Institucionální záležitosti v prosinci 2012

07.01.2013
Euroskop

EP přijal rozpočet na rok 2013 a usnesení o opravném rozpočtu na rok 2012, Rada podpořila vznik jednotného mechanismu dohledu, první krok ke vzniku bankovní unie, Řecko získalo včas další část potřebné půjčky, Členské státy pracují na zavedení bankovní unie, Komise představila zprávu o fiskální udržitelnosti

EP přijal rozpočet na rok 2013 a usnesení o opravném rozpočtu na rok 2012

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2012 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 6/2012 na rozpočtový rok 2012, oddíl III – Komise

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2012 týkající se postoje Rady k novému návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013 – všechny oddíly

EP na plenárním zasedání 12. 12. 2012 přijal nejen nový návrh rozpočtu na rok 2013, ale také návrh opravného rozpočtu na rok 2012. Schválením obou klíčových usnesení se EU nejen vyhnula rozpočtovému provizoriu pro rok 2013, ale také si zajistila chybějících 6 mld. €, které mají pokrýt nedostatek prostředků např. na výměnný program pro studenty a učitele Erasmus.

Pozadí

Komise zveřejnila původní návrh rozpočtu na rok 2013 v dubnu 2012 (více v příspěvku „Komise zveřejnila návrh rozpočtu pro rok 2013). Rada přijala pozici k tomuto návrhu v červenci 2012 v podobě úsporné varianty rozpočtu (více v příspěvku „Rada přijala pozici k rozpočtu na rok 2013). Na plenárním zasedání v říjnu 2012 EP tato úsporná opatření Rady zamítl.

Současně EK na základě informací o plnění rozpočtu v roce 2012 odhalila, že bude od členských států potřebovat další finanční prostředky, aby mohla dostát všem závazkům týkajícím se víceletých programů. Jednalo se především o financování programu Erasmus či podporu chudších regionů v rámci Kohezního fondu. Na program Erasmus se nedostávalo celkem 90 mil. €, v případě programů na podporu výzkumu to bylo více než 420 mil. €, zdaleka největší platební deficit přesahující 8 mld. € se však objevil v oblasti kohezní politiky a politiky rozvoje venkova. Komise po členských státech ve výsledku požadovala dodatečný příspěvek do rozpočtu ve výši až 9 mld. € (více v příspěvku „Plénum EP přijalo usnesení k návrhu rozpočtu na rok 2013).

Poté, co EP zamítl úsporná opatření týkající se rozpočtu na rok 2013, byl podle pravidel spolurozhodovací procedury svolán dohodovací výbor. Jednání dohodovacího výboru byla tentokrát komplikována tím, že došlo k propojení obou otázek: rozpočtu na rok 2013 a citlivé otázky chybějících peněz na financování víceletých programů. Jednání ztroskotala 9. 11. 2012 a byla odložena na 13. 11. 2012, kdy byla poslední možnost pro dosažení kompromisu. Zástupci EP se ale závěrečného jednání dohodovacího výboru nezúčastnili. Podle pravidel spolurozhodovací procedury tedy musela EK předložit nový návrh rozpočtu.

EK v novém návrhu navýšila výdaje v položce „závazky (tedy výdaje vázané na implementaci určitých programů a projektů) na 151 mld. €, což je mírný nárůst oproti původnímu návrhu z dubna 2012, který počítal se závazky ve výši 150,9 mld. €. Nárůst měl tedy činit 100 mil. €. Tuto skutečnost chtěla EK kompenzovat tím, že platby na rok 2013 (to je položka, která odráží skutečné bankovní transfery či převody hotovosti příjemcům finančních prostředků, které se mají za rok 2013 uskutečnit) snížila z původně plánovaných 137,9 mld. € na 137,8 mld. €, tedy opět o 100 mil. €. Touto kalkulací chtěla EK uspokojit jak Radu, která odmítala navyšování výdajů rozpočtu na rok 2013, tak EP, který zase odmítal podstatné škrty.

