Jak a kde vznikají pozice České republiky k agendám a návrhům Evropské unie? Na koordinaci, ale také formulování a provádění, politiky České republiky ve vztahu k EU, přípravě mandátů, pozic a výstupů zástupců na jednání orgánů EU se podílí Odbor koordinace evropských politik. Lukáš Lukačovič je vedoucím jeho oddělení specializujícího se na agendy Coreperu II.
Již přes rok jste vedoucím Oddělení koordinace sektorových politik Coreper II. Můžete v krátkosti popsat fungování a hlavní body agendy Vašeho oddělení?
Hlavním úkolem našeho Odboru je koordinace, ale také formulace a provádění evropských politik. Oddělení „Coreperu II“ se zaměřuje na vymezené oblasti politik, které spadají pod formace Rady pro obecné záležitosti, zahraniční věci, hospodářské a finanční věci a spravedlnost a vnitřní věci. Jedná se tedy o vcelku širokou oblast složenou ze spíše političtějších témat projednávaných v rámci výboru stálých zástupců, tedy velvyslanců, Coreperu II. Co nás však nejvíce vytěžuje, jsou věci, které jsou v naší gesci a které přímo tvoříme a vykonáváme. Konkrétně myslím mandáty pro premiéra na Evropskou radu a pro ministra pro evropské záležitosti na Radu pro obecné záležitosti. To jsou období, kdy je té práce nejvíce. Také pro ně připravujeme podklady na různá jednání, kde se objevují témata EU. I přes název Odboru však nejde jen o koordinaci, ale některé politiky i provádíme a formulujeme, takže tak nějak sledujeme v rámci těchto oblastí vše, co se v EU, ale zejména v Radě, děje.
Coreper II
Coreper je hlavním přípravným orgánem Rady. V Coreperu II zasedají stálí zástupci všech členských států. Coreper koordinuje a připravuje práci jednotlivých složení Rady, zajišťuje konzistentnost politik EU, usiluje o dosažení dohod a kompromisních řešení, které jsou následně předkládány k přijetí Radě.
Zdroj: Rada EU
Jak jste se dostal k práci v oblasti evropských záležitosti?
Začalo to už v době vysokoškolského studia, a to i přesto, že evropské záležitosti nebyly mojí hlavní specializací. Byl jsem zaměřený spíše na mezinárodní vztahy a diplomacii, zejména mě lákalo předcházení konfliktům. V jeden moment jsem si ale musel zvolit vedlejší specializaci a v té době mě zaujala právě evropská integrace, která byla spíše zaměřená na hospodářskou část integrace. Už u psaní bakalářské práce, která byla o Turecku a EU, jsem se hodně ponořil do politik EU. To mě postupně přivedlo k tomu, že jsem objevil smysl integrace a sbližování států Evropy a viděl benefity, které to přináší. Samozřejmě, bych rád dodal, že je potřeba o všem diskutovat a nic není jen bílé, nebo naopak černé, jak se občas v dnešní době zvýšené polarizace může zdát. Řekl bych, že od té doby evropské politiky plynule a v různé podobě propojovaly mé další pracovní štace. Absolvoval jsem například stáž v Evropské komisi, kde jsem měl možnost pět měsíců pracovat a bedlivě pozorovat, jak to v této instituci funguje. Moje zkušenost v Komisi byla pro mne zajímavá i tím, že jsem nepůsobil v kabinetu komisaře, ale právě v jednom z generálních ředitelství s úředníky, kteří vše v pozadí připravují. To je právě ta část a procesy, které volným okem nelze vidět. V minulém zaměstnání jsem naopak měl možnost pracovat na dlouhodobém projektu s řadou europoslanců ze střední Evropy, takže jsem viděl, co je zajímá a co je pak pro ně už zbytečné a obtěžující. To mi umožnilo navnímat a pochopit, jak fungují a čeho mohou a nemohou jako jednotlivci dosahovat. Mé působení v oblasti evropských záležitostí jsem završil tím, že pracuji na evropské politice v rámci Rady, tedy z pozice členského státu, čímž jsem pomyslně uzavřel kolečko i praktického seznámení se se třemi nejvýznamnějšími institucemi.
