Přečtěte si nebo poslechněte rozhovor Davida Březiny z Eurocentra Ostrava s Matoušem Bláhou z organizace Koridor UA. Tato nezisková humanitární organizace tvořená dobrovolníky pomáhá na Ukrajině vnitřně vysídleným lidem a obětem válečného konfliktu. Koridor UA zajišťuje celý proces od získání potřebného materiálu, přes jeho transport na Ukrajinu, až po cílenou distribuci často až k blízkosti válečné fronty. Do spektra pomoci organizace se také řadí kulturní a rozvojové projekty.
Jak vypadá dobrovolnictví v Koridoru UA, jaké jsou cíle organizace a její plány po skončení války? To se dozvíte v tomto článku nebo audio nahrávce.
Dobré odpoledne. Zdravím Vás s dnešním hostem Matoušem Bláhou z organizace Koridor UA.
Dobré dopoledne.
Já moc děkuju, že sis na nás udělal čas. Co to je Koridor UA, proč to vzniklo, a jak to funguje? Případně jak dlouho si myslíš, že ještě bude stále Koridor potřeba?
Naše organizace vznikla úplně zespodu od lidí, kteří přijeli v prvních dnech války na Ukrajinu. Když jsem tam přijel, tak jsem hned viděl, že tohle je daleko větší problém, než nějaká akce jako odbavení uprchlické vlny. Někteří dobrovolníci přijeli, odjeli a pár lidí se tam zachytilo a zůstalo. Viděli jsme, že ten problém není na hranicích, ale uvnitř Ukrajiny.
Netrvalo nám moc dlouho, asi tak týden nebo dva od začátku války a vydali jsme se na Ukrajinu. Začali jsme jezdit dál a dál a našli jsme místo, které naši pomoc potřebuje. My jako Evropani dokážeme to místo svým způsobem podporovat tím, že můžeme ty hranice přejíždět bez problémů. Jeden z největších problémů byl, že Ukrajinci nemohou v té frekvenci, na jakou byli zvyklí, jezdit ven z Ukrajiny a dovážet si svoje věci. Tudíž jsme zůstali a chtěli jsme nahradit ten chybějící článek, který v tu chvíli válkou zanikl. A tak jsme se koncentrovali na dovoz humanitární pomoci a pak jsme pokračovali dál a dál západní Ukrajinou do jihovýchodní Ukrajiny, kde jsme teď a už se dotýkáme i frontových linií, protože máme tak rozsáhlou síť, a tak dobré kontakty, že se tam dokážeme pohybovat poměrně bezpečně.
Naše vnímání rizika je po roce a půl na Ukrajině naprosto odlišné, než vnímání rizika člověka, který se ptá, jestli na Ukrajinu má jet nebo ne. My odpovídáme: “Určitě tam jeďte a buďte opatrní. Inspirujte se lidmi okolo vás, protože ti ví, jak se tam pohybovat a my se snažíme s nimi splynout.” Proto jsme také založili ukrajinskou verzi naší organizace. Abychom viděli přímo dovnitř ukrajinského systému. A abychom zjistili, jestli nás ten systém pustí dovnitř, a jestli můžeme naši práci rozvíjet opravdu dlouhodobě. To hlavní, co nás odlišuje od ostatních organizací a dobrovolnických iniciativ, které vzniknou na základě nějaké okamžité poptávky, je to, že my určitě nechceme být krátkodobá iniciativa pokrývající jednorázový problém. Chceme být součástí jeho řešení, což zakládáme na tom, že jsme Západoevropané, kteří na to mají zdroje. Zároveň jsou okolo nás lidé, kteří přes nás chtějí na Ukrajinu něco distribuovat a my chceme uhlídat, vysledovat a poskytnout relevantní informace.
Cílem je tedy pokračovat v předávání humanitární pomoci, případně další pomoci i po válce?
Určitě. Každý z nás chce, aby ta válka skončila co nejdříve. Nicméně čas během války nám umožňuje vyvinout systém bořící hranice, které jsou válkou vytvořené. Když se pár lidí odváží hranici překročit, tak zjistí, že jsou vymyšlené administrativně, politicky nebo legislativně. Jelikož vidíme, že nás systém potřebuje a přijímá nás, tak dokážeme efektivně hranice překračovat a zmenšovat. A pokud se nám podaří, a že se nám to během války daří, snížit práh přístupnosti na Ukrajinu, tak na konci války budeme jednou z nejpřipravenějších organizací na to, jak dál pokračovat.