Osud nového návrhu a především dohody mezi zástupci členských států v Radě a EP byl ovšem dlouho nejistý. Předseda EP Martin Schulz ještě 30. 11. 2012 prohlásil, že ze strany EP nelze prozatím o dohodě týkající se rozpočtu na rok 2013 či problémů rozpočtu 2012 hovořit (více v příspěvku „EK vydala nový návrh rozpočtu na rok 2013).

Klíčové body a stav projednávání

Navzdory zmíněnému prohlášení předsedy EP plenární zasedání 12. 12. 2012 schválilo rozpočet na rok 2013 v té podobě, která v podstatě odpovídá provizorní dohodě dosažené zástupci EK, Rady a EP 29. 11. 2012. Podle této dohody by měly výdaje na rok 2013 činit 133 mld. €, tedy o téměř 5 mld. € méně, než žádal nový návrh EK. Součástí dohody byl i návrh na řešení situace schodku, který se vytvořil v roce 2012. Částka potřebná k jeho překlenutí měla na základě této dohody činit 6 mld. €, nikoli 9 mld. €, jak EK původně požadovala.

Na základě balíčku usnesení přijatých na plénu EP byly nakonec schváleny výdaje v platbách pro rok 2013 ve výši 132,8 mld. €, v závazcích to má být 150,9 mld. €. V platbách se tedy podařilo udržet výdaje rozpočtu pod 1% stropem ve vztahu k HND EU, výdaje v platbách mají činit 0,99 % HND EU (v případě rozpočtu pro rok 2012 došlo k překročení jednoprocentního stropu, platby činily 1,05 % HND EU). V závazcích je to pro rok 2013 1,13 % HND EU (v rozpočtu na rok 2012 dosahovaly závazky 1,15 % HND EU). EP se tedy ztotožnil s dohodou vzešlou z třístranných jednání, nepřijal žádný pozměňovací návrh a bylo upřednostněno rychlé řešení ve snaze zabránit rozpočtovému provizoriu.

Požadavky EP se týkaly převážně jen navyšování některých částek v sekci závazků oproti roku 2012. Jedná se především o Kapitolu 1a týkající se konkurenceschopnosti, kde došlo k navýšení závazků oproti roku 2012 o necelých 5 %, což je navýšení jdoucí na vrub především 7. rámcovému programu pro vědu a výzkum, Rámcovému programu pro konkurenceschopnost a inovace a podpoře budování transevropských sítí. Dále EP prosadil mírné navýšení závazků (o necelá 2 % oproti roku 2012) v kapitole věnované vnější politice EU („EU jako globální aktér). Většina těchto prostředků přitom má být věnována na podporu Palestiny, což je tradiční oblast, v níž EP navyšuje výdaje oproti úsporným variantám rozpočtu z dílny Rady a někdy i oproti původním návrhům EK.

Uvedené změny v závazcích ovšem nemění nic podstatného na tom, že v oblasti plateb EP schválil na první pohled úspornou variantu rozpočtu.

Vývoj jednání o rozpočtu EU pro rok 2013 v číslech (v mil. €)

