Účast ve volbách do Evropského parlamentu je obvykle v České republice i dalších unijních státech nižší než v případě hlasování do národních parlamentů. To, zda lidé půjdou k volbám, ovlivňuje řada faktorů. Nedá se však říct, že všichni voliči, kteří se rozhodnou nevyužít svého práva vybrat nové europoslance, jsou nespokojeni se stavem Evropské unie. V rozhovoru s ČTK to řekl český politolog Filip Kostelka, který působí na Evropském univerzitním institutu ve Florencii. Kostelka se ve své vědecké práci zaměřuje právě na účast ve volbách. Podle něj jsou předpoklady, aby letošní účast ve volbách do EP byla přinejmenším podobná jako v roce 2019.
Rozdíl v účasti ve volbách do Evropského parlamentu a národního parlamentu je patrný takřka ve všech zemí Evropské unie. Například v Česku přišlo odevzdat svůj hlas v roce 2014 ve volbách do Evropského parlamentu 18 procent voličů a o pět let později necelých 29 procent. V případě voleb do Poslanecké sněmovny byla účast 61 procent v roce 2017 a 65 procent o čtyři roky později.
Za nižší účastí stojí podle Kostelky řada faktorů
Pro voliče se může jednat o volby, které jsou méně srozumitelné, a občané mohou mít pocit, že toho vzhledem ke komplikovanému legislativnímu a exekutivnímu procesu uvnitř EU méně ovlivní. „Pro voliče není tak čitelné, jaký má dopad jejich hlas na unijní politiku,“ řekl Kostelka. Ani pro politické strany není tento druh voleb často tolik atraktivní. V Česku a dalších zemích navíc od státu dostávají i méně peněz za náklady vynaložené na předvolební kampaň. „A jsou tu také média, jež vynakládají méně pozornosti než při národních volbách,“ dodal Kostelka.
V roce 2019 se však celounijní účast ve volbách do EP zvýšila o osm procentních bodů na zhruba 50 procent. „Neočekával bych pokles ve srovnání s rokem 2019,“ řekl Kostelka s tím, že předpověď účasti je těžká. Výsledky unijních průzkumů Eurobarometru však naznačují, že by dokonce účast mohla mírně stoupnout. K udržení volební účasti napomáhá to, že některé unijní otázky, například migrační krize, klimatické cíle EU či pomoc Ukrajině, měly velký ohlas ve společnosti. „Myslím si, že migrační krize hrála nemalou roli při předchozích evropských volbách, kdy poprvé v historii EP došlo k vzestupu volební účasti,“ uvedl Kostelka.
K růstu volební účasti napomáhá i atmosféra ve společnosti a na politické scéně. Podle Kostelky politická a společenská polarizace „žene volební účast vzhůru“, jak ukazují růsty účasti v amerických prezidentských volbách v roce 2020, v loňských parlamentních volbách v Polsku či letošních prezidentských volbách na Slovensku.
Lidé, kteří nechodí hlasovat ve volbách do EP, nemusí tímto postojem nutně vyjadřovat svůj nesouhlas s evropskou integrací. „Rozhodně ne všichni voliči, kteří se neúčastní voleb do EP, jsou euroskeptici. Část voličů hlasování nezajímá a další část voličů je spokojená s tím, jak EU fungovala,“ uvedl Kostelka. Letos se podle něj euroskeptické strany pokusí mobilizovat své voliče a přimět je, aby se voleb zúčastnili. „A to zároveň může mobilizovat ty voliče, kteří byli se stavem EU spokojení,“ dodal politolog.
„Nízká volební účast nutně neznamená nespokojenost či nelegitimitu“
Dle Kostelky se může stát, že lidé jsou spokojení s politickou situací a nevidí důvod, proč jít k volbám, protože alternativy nepředstavují tak velký rozdíl pro vývoj v budoucnosti. V případě Evropského parlamentu by však nízká volební účast mohla uškodit jeho legitimitě. Účast i preference v minulosti navíc odrážely naladění voličů vůči národní politice a voliči hlasování do EP používali k potrestání národní vlády spíše než k vyjádření postojů k Evropské komisi či unijním politikám.
Ve volební účasti panují mezi jednotlivými zeměmi velké rozdíly. Například v roce 2019 se voleb do EP zúčastnilo skoro 89 procent voličů v Belgii a jen 23 procent voličů na Slovensku. Rozdíl lze podle Kostelky vysvětlit národními faktory a dlouhodobými tendencemi, kdy například v postkomunistických zemích je účast v parlamentních volbách obvykle nižší. “V některých zemích, například v Belgii, Lucembursku či Řecku, je volební účast povinná. V některých dalších zemích se pak volby do EP konají spolu s volbami do jiných národních institucí,“ poukázal Kostelka.
Dalším faktorem je i počet voleb. V Česku jsou volby do EP jedním z mnoha hlasování během jednoho cyklu, zatímco v jiných zemích se volby do různých institucí konají méně často. „Když je voleb hodně, tak to způsobuje únavu voličů, která se promítá do účasti,“ tvrdil Kostelka. Účasti ve volbách do EP naopak může pomoci, pokud se konají před důležitou národní volbou, protože pak volby do EP fungují pro strany i voliče jako jakési předkolo. V opačném případě, pak může být dopad spíše negativní, dodal politolog.
Zdroj: ČTK, Unsplash
