V našem předchozím článku jsme představili Zprávu Evropské komise o stavu právního státu v obecných rysech. V navazujícím článku vysvětlujeme, proč jsou její závěry hodnotné a z čeho vůbec pramení. Věští je předsedkyně Komise z oken Berlaymontu?
Zdroje? Zdroje jsou
Pokud jde o národní kapitoly (k situaci v Česku, Slovensku i jinde,) při jejich zpracování se postupuje obdobně. Jako v mnoha jiných monitoringových cyklech, i tady pracuje Komise s řadou zdrojů, které vzájemně porovnává a doplňuje. Konkrétní metodologii transparentně uveřejňuje.
Hlavními zdroji zprávy jsou písemné podklady poskytnuté národní administrativou, tedy různými úrovněmi úředníků napříč ministerstvy, která mají daná témata v gesci. Můžete se tedy spolehnout, že například na otázky týkající se svobody a plurality médií se Komise ptala ministerstva kultury dané země. Tito odborníci na různé typy médií, legislativu a tvorbu politik jí poskytli aktuální informace o situaci v zemi.
Dalším klíčovým zdrojem jsou tzv. “stakeholdeři”, tedy zúčastněné strany – ve zmíněné oblasti médií může jít o zástupce novinářských asociací, nevládních organizací hájící práva novinářů, nezávislých regulátorů nebo i významných mediálních domů.
V neposlední řadě pak přispívá delegace samotné Komise. Zastoupení Evropské komise v daném členském státě trvale situaci sleduje a často i skrze své kontakty konzultuje. I oni pak přidávají potřebný dílek do skládačky, a navíc upozorňují na relevantní informace z veřejných zdrojů. Všechny zdroje se pak v ústředí Komise doručí odborníkům na generální ředitelství (řekněme obdobu našich ministerstev), ti je zpracují a společně navrhují výsledný text Zprávy. V ní by každá faktická informace měla mít základ v jednom z uvedených zdrojů. Při listování Zprávou je dobré mít celou genezi na paměti. Vnímání zdroje totiž spoluutváří, co nám dílčí závěr Zprávy říká a kdo k nám skrze něj promlouvá.
Šestka nebo devítka?
Vnímání a zdroje k uváděným informacím budou pro jednotlivé aktéry z principu odlišné a někdy i protichůdné. Víme například, že k 15. červnu 2023 mělo Česko u Evropského soudu pro lidská práva čtyři zásadní rozsudky, které nebyly v tu chvíli řádně provedeny, a tedy nebyla plně zajištěna náprava.
Z pohledu politiků a úředníků, kteří mají zlepšení systému v těchto oblastech na starosti, nemusí číslo vypadat dramaticky. Nesporně je na tom řada států hůře. Odlišný pohled ale budou mít ochránci lidských práv. Na těchto místech Zpráva zpravidla odkáže pouze na data, nebo do textu zapracuje stanoviska zúčastněných stran, má-li je k dispozici. Může místy zahrnout také vlastní hodnocení, to by ale mělo jednoznačně plynout z uvedených zdrojů nebo jiného odůvodnění.
Lekce z Faktomluvy: práce s kontextem
Zpráva také často nabízí trendy, tedy informaci o tom, jak se dané číslo a fenomén v zemi vyvíjejí. A nezřídka taky kontext – tedy jaký je unijní průměr, jak si vůči němu Česko stojí, nebo jak určitá metrika dané číslo škatulkuje. To podtrhuje skutečnost, že jde o preventivní nástroj, který má případný negativní vývoj identifikovat v rané fázi.
Víme například, že úroveň nezávislosti českých soudů a soudců vnímalo v roce 2023 jako „poměrně nebo velmi dobrou“ 65 % široké veřejnosti a 60 % společností. Bez dalšího není pro laika jednoduché říct, jaká zpráva to pro čtenáře je. Pomůže ale, když Zpráva v poznámce pod čarou dodává, že jde o srovnávací přehled EU Justice Scoreboard, který tuto hladinu považuje za “vysokou”, a Česko je tak nad unijním průměrem.
Pro zkušené čtenáře podobných textů není překvapivé, že poznámky pod čarou jsou často stejně hodnotné jako kmenový text. Především rozliší zmíněné zdroje, případně upozorní na jejich limity nebo nejednotnost. Když pak komisař pro spravedlnost společně s místopředsedkyní pro hodnoty[1] představují nové vydání Zprávy, hodnocené státy i jiní čtenáři přesně ví, odkud informace pochází. Ta skutečná práce na kolbišti demokratických pojistek pak může začít.
Autorka: I. Tvrdoňová, OIP, Úřad vlády ČR
Náhledové foto: Profimedia
[1] Aktuálně Didier Reynders za portfolio spravedlnosti a Věra Jourová jako místopředsedkyně. S novou Komisí se však portfolia i kompetence mohou změnit.
