Den 20. června je významný, protože je vyhlášen jako Světový den uprchlíků dle Organizace spojených národů od roku 2000.
Tento den si klade za cíl upozornit na situaci uprchlíků po celém světě. Nejvýznamnějším úřadem na mezinárodní úrovni pro ochranu uprchlíků je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Podle UNHCR je na světě přibližně 108 milionů lidí, kteří byli násilně vysídleni. Světový den uprchlíků připomíná potřebu prevence nuceného vysídlení způsobeného konflikty a katastrofami a také potřebu hledání dlouhodobých a udržitelných řešení pro již vysídlené a jejich hostitelské země. Tento den nám připomíná důležitost solidarity a připravenosti pomáhat lidem v nouzi. Zdůrazňuje, že ochrana uprchlíků a jejich práva jsou nedílnou součástí základních hodnot lidskosti.
Světový den uprchlíků nám poskytuje příležitost zamyslet se nad těmito problémy a podpořit snahy o zlepšení životních podmínek uprchlíků po celém světě. 
A víte, kdo vlastně je uprchlík? Podle Úmluvy OSN z roku 1951 je uprchlík definován jako člověk, který se nachází mimo zemi svého původu a má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Status uprchlíka je přiznáván na individuální základě.
V České republice se situace týkající se uprchlíků řeší Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Existují zde také dva typy ochrany, a to azyl a tzv. doplňková ochrana. Azyl poskytuje ochranu uprchlíkům, kteří splňují kritéria stanovená Úmluvou OSN. Doplňková ochrana je poskytována lidem, kteří sice nejsou formálně uznáni jako uprchlíci, ale v případě návratu do své země by jim hrozilo vážné nebezpečí, například kvůli ozbrojenému konfliktu nebo porušování lidských práv. A co se týká azylové politiky Evropské unie? V roce 1999 se členské státy EU zavázaly k vytvoření společného evropského azylového systému. Během následujících let EU přijala řadu důležitých legislativních opatření s cílem harmonizovat rozdílné azylové systémy jednotlivých členských zemí. Jedním z takových opatření je například Dublinské nařízení.
Další důležitou součástí azylové politiky EU je Evropský fond pro uprchlíky. Tento fond poskytuje finanční podporu členským zemím, aby mohly efektivně provozovat své azylové systémy a poskytovat pomoc uprchlíkům. Co se týká systému, je důležité zmínit Eurodac. Jedná se o informační systém EU, který slouží k porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl a zjišťování, zda daný žadatel již nepodal žádost v jiné členské zemi EU. Tento systém pomáhá zajistit spravedlivé a efektivní rozhodování o žádostech o azyl v rámci Evropské unie. Azylová politika EU je významným krokem směrem k posílení spolupráce mezi členskými státy a zajištěním ochrany uprchlíků. Společný azylový systém a účinné informační systémy přispívají k lepší správě azylového procesu a zajištění spravedlivého a důstojného zacházení s žadateli o azyl.
Natalie Šoporová a Lucie Jílková