Od začátku máme tuto myšlenku, že to určitě nekončí válkou. Pokud lidé potřebují pomoc, tak ji potřebují během války, ale nejvíce po jejím konci. Naše práce jako taková určitě nekončí s koncem války, ale až plnou integrací Ukrajiny do EU. Co se týče toho, zda je Ukrajinu možné integrovat, za sebe musím říct, že v tuhle chvíli pozorujeme, že to možné je. A to díky technologiím, internetu, obecně porozumění a jednotě ukrajinského národa. Zároveň je to možné i díky evropskému postoji, který je podle našeho pozorování do jisté míry dost jednotný za Evropu a ta vůle tam určitě je.
Zmínil jsi vstup do EU jako cíl Koridoru UA. Budete spolupracovat i v rozvoji Vaší společnosti na Ukrajině?
Určitě spolupracujeme, nebo už vyvíjíme spolupráci nyní. Jednak dovážíme materiál na Ukrajinu, a zároveň Koridor UA není jenom jednosměrná linka. Je to koridor, k tomu už i ten název vyzývá. Tím by měly proudit věci, materiály, informace a technologie z jedné strany na druhou. A za sebe bych řekl, že Koridor UA v současné chvíli vytváří takový malý schengenský prostor. To, co vezeme na Ukrajinu, tak je upřednostněné, a cestou zpátky se vracíme taky velice rychle. Je to něco, co se snaží vybádat každá druhá logistická firma. Díky tomu, že neprovozujeme byznys, ale jedeme opravdu jenom pomoct, tak máme přednostní právo na jednu i druhou stranu.
To, co my vyvážíme z Ukrajiny, je kultura, vědomosti, technologie, umění. V současné době pořádáme x kulturních akcí v ČR. Zveme vysídlené umělce z Ukrajiny. Máme kontakt s Akademií výtvarných umění ve Lvově, chceme pořádat výstavy podporující ukrajinské umělce, kteří se stahují do Lvova jako do jediné bezpečné zóny. Akademie je ještě v tuhle chvíli schopná studium umožňovat prezenčně. Ostatní jsou samozřejmě distanční nebo nefungují vůbec. Koridor nemá za svůj cíl jenom podporovat Ukrajinu materiálně, ale má také za úkol vyvézt tu myšlenku, proč se lidi dokázali válce postavit. Nám tady v Evropě chybí pocit sjednocení, který umožňuje se ubránit nějakému většímu zlu nebo protivníkovi.
Pozoroval jsi nějakou změnu v českém přístupu dobrovolnictví, případně solidarity v rámci ukrajinské krize?
Určitou. Teď jsme svědky toho, že když se nás to opravdu týká, tak do dobrovolnictví lidé jdou. A vidíme neuvěřitelnou vlnu solidarity. To je něco, o co mně osobně nejvíc jde, aby lidé na chvíli omezili svůj vlastní komfort. Aby se podělili o to, co mají, ne jenom z toho přebytku, ale také z toho nedostatku. My to vidíme na Ukrajině dnes a denně. Lidé nic nemající jsou schopní se o to nic ještě dělit. A je to jedna z filozofií dobrovolnictví. Netkví to v tom, že by se lidé dělili z přebytku, ale o všechno a vždy.
Zmiňoval jsi kulturní akce, které pořádá Koridor UA. Chápu správně, že jakmile skončí válka, můžeme se těšit na více kulturních akcí, případně na přesah k rozvinutí té společnosti?
Určitě ano. My už jsme letos i za válečného stavu a za všech restrikcí, které na Ukrajině jsou, pořádali divadelní festival v Užhorodu. Pořádali jsme třídenní divadelní a hudební festival, kterého se zúčastnilo asi 17 divadelních celků a 20 hudebních performerů z Česka, Ukrajiny, Slovenska a Itálie. Zasadili jsme první myšlenku toho, že to není pouze o vyvážení umění z Ukrajiny, ale současně dovézt české umění na Ukrajinu. Na kulturním působení na Ukrajině se chceme určitě dál podílet. Pokud zakládáme naši iniciativu a organizaci na několik dalších let, chceme se tam cítit jako doma. Tudíž to nemůže být jenom záplatování protrženého pytle, ale musí se jednat o tvůrčí iniciativu, která se podílí na tom kulturním prostředí a přináší i tu svou. Jedině tak si dokážu představit sám sebe na Ukrajině, když jsem součástí kulturního dění. Samotná pomoc je krátkodobé řešení, ale tvorba kulturního prostředí je dlouhodobé.