Rozpočtová kapitola

Původní návrh rozpočtu 2013

Pozice Rady k původnímu návrhu

Pozice EP k původnímu návrhu

Závazky

Platby

Závazky

Platby

Závazky

Platby

1. Udržitelný růst

70530,997

62527,845

70054,448

59030,453

70681,649

62595,797

1a. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

16032,048

13552,811

15562,899

11655,162

16173,000

13615,563

1b. Soudržnost pro růst a zaměstnanost

54498,949

48975,034

54491,549

47375,291

54508,649

48980,234

2. Ochrana a řízení přírodních zdrojů

60282,441

57393,809

59971,444

57474,312

60274,311

57930,279

Z toho výdaje na přímé platby a řízení zemědělských trhů

44100,549

44083,131

43795,349

43776,431

44086,549

44069,131

3. Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

2081,641

1574,600

2057,176

1514,080

2105,891

1591,770

4. EU jako globální aktér

9467,169

7311,588

9295,471

6277,296

9583,119

7272,888

5. Administrativa

8544,418

8545,518

8398,234

8399,334

8506,867

8507,417

Celkem

150906,667

137899,361

149776,772

132695,475

151151,837

137898,151

Jako % HND EU

1,13 %

1,03 %

1,12 %

0,99 %

1,13 %

1,03 %

Rozpočtová kapitola

Nový návrh rozpočtu 2013

Konečná verze rozpočtu 2013

Závazky

Platby

Závazky

Platby

1. Udržitelný růst

70613,663

62535,795

70629,649

59077,638

1a. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

16105,014

13558,461

16121,000

11889, 055

1b. Soudržnost pro růst a zaměstnanost

54508,649

48977,334

54508,649

47188,582

2. Ochrana a řízení přírodních zdrojů

60249,041

57899,909

60149,041

57489,342

Z toho výdaje na přímé platby a řízení zemědělských trhů

44056,549

44039,131

43956,549

43934,294

3. Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

2105,891

1593,445

2105,891

1514,964

4. EU jako globální aktér

9583,119

7271,888

9583,119

6324,678

5. Administrativa

8506,867

8506,542

8430,691

8430,366

Celkem

151058,581

137797,579

150898,391

132836,988

Jako % HND EU

1,13 %

1,03 %

1,13 %

0,99 %

Zdroj: European Parliament: 2013 Budgetary procedure – Evolution of Europen Union expenditure by financial framework heading

Předpokládaný další vývoj

V usnesení, které se týkalo postoje Rady k návrhu opravného rozpočtu na rok 2012, EP schválil, aby platby za rok 2012 byly částečně pokryty částkou 6,1 mld. €. EK původně požadovala částku 9 mld. €, členské státy však byly ochotny poskytnout pro vypořádání plateb, které bylo nutné uhradit do konce roku 2012, pouze částkou jen o málo vyšší než je 6 mld. €, zůstává tedy otázkou, jak řešit další pohledávky z roku 2012. Předseda EP Martin Schulz, předseda EK José Manuel Barroso a kyperský prezident Demetris Christofias jakožto zástupce země, která v druhé polovině roku 2012 Radě EU předsedala, podepsali několik prohlášení. Touto cestou bylo přislíbeno, že Rada a EP přijme na začátku roku 2013 opravný rozpočet, který by měl sloužit právě k pokrytí pohledávek za rok 2012.

Dohoda o opravném rozpočtu na rok 2012 umožnila např. uvolnit podporu z fondu určeného pro boj s následky globalizace, a to 6 státům EU-15 (vedle Španělska a Itálie na podporu z fondu čekaly také Finsko, Dánsko, Švédsko a Rakousko) a 1 zemi, která přistoupila do EU v rámci východního rozšíření (Rumunsko). Nové finanční prostředky by měly být dodány v průběhu roku 2013. Úspornost v platbách pro rok 2013 a naopak výše závazků – spolu se skutečností, že rok 2013 je posledním rozpočtovým rokem v rámci stávající finanční perspektivy – ale vyvolávají otázku, zda v roce 2013 nebude nutné žádat Radu opět o dodatečné finance.

Rozpočtová politika EU se ocitla v situaci, kdy jsou sice schváleny výdaje pro rok 2013, není ale vůbec jasné, zda je možné schválenou výši plateb pro rok 2013 považovat za definitivní. Pravděpodobná je spíše ta varianta, že nikoli, už nyní se totiž hovoří o tom, že vyčleněná částka stačit nebude, což zmínil v prohlášení vydaném krátce po hlasování pléna EP i komisař pro rozpočet Janusz Lewandowski. Komisař hovořil o tom, že vzhledem k plánovaným závazkům by se za rok 2013 mohl vytvořit schodek až 5 mld. € a další může být vytvořen právě dodatečnými opravami, které mají pokrývat zmrazené platby za rok 2012. Zástupci všech 3 klíčových institucí se tedy zavázali, že v případě nutnosti EK navrhne opravný rozpočet a Rada i EP jej schválí tak, aby bylo možné opět pokrýt nesrovnalosti mezi navrženou výší plateb a očekávanými výpadky při pokrývání závazků, bude-li to třeba.

