Marie Bydžovská, EUROSKOP, 19.3.2013
Poprvé prolomil tabu eurozóny záchranný plán pro Řecko. Svou platnost při jeho schválení v květnu 2010 ztratila klauzule o neposkytnutí pomoci, známá jako „no bail-out“. Další tabu padlo o víkendu, když se ministři financí eurozóny dohodli, že do záchrany Kypru budou zapojeni i střadatelé v místních bankách.
Záchranný plán ještě nevstoupil v platnost, dnes o něm bude hlasovat kyperský parlament. Přesto si okamžitě v evropských médiích vysloužil tvrdou kritiku. Jaké jsou důvody rozhořčení nejen Kypřanů ale i mnoha ekonomických analytiků?
|
Jednorázové opatření Podmínkou finanční pomoci v objemu deseti miliard eur, která má odvrátit hrozící bankrot země, je zdanění vkladů. Struktura sazeb u zdanění vkladů závisí na kyperské vládě, musí však celkově vynést 5,8 miliardy eur. Kypr je po Řecku, Irsku, Portugalsku a Španělsku pátou zemí, která musela v důsledku dluhové krize požádat eurozónu o finanční pomoc. S pomocí, již dříve dostaly jiné země eurozóny, podmínka zdanění vkladů spojena nebyla. Vyjednávání o pomoci pro malý stát, jehož ekonomika představuje jen 0,2 procenta HDP eurozóny, trvalo již od června. Severoevropské státy totiž podezřívaly ostrovní stát, že dostatečně nebojuje proti praní špinavých peněz a představuje daňový ráj nejen pro evropské firmy. Podle deníku The Financial Times drží cizinci asi polovinu ze 68 miliard eur uložených v kyperských bankách. Mezi hlavní zahraniční vlastníky kyperských kont patří Rusové, Britové a Řekové. „Bylo podle nás spravedlivé, aby se na vyřešení problému podíleli i vkladatelé,“ vysvětlil rozhodnutí euroskupiny její šéf Jeroen Dijsselbloem. Zdůvodnil to specifickou situací Kypru, kde je bankovní sektor pětkrát větší než hrubý domácí produkt země. Stejně tak prý jde o jednorázové opatření, které se týká jen Kypru. |
3 zásadní chyby
Finanční magazín The Economist shrnul tři důvody, proč považuje podmínky záchranného úvěru za zásadní omyl. V eurozóně se podle týdeníku znovu probudí riziko finanční nákazy. Střadatelé totiž ztratí důvěru ve slib, že jejich vklady v bankách do výše 100 tisíc eur jsou pojištěny a tedy v bezpečí. Výrazně proto vzroste pravděpodobnost, že začnou unikat peníze z bank v periferních ohrožených ekonomikách, kam patří i tak významné země země jako Itálie nebo Španělsko. Lidé si taky možná prostě nechají peníze „pod matrací“. Krize tak může propuknout opět v plné síle.
Druhým problémem plánu je to, že je vnímán jako nespravedlivý. Na záchraně se totiž budou podílet i obyčejní Kypřané, kteří mají v bankách uloženy své třeba i celoživotní úspory. Velcí investoři, kteří mají na středomořském ostrově sídlo, jako například česká Penta, se nechali slyšet, že je plán nepostihne, protože své finance již převedli do bezpečnějších destinací. Zvláště problematická je i skutečnost, že celým aranžmá nebudou oproti střadatelům postiženi investoři, kteří nakoupili kyperské dluhopisy.
Krok zpět při záchraně eura
Posledním slabým místem operace je její „strategický dopad“, tvrdí The Economist. Nový plán nezapadá do řady opatření, která eurozóna podnikala s cílem vybřednout z krize. Poslední měsíce se situace eurozóny uklidnila a zdálo se, že měnová unie je z nejhoršího venku. Pomohlo tomu především odhodlání Evropské centrální banky (ECB) intervenovat na pomoc zemím v obtížích. Podmínkou pomoci od frankfurtské banky ale je účast v záchranném programu. Jak ukázal případ Afroditina ostrova, takový program může přijít zemi draho. Záchranná síť ECB se tak stala mnohem méně lákavou.
Kyperský plán navíc vrátil eurozónu o krok zpět. V červnu se lídři EU usnesli na tom, že záchranný fond bude moci přímo poskytovat finance bankám. Tím chtěli „prolomit bludný kruh“ mezi bankami a churavějícími státy, protože dosud může fond ESM pomoci bankám jen prostřednictvím mateřského státu. Kyperským bankám pomůže eurozóna „postaru“ a tím, že zdaní vklady v bankách, dostane finanční ústavy do ještě komplikovanější situace. EU usiluje o zvýšení likvidity bank, což znamená především, že budou držet více vkladů. Jenomže kyperské řešení moc lidí nepovzbudí k tomu, aby drželi finance v bankách.
Tabu prolomená za krize eurozóny
|
Finanční pomoc Řecku „Pomoc není na pořadu dne, samo Řecko říká, že v současnosti pomoc nepotřebuje,“ řekla německá kancléřka Angela Merkelová 21. března 2010. Na konci dubna Athény oficiálně požádaly o finanční pomoc, kterou EU, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond schválily v květnu 2010. |
|
Trvalý záchranný fond „Trvání záchranného fondu bude ohraničené. Jasně jsme se na tom domluvili,“ řekl německý ministr financí Wolfgang Schäuble 24. července 2010. Na začátku roku 2012 se ministři financí eurozóny usnesli na vzniku permanentního záchranného mechanismu eurozóny známém pod zkratkou ESM. |
|
„Sestřih“ řeckých dluhopisů „Již jsem unavený z toho, jak opakovaně musím tyto zprávy (o sestřihu řeckých dluhopisů) dementovat,“ řekl řecký ministr financí Giorgos Papakonstantinou 18. dubna 2011. V říjnu 2011 odsouhlasili nejvyšší představitelé států platících eurem „sestřih“ řeckých dluhopisů o 50 procent jejich hodnoty. |
|
Vklady v bankách jsou pojištěny do výše 100 tisíc eur Evropská směrnice jasně stanovuje, že vklady v bankách jsou pojištěny do výše 100 tisíc eur. Norma vznikla jako reakce na finanční krizi v roce 2008 a měla zvýšit důvěru v evropský bankovní systém. |
AKTUALIZACE:
Kyperský parlament v úterý večer (19. března) převážnou většinou plán jednorázového zdanění vkladů u místních bank odmítl. Kypr bude muset nyní přijít s alternativním plánem na získání peněz, jinak mu hrozí zhroucení bankovního systému a státní bankrot.
Více na Euroskopu: Kyperský parlament odmítl zdanění vkladů v bankách
Autor: Euroskop