Ivana Tvrdoňová je vedoucí Oddělení právně-analytické podpory na Úřadu vlády. V rozhovoru popisuje svou profesní cestu od studií evropského práva, přes práci v advokacii, až po současnou vedoucí pozici, kde se se svým týmem zaměřuje na podporu právního státu, strategické plánování a řešení aktuálních výzev jako například vztah se Spojeným královstvím. Jak tato témata ve státní správě rezonují?
Jak jste se jako vystudovaná právnička dostala k práci v oblasti evropských záležitostí?
Ona to není vůbec nijak daleká cesta. Již během vysoké školy mě zajímalo veřejné dění a přirozeně jsem směřovala k evropskému a mezinárodnímu právu. Během vysoké školy jsem se věnovala i výzkumu v oblasti evropského práva. Když jsem školu dokončila, měla jsem pocit, že je důležité předtím, než se vrhnu do veřejné správy, získat zkušenost „z terénu“ a setkat se s institucemi ještě z pohledu občana nebo adresáta všech těch věcí, které bych chtěla spolupomáhat tvořit.
Věděla jsem, že se chci podílet na tvorbě veřejných politik. Nastoupila jsem tedy do advokátní kanceláře, která hodně pracovala s cizinci, věnovala se cizineckému a azylovému právu, trestnímu a správnímu právu. Díky tomu jsem byla v častém kontaktu s různými institucemi a zažila spoustu situací, které mi daly podněty k přemýšlení, jak některé věci dělat jinak a lépe.
Po dvou letech v advokátní kanceláři se mi naskytla příležitost působit na Oddělení právně-analytické podpory, kde mě zejména zaujala práce na demokratických hodnotách a ochraně právního státu, což nelze dělat na lecjakém místě. Zase tolik institucí se tím totiž nezaobírá. Tak jsem nastoupila na Úřad vlády, kde jsem tři roky pracovala na této agendě, než jsem se v prosinci loňského roku stala vedoucí tohoto oddělení.
Jak zmiňujete, tak v současnosti působíte jako vedoucí Oddělení právně-analytické podpory. Přiblížila byste mi, čím se toto oddělení zabývá a jaké jsou jeho hlavní body agendy?
Jak už napovídá samotný název, naše oddělení se věnuje komplexní podpoře jak vrchního ředitele pro evropské záležitosti a premiéra, tak i kabinetu ministra pro evropské záležitosti. Naše expertíza spočívá v právních a analytických kapacitách, i když to nerada takto odděluji, protože jsme poměrně malý tým a hodně spolupracujeme, takže výsledky naší práce jsou často kombinované. Jsme tedy malý tým, složený částečně z právníků a částečně z kolegů specializujících se na různé typy analýzy. Mohou to být absolventi evropských studií, politologie, diplomacie apod. Důležité je mít cit pro analytickou práci a schopnost rychle se zorientovat ve složitých tématech, která pak musíme prezentovat jednoduchým způsobem, aby je kolegové na sekci mohli využívat.
Kromě poskytování podpory ostatním útvarům máme i několik vlastních agend, kde máme vedení a vytváříme politiky. Patří sem například zmíněný právní stát a strategický výhled, což zahrnuje střednědobé plánování unijních témat. Dále se věnujeme správě části projektových činností na Úřadu vlády a ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí také agendě vztahů se Spojeným královstvím. Tyto agendy spravujeme jako hlavní koordinátor a v ostatních záležitostech podporujeme činnost sekce.
Mgr. Ivana Tvrdoňová
Ivana Tvrdoňová vystudovala práva na Univerzitě Palackého v Olomouci a po studiu působila v advokátní kanceláři. Posléze nastoupila na Úřad vlády jako referentka a od prosince loňského roku zastává roli vedoucí Oddělení právně-analytické podpory na Úřadu vlády.
Já bych se teď chvíli zastavila u toho právního státu. Jak mohou být problémy týkající se právního státu na úrovni EU řešeny? Jak může například EU lépe podporovat právní stát?
Právní stát mi přijde zajímavý v tom, že pokud se na ulici zeptáte libovolného občana, co vlastně právní stát znamená, tak vlastně nikdo pořádně neví, a i jejich vztah k němu je takový ambivalentní. Nejvíce si ho asi spojujeme s nezávislostí justice. Z toho možná ta ambivalence pramení, i když zde máme poměrně velkou důvěru v instituce, včetně soudů. Právní stát ale zahrnuje mnoho velmi praktických aspektů našeho života. Od toho, že si můžeme přečíst nejrůznější druhy tisku, spolehnout se na veřejnoprávní média, která nejsou závislá na vládnoucí moci, až po fungující občanskou společnost, která umí zastat různé role veřejného života, na které stát nestačí.