Opravný rozpočet pro „zapravení děr, které se vytvoří v momentě, kdy již v průběhu rozpočtového roku docházejí prostředky na financování programů, k nimž se EU prostřednictvím legislativy zavázala, není novinkou. V roce 2011 došly EU peníze na toto financování v listopadu, v roce 2012 zjistila EK tuto situaci již v říjnu, v případě roku 2013 komisař Lewandowski varoval, že by se tak mohlo stát ještě dříve, pravděpodobně v září 2013. V případě popisovaných problémů, které se týkají nepokrytých výdajů za rok 2012, Rada sice projevila ochotu ke schválení opravného rozpočtu, což učinil i EP, je ale otázkou, zda budou mít členské státy trpělivost navyšovat svůj příspěvek do rozpočtu EU za účelem pokrytí nesrovnalostí znovu. Ani v roce 2012 se to neobešlo bez problémů.

Odkazy

Rada podpořila vznik jednotného mechanismu dohledu, první krok ke vzniku bankovní unie

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě. Plán ustavení bankovní unie (KOM(2012)510)

Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Rada 13. 12. 2012 po více než 15 hodinách jednání podpořila vznik jednotného mechanismu dohledu (single supervisory mechanism, SSM), a tedy – v delším časovém horizontu – také bankovní unie. Podle kyperského ministra financí Vassose Shiarlyho, jehož země Radě ve druhé polovině roku 2012 předsedala, dostala „celá Evropa vánoční dárek.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy týkající se SSM v září 2012 a doplnila je komplexním plánem na ustavení bankovní unie (v podobě sdělení; více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie, Institucionální záležitosti v září 2012). Výbor ECON o návrzích jednal v listopadu 2012 a přijal k nim zprávy Marianne Thyssen a Svena Giegolda (více v příspěvku „ECON hlasoval o jednotném mechanismu dohledu a potenciálním vzniku bankovní unie, Institucionální záležitosti v listopadu 2012).

Na vzniku bankovní unie se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu v červnu 2012 a podpořil jej i MMF (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady, Institucionální záležitosti v červnu 2012). Kromě toho Komise již několik týdnů předtím předložila rozsáhlý, více než 170stránkový návrh mající do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se v průběhu finanční krize dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘, Vnitřní trh v červnu 2012).

Bankovní unie by obecně měla být složena z níže uvedených komponent.

Komponenty bankovní unie (v podobě klíčových návrhů Komise)

Jednotné kapitálové požadavky na banky

(více v příspěvku „ECON a Rada jednali o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank, Vnitřní trh v květnu 2012)

  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (KOM(2011)452)
  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (KOM(2011)453)

Jednotný mechanismus dohledu nad bankami

  • Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)
  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Společný systém pojištění bankovních vkladů

(více v příspěvku „EP: Za 15 let budou bankovní vklady garantovány až do výše 100 tis. €, Vnitřní trh v únoru 2012)

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady …/…/EU o systémech pojištění vkladů [přepracované znění] (KOM(2010)368)

Společný rámec pro řešení problémů bank v krizi

(více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘, Vnitřní trh v červnu 2012)

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 (KOM(2012)280)

Klíčové body a sporné body

Z hlediska projednávání se obecně ukázalo být nejproblematičtějším načasování legislativního procesu, resp. požadavek Komise, aby SSM začal fungovat už 1. 1. 2013. Evropská rada proto již v říjnu 2012 – navzdory hlasům EP – konstatovala, že do konce roku 2012 by mělo dojít pouze k dohodě o SSM, mechanismus samotný by měl začít fungovat až v průběhu roku 2013. Nakonec by měl SSM podle Rady začít fungovat nejdříve 1. 3. 2014.