Lukáš Lukačovič
Lukáš Lukačovič se evropské integraci věnuje již od studií. Absolvoval stáž v Evropské komisi. V současnosti vede oddělení Odboru koordinace evropských politik specializující se na agendy Coreperu II.
Byla stáž v Evropské komisi přínosnou zkušeností pro Vaši současnou práci na Úřadě vlády?
Bylo to rozhodně přínosné z toho pohledu, že člověk viděl, jak to ve skutečnosti funguje za oponou té řekněme „politické“ Komise, tedy sboru komisařů. Vysoká škola , šikovní učitelé a uznávaní lidé sice člověka naučí hodně, ale nikdy se to nevyrovná znalostem z praxe. V rámci této stáže jsem se soustředil na rozvojovou spolupráci, což jsem pak dělal společně s agendou Evropské rady i po nástupu na Úřad vlády, takže jsem na zkušenosti ze stáže částečně navázal. Nemyslím si, že bych výrazně těžil ze znalosti nějaké konkrétní sady informací, ale rozhodně jsem dopodrobna poznal procesy a principy práce jedné z institucí EU, což mi na současné pracovní pozici určitě prospělo.
Jak vypadá typický pracovní den vedoucího Oddělení koordinace sektorových politik Coreper II? Je těžké skloubit velké množství práce na OKE s volným časem?
U nás v oddělení, ani u mě osobně, žádný klasický pracovní den asi neexistuje. Jistou pravidelnost má spíše pracovní týden jako celek. Během týdne se točíme kolem dvou hlavních bodů; Výbor pro EU v Praze a zasedání Coreperu II v Bruselu. Proto zejména první dva dny v týdnu jsou mnohem náročnější než zbytek. Tyto dny jsou většinou plné porad, kdy si musíme říct, co se v týdnu bude dít a to jak na úrovni mého oddělení, tak odboru. Je to důležité, abychom mohli důkladně dohlížet na soulad vystoupení Česka v Radě s našimi schválenými národními pozicemi. V úterý zasedá Výbor pro EU na pracovní úrovni, který je takovým centrem všech našich aktivit a kde se koordinují pozice Česka skoro ke všem návrhům a dokumentům projednávaným na úrovni EU. Středou končí ta nejnabitější část týdne a v Bruselu zasedá samotný Coreper II. Čtvrtek a pátek mají možná blíže k nějakému tradičnímu pracovnímu dni, kdy je i více prostoru na studium delších dokumentů, pokud se tedy zrovna neblíží zasedání nějaké formace Rady nebo Evropská rada.
Co se skloubení práce s volným časem týče, tak si to vyžaduje hodně organizace. Nejde jen o to, jak si člověk rozdělí práci v rámci pracovní doby, ale musí počítat i s tím, že někdy se to jednoduše v běžné pracovní době nedá vše stihnout. I ten volný čas je proto potřeba organizovat předem a rozumně. Taky je potřeba zmínit, že o českých svátcích se práce v Bruselu nezastaví, takže úplně nemůžeme ani my. Jedním z pozitiv ale je, že vždy půl roku dopředu známe termíny téměř všech ministerských i premiérských jednání, což umožňuje plánovaní. Určitě to jde a musím říct, že to u mě posílilo například vztah k trávení volného času v přírodě, zejména v těch vypjatějších měsících.
Co Vás obecně přivedlo k práci ve státním sektoru? Měl jste to vždycky v plánu?
Musím přiznat, že neměl, ale zároveň jsem to nikdy nevylučoval. Pro část lidí, kterou jsem znal na škole, to bylo něco ne úplně lákavého, a to z části i z objektivních důvodů. Na druhou stranu bych rád dodal, že žádný orgán státní správy ani pracovní místo nejsou stejné, takže je potřeba to neškatulkovat, jak se to často pod pojmem „úředník“ děje. Nejdůležitější pro mě je vykonávat smysluplnou práci. I když ty dopady na této pozici nejsou někdy tak přímé, nelze je často jen tak bezprostředně vidět veřejně, ale jsou zásadní pro image Česka a jeho vyjednávací pozici v EU.
Stoprocentní shoda je podle mě idylická představa, kterou nikdy nelze zcela naplnit. Našim úkolem je ale být tím prostředníkem, který v případě výraznějších neshod na národní úrovni zprostředkuje nalezení smysluplné národní pozice přijatelné pro všechny.