Z toho vyplývá, že péče o právní stát nebo jeho ochrana proniká mnoha nástroji. Můžeme to vidět už v jednotlivých legislativních aktivitách a iniciativách. Na úrovni EU se pak například bavíme o Evropském zákonu o svobodě médií, který dle nejnovějších trendů určuje, jak bychom měli pečovat o zdravý mediální prostor. Dále různé nařízení o ochraně proti šikanózním žalobám vůči novinářům a připravuje se i protikorupční balíček. To jsou všechno unijní iniciativy směřující k zásadám, které utváří právní stát. To, že se na instituce můžeme spolehnout, že tu pro nás, jako pro občany jsou, a že členské státy znají trendy dobré praxe, a jak jednotlivé otázky řešit.
Kromě těchto věcí, které řeší jednotlivé aspekty právního státu a jeho složky, existuje na evropské úrovni několik větších mechanismů pro jeho ochranu. V této oblasti má naše oddělení významnou roli v tom, jak je Česká republika v těchto mechanismech aktivní. Abych nezabíhala do velkých detailů, mám na mysli například řízení podle čl. 7 Smlouvy o EU, které řeší existující hrozbu nebo problém v některém členském státě, a které je stále vedeno proti Maďarsku, dříve i Polsku. Dále máme preventivní nástroj ve formě Zprávy o právním státu, která se vydává každý rok, a která měla doplnit toto řízení o preventivní monitoring, abychom problémy zachytili včas. Zpráva ukazuje, že všechny členské státy se potýkají s menšími nebo většími problémy, které chceme potlačit v rané fázi, abychom pak nemuseli řešit závažnější problémy na celounijní úrovni. Největší novinkou v této oblasti je nařízení o kondicionalitě právního státu, které inovativním způsobem spojuje ochranu právního státu s finančními prostředky poskytovanými z EU. Jeho aplikace je poměrně komplikovaná a vyžaduje složitý řetězec souvislostí mezi porušením a unijním rozpočtem, ale dle auditu Evropského účetního dvora se jeví jako smysluplné řešení.
V médiích hodně rezonovalo referendum a otázka, kdy Spojené království z EU vystoupí. Pro nás začala horká fáze až samotným vyjednáváním o podmínkách, za kterých bude Spojené království fungovat mimo unijní prostor, a jak vytvořit vztah, který musí být ze své podstaty specifický a nemůže být zcela stejný jako s třetími zeměmi.
Další velkou část agendy vašeho Oddělení tvořil i Brexit, který významně hýbal celospolečenskou diskusí. Doznívá stále toto téma? A co se aktuálně v této agendě řeší?
Na agendě vystoupení Spojeného království z EU je pro nás zajímavé, že ta mediálně nejatraktivnější část byla pro nás ta nejméně důležitá. V médiích hodně rezonovalo referendum a otázka, kdy Spojené království z EU vystoupí. Pro nás začala horká fáze až samotným vyjednáváním o podmínkách, za kterých bude Spojené království fungovat mimo unijní prostor, a jak vytvořit vztah, který musí být ze své podstaty specifický a nemůže být zcela stejný jako s třetími zeměmi. Následovalo přechodné období, během kterého Spojené království už nebylo členským státem, ale stále na něj platila všechna pravidla EU. V této době jsme nastavovali budoucí vztah. Po ukončení přechodného období stále ještě řešíme jednotlivé aspekty, kde Spojené království dostalo časový prostor, aby nastavilo mechanismy tak, aby vystoupení nebylo šokem ani pro unijní, ani pro britské občany. Unie si zároveň chce chránit svůj vnitřní trh za podmínek, které jsou předem dány.
Abych nemluvila tak obecně: v současné době například stále řešíme přechod občanů přes hranici UK-EU, jelikož se už jedná o hranici schengenského prostoru. Pokud jste v poslední době cestovali do Spojeného království, asi víte, že stále procházíte kontrolou úředníka na hranicích a případně dostanete razítko do pasu. To by mělo být v budoucnu nahrazeno automatickým systémem, jehož spuštění se očekává na přelomu let 2024 a 2025. Toto je jedna z povinností britské strany – ten systém zavést. Řešíme tedy, jaká bude konkrétní podoba tohoto systému, a jak se bude skenovat.
Další věcí, kterou jsme nedořešili během vyjednávání, byly například podmínky pro studenty. Nebylo dohodnuto zapojení Spojeného království do programu Erasmus ani žádná jiná alternativa. To je téma, které se často vynořuje, protože Unie nechce a nemůže nabídnout Spojenému království přístup do programu Erasmus bez dalších záruk.
Jedním z dalších zajímavých témat jsou elektrobaterie. To je pro Unii velmi zajímavý trh zejména proto, že Unie sama připravuje své výrobní kapacity v této oblasti. Máme tedy zájem, aby s námi Británie počítala jako s dodavatelem. Jedná se o technická témata, ale máme v tomto výbornou podporu Anety Kasalické, naší diplomatky na Stálém zastoupení, která to má perfektně zvládnuté a dělá nám přípravný servis, abychom mohli za Česko společně stanovovat pozice a prosazovat hlavní priority.