SSM by měl být tvořen ECB a národními dohledovými orgány (zpravidla centrálními bankami), přičemž ECB by měla (v souladu s požadavky Německa) vykonávat přímý dohled (a intervence) jen nad nejdůležitějšími bankami eurozóny (těmi, jejichž pád by mohl představovat systémové riziko, což by údajně měly být banky s aktivy převyšujícími 30 mld. € a/nebo ty, které tvoří výrazný, 20% podíl na národním bankovním trhu a současně tento podíl – vyjádřený jako podíl HDP dané země – dosáhne alespoň 5 mld. €; celkem by jich mělo být 130-150, podle některých zdrojů až 300), popř. nad bankami požívajícími veřejné podpory, a národní centrální banky by si i nadále měly zachovat pravomoc konat v otázkách typu ochrany spotřebitele, praní špinavých peněz, platebních systémů či správy dceřiných společností (a údajně i poboček) bank ze třetích zemí, což v průběhu negociací patřilo mj. i mezi požadavky ČR.

Obecně platí, že dohledová a měnová role ECB by měly být zcela odděleny. Pokud by mezi nimi nastal rozpor, „panel všech států participujících na SSM (tj. členů i nečlenů eurozóny) by jej měl řešit hlasováním prostou většinou.

Nečlenové eurozóny by měli mít možnost se k SSM připojit (což je v souladu s pozicí ECON, který se staví za maximálně „inkluzivní systém; o připojení k SSM zatím neuvažuje ČR, Švédsko a Velká Británie). Pokud „sbor dohlížitelů SSM (se zastoupením členů i nečlenů eurozóny) přijme prostou většinou rozhodnutí a Rada guvernérů ECB jej nezpochybní, mělo by být toto rozhodnutí považováno za přijaté. V opačném případě by Rada guvernérů nekonala sama, ale požádala by právě „sbor dohlížitelů o nové rozhodnutí.

Co se týče sporného hlasování v EBA (zajišťující, aby postupy dohledu byly v celé EU jednotné) Rada se v souladu s pozicí ECON (a Velkou Británií, která rozporovala původní návrh Komise) postavil za hlasování tzv. dvojí většinou, která by neměla zvýhodňovat členy eurozóny (neboť EBA sdružuje všechny členské státy EU).

Pokud se 5 nebo více členských států nebude účastnit dohledu ECB (tj. nebude součástí eurozóny), všechna rozhodnutí EBA by měla být přijímána prostou většinou členů eurozóny a zároveň prostou většinou nečlenů eurozóny.

Dohoda mezi členskými státy zatím nepanuje stran přesného časového harmonogramu možné rekapitalizace bank z ESM („prolomení bludného kruhu mezi bankami a státy), pro niž má být vznik SSM – alespoň podle Německa – podmínkou (opačný názor zastává z pochopitelných důvodů např. Španělsko). Dočasně by proto měla být rekapitalizace z ESM podle některých zdrojů možná i bez SSM za předpokladu jednomyslného souhlasu v rámci ESM a přímého dohledu ECB na příslušnou bankou.

Konsenzus v Radě týkající se vzniku SSM přivítal např. guvernér ECB Mario Draghi či předseda Komise José Manuel Barroso. Summit Evropské rady, který probíhal ve dnech 13.-14. 12. 2012, tedy bezprostředně po jednání Rady, pak dodal, že „operační rámec přímé rekapitalizace z ESM by měl být dojednán „co nejdříve v prvním pololetí roku 2013.

Pozice ČR

  • Reprezentace ČR dala již dříve mnohokrát najevo, že bude vůči bankovní unii (a především SSM) obezřetná, a to i přesto, že se má obligatorně týkat jen zemí eurozóny.

ČR se obávala a obává zejm. o pravomoci ČNB, a proto několikrát pohrozila vetováním návrhů majících vést ke vzniku SSM (resp. KOM(2012)511, v jehož případě Rada rozhoduje jednomyslně a EP je pouze konzultován).

Výsledkem je příslib „záruk ve věci podmínek potenciálních změn „dcer (zahraničních) mateřských bank (sídlících v českém případě prakticky výhradně v eurozóně) na pobočky. Příslušná centrální banka by navíc neměla „matku, na niž dohlíží, vyzývat k tomu, aby změnila svou „dceru na pobočku, čímž by v českém případě oslabila postavení ČNB (nehledě na skutečnost, že na pobočky se nevztahuje český fond pojištění vkladů, nýbrž fond té země, v níž sídlí mateřská banka).

