V rámci oslav svátku 17. listopadu se náš podcast přesunul ze studia na Novou scénu Národního divadla. Tento díl ale není speciální jen tím, že byl natáčen živě za účasti diváků, ale také tím, že jsme v něm přivítali rovnou čtyři hosty. Těmi byli: Arpád Soltész, David Klimeš, Barbara Zmušková a Veronika Capáková.
Jak se během 20 let členství v Česku a na Slovensku vyvíjelo vnímání Evropské unie? Proč euforii po vstupu tak rychle vystřídal euroskepticismus? Jak s tématem zahraniční politiky v začátcích našeho členství pracovala média, a jak se o EU píše dnes? A jak se vyvinula postupem času role novináře? To vše se dozvíte v našem speciálním vydání podcastu Tvoříme Evropu.
Přečtěte si ukázku rozhovoru
Objevují se hlasy ve společnosti, které nesouzní s Evropskou unií. Zejména na Slovensku jsou ty hlasy euroskepticismu opravdu silné, pane Soltészi, rozchází se Slovensko po 20 letech s EU?
Arpád Soltész: Velmi jednoznačně viditelně ano. Je třeba si připomenout jak vznikla Evropská unie. Vznikla jako společenstvo pro uhlí a ocel, které založili Němci a Francouzi. Budovali ji na myšlence vzájemné prosperity. A proto je velmi zranitelná při krizích. My jsme v sobě nevybudovali pocit Evropana, proto je Evropská unie velmi zranitelná. Většina lidí v ní vidí nějaké výhody, které z toho má, ale nemá k ní žádný citový vztah.
Slečno Zmušková, jak to vnímá mladá generace na Slovensku? Ztotožňuje se s tím odklonem od EU? Nebo myslíte že je více proevropská?
Barbara Zmušková: Ta mladá generace je velmi rozpolcená, stejně tak jako celé Slovensko. Někteří se radikalizují ještě více, než jejich rodiče. Nemůžeme podle mě vinit současnou podobu EU z toho, že se nesnaží zlepšit komunikaci směrem k mladým lidem. S tím jak je EU teď nastavená, kolik má bariér … kdyby bylo Evropské unii dovolené, aby byla asertivnější a vlivnější, pak by věřím lidé byli více informovanější.
Pane Klimeši jaká byla u nás nálada ve společnosti před vstupem do Evropské unie?
David Klimeš: Radovali jsme se z toho, že jsme tam vstoupili. To referendum bylo sice úspěšné, ale nedošlo k němu tolik lidí. Byli tam dvě věci, jeden takový ten hodnotový návrat do Evropy, návrat do demokracie, návrat do právního státu. A druhý faktor sociálně-ekonomický, dejme tomu ještě chvilku a budeme se mít jako v Německu, v Rakousku, ve Francii … Otázka teď je, zda se tyto sny podařilo naplnit, zda vůbec šly naplnit a bylo to v našich silách, bylo to realistické? A pokud to bylo realistické, kdo za to může, že se ty sny nenaplnily? Můžeme za to my? Nebo za to můžeme vinit Evropskou unii?
Veroniko je novinařina mezi mladou generací atraktivním povoláním?
Veronika Capáková: Já myslím, že stále ano. Vidíme to na číslech přihlášených lidí na obor Žurnalistika na vysokých školách. Zároveň je ale novinařina jeden z nejlitovanějších oborů. My se právě na našem profilu (Novinářky bez přetvářky) snažíme ukázat i to, že ta práce není jednoduchá. Je to i velký tlak a stres, který novináři zažívají.