Z toho, co jste zmínila, tak ta náplň oddělení je opravdu různorodá. Od víceméně právní agendy, přes analýzy politik, až po částečně vědecké úkoly. Jaká je dynamika takto všestranného týmu?
Pro mě jako pro vedoucí je důležité sestavit a dále formovat tým tak, aby byl připravený reagovat na takto pestrou agendu. Je samozřejmě důležité mít lidi s právním vzděláním, a takto jsou ta místa i nasystemizovaná, ale zároveň nepředpokládám, že by mnoho uchazečů již mělo zkušenost s našimi agendami. Jde totiž o velmi specifické agendy doplněné různými právními analýzami. Proto je pro mě už při formování týmu důležité vidět, jak uchazeči o těchto tématech přemýšlejí, zda jsou schopni si propojit souvislosti nebo se naučit zcela nové věci.
Je pro mě také klíčové, aby vzájemně uměli spolupracovat, protože velmi často na analýzách pracuje více kolegů dohromady a poskytují si vzájemně své znalosti. Musím říct, že i já sama se od kolegů stále učím. Jak jste zmínila, jsem právnička, takže ve spoustě věcí mě kolegové provázejí koncepty, se kterými se setkali studijně či profesně dříve. Myslím si, že takto malý tým může fungovat jen díky vlastnostem, které jsem popsala.
A kolik je vás v týmu?
V současnosti jsme čtyři a vedoucí. Takže v podstatě pětičlenný tým. S tím, že jeden kolega je momentálně vyslán v Bruselu.
Enormně mě nabíjí sledování posunu kolegů, ať už v rámci jejich začlenění do kolektivu nebo individuálně. Vidím, jak se učí nové věci, pracují se zpětnou vazbou, kterou jim poskytujeme, a že se sami posouvají a mají ambice.
Od Evropské unie bych se nyní přesunula k Vám osobně. Co Vás na Vaší práci nejvíce naplňuje?
V době, kdy jsem pracovala ještě jako referentka a věnovala se více agendám, byly pro mě velkým motorem i dílčí, byť malé, posuny v agendě právního státu. Když se nám podařilo dosáhnout dobrých věcí, jako například posunutí nějaké legislativy v souladu s trendy, které Komise monitoruje, a doporučeními, která dostáváme, měla jsem z toho radost. Teď z pozice vedoucí se to trochu změnilo, protože vnímám, že významnou částí mé práce je také vedení týmu a práce s lidmi, kteří u nás pracují a chtějí se rozvíjet.
Enormně mě nabíjí sledování posunu kolegů, ať už v rámci jejich začlenění do kolektivu nebo individuálně. Vidím, jak se učí nové věci, pracují se zpětnou vazbou, kterou jim poskytujeme, a že se sami posouvají a mají ambice. Neberou to jako úkoly, které se jen odškrtnou.
Co je naopak tou nejméně oblíbenou částí Vaší práce?
Čekala bych, že kolegové budou často zmiňovat byrokracii nebo papírování. To ale není můj případ. Pokud jsou procesy rozumně nastavené, vidím ve formalitách při správě věcí veřejných velký smysl a přijde mi to správné.
Moje nejméně oblíbená část práce je asi práce s lidmi, kterým se nechce pracovat nebo nehledají řešení v rámci své agendy. Nehledají způsoby, jak vykonávat práci co nejlépe a s nějakým širším pohledem alespoň v rámci úřadu. To mě nejen nenaplňuje, ale spíše vyčerpává.
Jak trávíte volný čas, když za sebou zavřete dveře kanceláře? Ke mně se dostalo, že ráda čtete. Máte nějakou knihu, co byste doporučila?
Ráda si dávám výzvy. V rámci jedné z nich se například občas hlásím do knižních výzev, které mě vedou ke čtení literatury, kterou běžně nevyhledávám. Nedávno jsem tak například četla ukrajinskou poezii. Nejsem si však jistá, zda zrovna tu bych doporučila. Co ale z ʺukrajinskéʺ literatury, která je teď aktuální a velmi mě zajímá, doporučuji, je „Donbas“ od Tomáše Forró. Je to sice starší kniha, ale poskytne vám velmi zajímavý kontext do událostí kolem roku 2014.
Další výzvou, na kterou se připravuji, je desetikilometrový běh, který bych chtěla zvládnout pod jednu hodinu. Běhání mě ale popravdě moc nebaví. Co mě naopak velmi baví a dělám to nejčastěji, když zavřu dveře kanceláře, je šití. Šiju oblečení a tam se neustále učím nové techniky.
Takže Váš největší koníček jsou vlastně výzvy.
Asi jo. Když se mi jich třeba zrovna nedostává v práci, tak si je hledám někde jinde.
Děkuji Vám za rozhovor.