Předseda vlády Petr Nečas na summitu Evropské rady prohlásil, že ČR nemá důvod se k SSM připojit (tedy pokud ČR nebude součástí eurozóny), neboť nikdo neví, jak bude výsledná bankovní unie přesně vypadat (neboť o ostatních návrzích se zatím jedná). Obdobnou „vyčkávací pozici podle něj zastává např. Polsko, Švédsko či Maďarsko.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měli s členskými státy jednat zástupci ECON s cílem dosáhnout stran SSM kompromisu již v prvním čtení. Poprvé se sešli 18. 12. 2012, další negociace se uskuteční ve dnech 7.-8. 1. 2013 a pravděpodobně i po jednání Coreperu 17. 1. 2013.

Co se týče dalších komponent bankovní unie, problematická jsou jednání především v otázce jednotných kapitálových požadavků na banky. Negociace jsou zejm. kvůli bonusům bankéřům (resp. kvůli požadavku ECON, aby nepřesahovaly jejich fixní mzdy) již od května 2012 de facto u ledu, přestože formálně pravidelně probíhají (více v příspěvku „ECON a Rada jednali o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank, Vnitřní trh v květnu 2012). Nadto summit Evropské rady, který probíhal ve dnech 13.-14. 12. 2012, vyzval Komisi, aby výše zmíněný návrh týkající se společného rámce pro řešení problémů bank v krizi během roku 2013 doplnila analogickým návrhem pro státy participující na SSM. Ten by měl být schválen do konce stávajícího volebního období EP, tedy do června 2014, měl by „zajistit spravedlivou rovnováhu mezi domovskou a hostitelskou zemí a měl by „zajistit finanční stabilitu (…) a současně v případě bankovní krize chránit daňové poplatníky (…) Jednotný mechanismus pro řešení problémů bank by měl být založen na příspěvcích samotného finančního sektoru a jeho součástí by měly být vhodné a účinné mechanismy jištění (backstop). Toto jištění by mělo být ve střednědobém horizontu fiskálně neutrální, a to tím, že zajistí, aby prostředky poskytnuté v rámci veřejné pomoci byly získány zpět formou odvodů, jež by byly finančnímu odvětví následně uloženy. Bezprostředně po summitu se objevily komentáře, že schválit popsaný mechanismus do voleb do EP je velmi ambiciózní, navíc údajně dojde k další petrifikaci rozdílů mezi ekonomicky relativně zdravým „severem (např. Německo, Nizozemsko) a problematičtějším „jihem (zejm. Francie, Španělsko, Itálie) eurozóny a EU.

Již předložené (ve výčtu výše uvedené) návrhy by měla Rada projednat do konce března 2013, aby členské státy mohly s EP dospět ke kompromisu do konce června 2013.

Odkazy

Řecko získalo včas další část potřebné půjčky

Eurogroup Statement on Greece, 13. 12. 2012

Eurozóna 13. 12. 2012 potvrdila rozhodnutí z listopadu 2012 vyplatit Řecku další díl pomoci.

Pozadí

Řecko je již 6 let v recesi a výkonnost jeho ekonomiky je o 25 % nižší než v roce 2007. Očekává se, že jeho zadluženost v roce 2013 stoupne na 190 % HDP (v roce 2007 to bylo 115 % HDP). Řecko od roku 2010 dostává pomoc z EU, resp. z eurozóny. V roce 2012 získalo druhý balík pomoci (více v příspěvku „Druhý záchranný balík Řecku a další otázky krize eura, Institucionální záležitosti v březnu 2012). Jednou z podmínek ale je, že země sníží svůj dluh do roku 2020 na 120 % HDP.

