Od srpna letošního roku vstoupilo v Evropské unii v platnost tzv. právo na opravu, které má prodloužit životnost elektroniky a snížit množství odpadu. Spotřebitelé nyní získají lepší přístup k opravám, včetně dostupnosti náhradních dílů. Jak tato evropská směrnice funguje v praxi a může toto opatření skutečně změnit náš přístup ke spotřebě a udržitelnosti? Odpovídáme s Martinou Drahomírou Ličkovou z Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády.
„Právo na opravu má posílit práva spotřebitelů a podpořit oběhové hospodářství tím, že jim umožní používat své výrobky déle a snížit plýtvání zdroji,“ shrnuje základní účel práva na opravu Martina Drahomíra Ličková. Evropská legislativa je však často složitá a mnohdy obtížně srozumitelná, takže si pojďme tuto novou směrnici rozebrat a převést ji do praxe, abychom lépe porozuměli jejím skutečným dopadům a výhodám.
Mgr. Martina Drahomíra Ličková působí na Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády od roku 2019, kde se zabývá agendou justice, ochrany osobních údajů a spotřebitelským právem. Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2004 pracovala v mezinárodní sekci Ministerstva spravedlnosti.
Co je právo na opravu?
Právo na opravu je jedním z kroků, jak podpořit udržitelnost a snížit množství odpadu v rámci EU. Jak uvádí Martina Linková: „Předpis je součástí balíčku v rámci Green Dealu, který má posílit práva spotřebitelů a zamezit plýtvání, nebo také podpořit oběhové hospodářství“. Jednoduše řečeno, místo toho, aby se rozbitý spotřebič musel vyhodit a nahradit novým, spotřebitelé budou mít snadnější přístup k opravám. Navíc, pokud si spotřebitel nechá výrobek opravit během záruční doby, tato záruka se prodlouží o další rok. To znamená, že opravy budou nejen dostupnější, ale i výhodnější, protože opravený spotřebič bude chráněn déle.
Proč je to důležité téma?
Při tvorbě práva na opravu Evropská komise vycházela z alarmujících údajů o rostoucím množství elektronického odpadu. Jen v roce 2022 připadlo na jednoho Evropana průměrně 17,6 kg odpadu, přičemž recyklováno bylo jen asi 42 %. Pro představu, 17,6 kg elektronického odpadu odpovídá zhruba 8 až 9 notebookům.
„Komise si také dělala svůj průzkum, ze kterého vyplynulo, že mnoho spotřebitelů má zájem používat výrobky, které si koupí, co nejdéle a zamezit s tím plýtváním.“ doplňuje Ličková. To naznačuje, že kdyby byly výrobky opravitelné a opravy snadno dostupné, lidé by pravděpodobně skutečně častěji volili tuto možnost namísto kupování nových produktů.
„Právo na opravu je jedno z těch opatření, které by mělo pomoct spotřebitelům si vyhledat informace, kde zajistit opravu svého spotřebiče, a na druhé straně dává povinnost výrobcům konstruovat jednotlivé spotřebiče tak, aby byly opravitelné a aby k nim byly dodávány náhradní díly.“
Mgr. Martina Drahomíra Ličková, Úřad vlády ČR
Na které produkty se právo na opravu vztahuje?
Právo na opravu se zatím vztahuje hlavně na velké spotřebiče, jako jsou pračky, ledničky , myčky nebo sušičky, a také na mobily. Zkrátka ty věci, které máme doma a které se nám často kazí. Postupně se ale plánuje, že do seznamu přibudou i další zařízení, takže časem se to bude týkat ještě více produktů. Cílem je, aby bylo jednodušší sehnat náhradní díly a opravit věci místo toho, abychom je museli rovnou vyhazovat a kupovat nové. „Směrnice obsahuje klauzuli, která říká, že v budoucnu bude snaha rozšířit seznam těch spotřebičů, na které se právo na opravu vztahuje.“ dodává Ličková z Úřadu vlády.
Kde a jak si nechat opravit svůj spotřebič?
Pokud potřebujete opravit svůj spotřebič, máte několik možností. Nejprve se můžete obrátit přímo na výrobce, který bude mít povinnost poskytovat servis a náhradní díly po dobu až 10 let od zakoupení výrobku. Další možností bude využití evropské online platformy, která vám umožní snadno vyhledat opraváře ve vašem okolí. „Evropská platforma umožní spotřebitelům vyhledávat opravny, a bude zaveden jednotný evropský formulář o opravě, který zajistí, že spotřebitelé v celé Evropské unii dostanou jednotné informace od opraváře, ať už budou kdekoliv.“
Kdy začne právo na opravu platit v Česku?
Nařízení o právu na opravu je relativně nové, protože bylo Evropskou komisí zveřejněno teprve v červenci. To znamená, že zatím neplatí dlouho a státy mají ještě čas na jeho zavedení. Jelikož se jedná o evropskou směrnici, každá členská země Evropské unie má povinnost ji převést do své národní legislativy. K tomu mají státy stanovenou lhůtu až do července 2026, což jim dává dostatek času na to, aby zavedly potřebná opatření a zajistily, že spotřebitelé budou moci využívat výhod práva na opravu v plné míře. „V českém prostředí bude směrnici implementovat Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ji pravděpodobně přidá do Zákona o ochraně spotřebitele.“ dodává Ličková a upřesňuje, že právo na opravu bude v plné šíři uplatněno v Česku v roce 2026.
Co se mění pro výrobce?
Kromě nových práv spotřebitelů se právo na opravu samozřejmě ve formě povinností dotknou i výrobců. Budou muset zajistit, aby jejich produkty byly opravitelné, a to včetně poskytování náhradních dílů po dobu minimálně deseti let od uvedení výrobku na trh. „Směrnice dává povinnost výrobcům konstruovat jednotlivé spotřebiče tak, aby byly opravitelné a aby k nim byly dodávány náhradní díly.“ vysvětluje Martina Drahomíra Ličková.Kromě toho musí výrobci také zajistit dostupnost technických informací potřebných pro opravy. To znamená, že výrobky budou muset být navrženy tak, aby bylo možné je snadno opravit, a zároveň budou muset výrobci spolupracovat s opravárenskými službami, které budou mít přístup k potřebným dílům a návodům. Tyto změny povedou k větší odpovědnosti výrobců a snížení zbytečného odpadu.
Zdroj: Evropská komise
Foto: Unsplash
