je bezpečnost kosmetických přípravků, nové typy potravin či elektromagnetické záření elektronických výrobků se gesce překrývá s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství.