To je podle mnoha studií a analýz bez další podpory ze strany EU nereálné. Proto eurozóna navrhuje prodloužit tuto lhůtu do roku 2022. Řecko už příští rok bude v primárním přebytku, jeho příjmy tedy dokážou pokrýt chod a výdaje státu, samo však nebude mít na placení dluhů. Způsobů, jak dostat dluh pod kontrolu, je několik – od škrtů výdajů samotnými Řeky, přes odepsání dluhu soukromými i veřejnými věřiteli až po snížení úrokové sazby úvěrů. Prodloužení lhůty odmítá MMF, odpis pohledávek států zase vlády dotčených států.

Po několika jednáních se zástupci eurozóny a MMF v listopadu 2012 shodli na politické dohodě týkající se udržitelnosti řeckého dluhu a uvolnili slibované finanční prostředky ve výši 43,7 mld. €, které budou k dispozici do konce roku 2012 a začátkem roku 2013 (více v příspěvku „Eurozóna uvolní Řecku do konce roku 43,7 mld. €, Institucionální záležitosti v listopadu 2012).

Klíčové body

Řecká vláda na začátku prosince 2012 úspěšně dokončila odkup svého dluhu v nominální hodnotě 32 mld. €, což představuje přibližně polovinu celkového nesplaceného řeckého dluhu v držení soukromého sektoru. Eurozóna potvrdila, že tento výsledek napomůže k podstatnému snížení poměru řeckého dluhu k HDP. Cílem Řecka je veřejný dluh snížit na 124 % HDP do roku 2020. V prosinci 2012 mu proto byla vyplacena první část půjčky ve výši 34,3 mld. €, zbylé části budou vyplaceny v prvních měsících roku 2013.

Na Řecko je silně navázán i Kypr, jehož banky značně ztratily, když byla Řecku odmazána část dluhu. Kypr během roku 2012 požádal o finanční pomoc, jejíž podrobné aspekty nejsou ještě známy (více v příspěvku „Vývoj situace v zadlužených státech eurozóny, Institucionální záležitosti v červenci 2012). V německém tisku se objevily spekulace, že MMF půjčku Kypru neschválí, pokud neproběhne seškrtání dluhu věřiteli. Tento proces trval v Řecku přes půl roku. Kypr se však podle mnohých nepustil do žádných vážných jednání. Země údajně potřebuje 17 mld. €. Podle německých zdrojů se navíc na Kypru jen perou špinavé peníze, zejm. z Ruska. Rusko již Kypru půjčku v minulosti poskytlo.

Odkazy

Členské státy pracují na zavedení bankovní unie

Závěry Evropské rady, 14. 12. 2012

Evropská rada se 14. 12. 2012 dohodla na plánu dotvoření hospodářské a měnové unie na základě hlubší integrace a posílené solidarity. Začíná společným bankovním dohledem.

Pozadí

Diskuse o dalším posilování hospodářské správy se vedou od května 2010, kdy Komise předložila návrh strategie pro posilování správy ekonomických záležitostí v Evropě. Na jejím základě byl přijat balík šesti právních aktů (tzv. six pack), které vstoupily v platnost v prosinci 2011 (více v příspěvku více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2011).

V projevu k EP 12. 9. 2012 José Manuel Barroso volal po federaci národních států. Nejprve je ale podle předsedy Komise nutné posunout se směrem k hluboké a skutečné ekonomické unii. K tomu je ale zapotřebí změna smluv nebo vytvoření smlouvy zcela nové. Již v září 2012 předseda Komise slíbil, že představí konkrétní návrhy opatření před volbami do EP v roce 2014.

Komise proto 28. 11. 2012 uveřejnila plán prohloubení, a tím i vytvoření skutečné HMU (více v příspěvku „Komise navrhla plán na vytvoření skutečné hospodářské unie, Institucionální záležitosti v listopadu 2012).

Klíčové body

Hlavním tématem summitu Evropské rady 14. 12. 2012 byla již předjednaná témata. Tedy budoucnost bankovní unie a její financování, resp. dohled nad bankami a půjčka Řecku. Komise také na summitu představila plán na vytvoření skutečné hospodářské unie, tzv. plán EMU 2.0 (více v příspěvku „Komise navrhla plán na vytvoření skutečné hospodářské unie, Institucionální záležitosti v listopadu 2012). Výsledky jednání podpořil MMF.