Kterou největší pomoc bys ocenil v rámci EU směrem na Ukrajinu?
Ze svého pohledu bych nejvíce ocenil jednak urychlení vstupu a akceptování Ukrajiny jako potenciální země Evropské unie. Jinak bych dodržoval daňové uvolnění nebo logistický systém zpřístupnění hranice. Pro mě osobně je nejdůležitější odstranění hranice mezi Ukrajinou a Evropou. To jako jediné může opravdu urychlit ten proces. Víme o tom, že se to dá po vzoru naší organizace udělat ještě předtím, než Ukrajina do EU vstoupí.
Jde to pomocí různých technologií, aplikací na elektronický způsob, vyčkání fronty na Ukrajině zpátky do Evropy nebo vůbec zrychlení procesu cesty na Ukrajinu. Kdyby se hranice v podstatě nějakým způsobem zefektivnila, tak to velmi pomůže výměně informací, materiálu a celkově rozvoji Ukrajiny.
Problémem na Ukrajině je samozřejmě jazyková vybavenost. Je tam jiné písmo, jazyk a málokdo na Ukrajině ovládá cizí jazyky. Myslím si, že pro vstup Ukrajiny do EU bude potřeba vyřešit i tento základní rozdíl v komunikaci. A myslím si, že Ukrajina je velice napřed v informačních technologiích. To znamená, že má obrovský potenciál nám pomoct i z hlediska zkušeností v oblasti bezpečnosti. A to není členem EU. Měli bychom brát Ukrajinu jako plnohodnotného partnera a vložit do něj důvěru. My teď vidíme opakující se témata jako korupce a nepřipravenost, nebo třeba jazyková nevybavenost. Tak se musíme snažit co nejrychleji překonat tenhle problém a začít Ukrajince vnímat jako naprosto relevantní partnery a součást našeho života.
Co plánuje teď Koridor UA na léto, kdy má začít, případně už začala, ukrajinská ofenzíva?
Na léto jsme určitě plánovali podpořit svým působením ukrajinskou ofenzívu, protože přece jenom působíme už v osvobozených oblastech a očekáváme, že jich bude více. Nicméně nám do toho docela hodili vidle Rusové tím, že zničili Kachovskou přehradu, a my zrovna operujeme právě v Chersonské oblasti. Takže v tuhle chvíli máme víc než dost starostí s Chersonem a z humanitární pomoci se přesouváme víceméně na filtraci vody a dekontaminaci Chersonské oblasti.
Co bys poradil možným dobrovolníkům, kteří se chystají zapojit do pomoci Ukrajině?
Určitě bych jim doporučil se dobře připravit a vybavit se jazykově. Být připravený na situace, kdy reálně ve vašem okolí někdo může přijít k úhoně a chcete mu pomoct a zachránit jeho život. To znamená být vybavený jak medicínsky, tak vědomostně. A určitě se nikdy nepohybovat sám. Vždy být s někým zkušenějším, ideálně lokálním člověkem, který se po tom prostředí umí pohybovat. Já tedy předpokládám, že ten dobrovolník je člověk, který tam nikdy nebyl. Pokud jste dobrovolník, který už na Ukrajině někdy byl, tak můžete naopak pomoct těm ostatním se tam bezpečně pohybovat.
Nejvíce, co nás drží nad vodou, je opravdu přehled o tamní situaci. Dokážeme tu situaci vidět, okamžitě jsme napojení na Telegram skupiny, kde se to komunikuje v rámci minut po útoku. Například když něco někde spadne, tak víme do tří, pěti minut, kde to spadlo a co to bylo nebo dokonce ztráty na životech. Jednoduše jak je to nebezpečné, a jestli tam je nějaké další očekávané nebezpečí.
Takže informovanost, propojenost a nejezdit na vlastní pěst. Vždy vědět, kam jedu, za kým jedu, co tam chci udělat, a jet zpátky a nezdržovat se na těch místech delší dobu, než je nutné. Ideálně nefotit. Prodleva mezi zveřejněním a pořízením fotografie je naprosto nutná, minimálně 3 dny. Je to nepsaný zákon, ale všichni schopní a respektující fotografové nebo novináři to tak dělají. Můžete totiž pak vidět například na Twitteru, že někdo z Ruska dělá živý přenos, a tak je napaden HIMARSem.
Já ti moc děkuji za tvůj čas. To byl Matouš Bláha z organizace Koridor UA.
Foto: Koridor UA