Co Vás na Vaší práci nejvíce naplňuje?
Nejvíce mě baví to, že dáváme pozicím České republiky soulad a řád. Často vidíme, že v některých otázkách nepanuje shoda. Samozřejmě stoprocentní shoda je podle mě idylická představa, kterou nikdy nelze zcela naplnit. Našim úkolem je ale být tím prostředníkem, který v případě výraznějších neshod na národní úrovni zprostředkuje nalezení smysluplné národní pozice přijatelné pro všechny. Naplňuje mě, když se nám daří k návrhům Komise mít jasnou, dostatečně detailní a pro ostatní členské státy čitelnou pozici. Myslím si, že se to celkem daří, ale jsou případy, kdy je to poměrně náročné.
Co je naopak tou nejméně oblíbenou částí Vaší práce?
Samozřejmě děláme jistou dávku každotýdenní stereotypní práce, ať už jde o přehledy dění v EU pro Euroskop apod., ale toho není tak mnoho. Naopak podklady a mandáty jsou vždy na jiná témata a pro jiné publikum, takže se nad nimi člověk musí zamyslet a přizpůsobit je. Když se zamyslím, tak nejméně mě vlastně baví dojíždění do kanceláře, což vyloženě nepředstavuje nějakou pracovní náplň, ale jeho nutnost je asi nejupřímnější odpovědí na otázku.
Studoval jste na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde jste několik let působil i ve spolku Junior Diplomat Initiative. Pomohla Vám podle Vašeho názoru tato zkušenost nějak při práci na Úřadu vlády anebo konkrétně na pozici vedoucího?
Určitě ano, i když je důležité dodat, že je to už tak osm až deset let zpátky. Pro mě to ani nebylo tak přínosné po odborné stránce, ale hodně mě to motivovalo. Je to skupina lidí, která je velmi ambiciózní a se svým omezeným rozpočtem se snaží dělat něco, co se dlouho zdálo nemožné. Pro pozici vedoucího bylo určitě částečně přínosné to, že jsem půl roku spolek i vedl, takže jsem se úplně poprvé dostal do role, kdy jsem musel někoho vést a nějak se snažit hledat názorový soulad a kolegy i rozvíjet. Ta situace je samozřejmě naprosto odlišná, když člověk vede studenty bez nároku na honorář a někoho, pro koho to představuje živobytí a součást profesionální kariéry. Od mé současné pozice to sice bylo stále daleko, ale člověka to minimálně dobře navedlo na tu cestu.
Jak trávíte volný čas, když za sebou zavřete dveře kanceláře? Slyšeli jsme, že například s kolegy ze Sekce chodíte hrát fotbal
Fotbal chodíme hrát a i tady jsem se musel ujmout osudové role koordinátora. Jsem rád, že se nám i teď celkem daří scházet pravidelně jednou týdně. Kromě toho se snažím mít v pracovním i soukromém životě balanc a aktivní odpočinek kombinuji s tím pasivním. Rád chodím na různé kulturní akce, hlavně koncerty, a samozřejmě trávím čas se svými nejbližšími.
Jaká je podle Vás aktuální image České republiky v EU a změnila se nějak po našem loňském předsednictví?
Myslím si, že ta image je dobrá a po předsednictví se ještě zlepšila. Podíl na tom určitě mají jak úředníci tady i v Bruselu, tak politická úroveň, která byla v průběhu předsednictví velmi aktivní. Teď už po nás víceméně proběhla dvě další předsednictví a je tedy potřeba se zpětně podívat, jestli jsme si za ten rok tu pozici, která vyplynula z našeho úspěšného předsednictví, opět někam dále posunuli. Myslím si, že není na škodu se pravidelně ohlédnout zpátky a snažit se být stejně aktivní i když nepředsedáme. Musíme se vyvarovat toho, abychom propadli pasivitě a sice se jednání účastnit, ale nepřinést nic konkrétního k jednacímu stolu a řešit to, až když je pozdě. Na to je však potřeba mít a udržet si kvalitní a motivované lidi ve státní správě.
Děkuji Vám za rozhovor.