Před zahájením summitu jednal předseda Komise Barroso a zástupce kyperského předsednictví s poslanci EP. Ti byli k plánovanému summitu skeptičtí a kritičtí. Zástupci levice, liberálních a křesťanských demokratů odmítají mezivládní systém, který podle nich zklamal a nevede k činům. Poslanci ECR a EFD naopak chtějí méně Evropy.

Lídři se na summitu dohodli na zavedení jednotného bankovního dohledu pod záštitou ECB, který má být prvním krokem k bankovní unii (podrobně viz výše). Je to cíl krátkodobý, ale kvůli nadcházejícím parlamentním volbám v Německu pro kancléřku Angelu Merkelovou přijatelný.

Obecně není otázka rychlosti a hloubky integrace eura jednoznačná ani pro její zastánce. Rozcházejí se hlavně v tom, který krok by měl být první – zda společné financování, nebo ztráta suverenity. Na jedné straně je Německo, Nizozemsko a severské státy a na straně druhé Francie, Španělsko a Itálie.

Německo přišlo s návrhem tzv. závazných smluv (contractual agreements) mezi členskými státy a institucemi EU. Vlády by se zavázaly provést reformy doporučené Komisí. Závazné by byly i pro národní parlamenty. Do systému by to podle Angely Merkelové vneslo demokratickou legitimitu. Dalším bodem je vytvoření již dříve diskutovaného společného rozpočtu eurozóny, který by byl financován z výnosů z daně z finančních transakcí (viz níže). Německo trvá na tom, že jakýkoli nový rozpočet, který by měl sloužit k odměňování států eurozóny za provedené reformy, by neměl mít k dispozici více než 20 mld. €. Představa, že bude obsahovat stovky miliard eur a financovat nezaměstnané ve Španělsku, je podle Německa lichá. Dánsko je k danému kroku ještě skeptičtější než Německo. Německo souhlasilo, aby se rozpočet eurozóny nazýval „mechanismus solidarity.

Eurozóna 2012 v heslech

Odkazy

Komise představila zprávu o fiskální udržitelnosti

Zpráva o fiskální udržitelnosti 2012

Komise 18. 12. 2012 představila zprávu fiskální udržitelnosti týkající se veřejných financí členských států EU v souvislosti s probíhající krizí a demografickými změnami ve společnosti.

Pozadí

Zpráva reaguje na požadavek Rady z listopadu 2009. Zhodnocení fiskální udržitelnosti je dlouhodobá záležitost vyžadující multidisciplinární přístup.

Klíčové body

Tzv. krátkodobý fiskální stres, který byl nejvíce patrný v roce 2010, podle zprávy stále přetrvává (a v roce 2013 také bude přetrvávat) hlavně ve Španělsku a na Kypru. Ze střednědobého hlediska bude zapotřebí učinit další strukturální změny tak, aby se zemím, jako je Španělsko, Belgie, Slovinsko a Velká Británie, podařilo snížit do roku 2030 veřejný dluh pod 60 % HDP.

Komise považuje za největší hrozbu fiskální stability stárnutí populace a zadlužování států. Zpráva odhaduje, že největší zátěží pro systém budou oba fenomény po roce 2020, neboť ve většině zemí dojde k většímu nárůstu starší populace. Aby se veřejný dluh v EU dostal do roku 2030 pod 60 % HDP, bude zapotřebí 4,75 % HDP k fiskální konsolidaci ve strukturální oblasti. Do roku 2014 bude zapotřebí ušetřit 3 % HDP ve strukturální oblasti.

Postoj ČR

ČR podle Komise nečelí ani tak krátkodobému fiskálnímu tlaku jako spíše tlaku středně- a dlouhodobému, a to vzhledem ke stárnutí populace. Pokud by nedošlo k žádným změnám, zejm. v oblasti důchodů, mohlo by dojít k navýšení veřejného dluhu ze 48,1 % HDP v roce 2014 na 54,3 v roce 2020 a 78,7 % v roce 2030.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality