Institucionální záležitosti v prosinci 2013

14.01.2014
Euroskop

EU je blíže k vytvoření mechanismu pro řešení problémů v bankovní unii, Státy se shodly na podobě SRM

EU je blíže k vytvoření mechanismu pro řešení problémů v bankovní unii

Proposal for a Directive establishing a framework for the recovery and resolution of credit institutions and investment firms (BRRD) – final compromise text (2012/0150(COD))

Zástupci Rady, EP a Komise se 11. 12. 2013 shodli na návrhu směrnice, která ustanovuje národní pravidla pro ozdravení bank v EU a řešení jejich problémů.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červnu 2012 (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla, bankovní unie‘“, Vnitřní trh v červnu 2012). Další 2 legislativní texty (týkající se jednotného mechanismu dohledu, tzv. SSM) byly včetně komplexního plánu na ustavení bankovní unie uveřejněny v září 2012 (více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie“, Institucionální záležitosti v září 2012, a v příspěvku „Zástupci Rady a EP se shodli na vznik jednotného mechanismu dohledu nad bankami“, Institucionální záležitosti v březnu 2013). Na vzniku bankovní unie jako takové se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu již v červnu 2012 a podpořil jej i MMF.

Akcionáři a věřitelé se tak od roku 2016 budou podílet na záchraně krachujících bank. Kompromis, který zcela nevyloučil možnost záchrany bank z veřejných prostředků, sestává ze 3 pilířů: prevence, včasná intervence a řešení. Dohoda je dalším krokem k vytvoření bankovní unie (více v příspěvku „Rada napodruhé přijala svou pozici ke směrnici o ozdravování bank“, Vnitřní trh v červnu 2013).

Klíčové a sporné body

Hlavní opatření pro řešení problémů bank zahrnují: prodej (části) banky, vytvoření „mostu“ mezi bankou a veřejně kontrolovaným subjektem (dočasný přenos dobrých bankovních aktiv na něj), oddělení aktiv a tzv. „bail-in“ (přenesení ztrát na akcionáře a nezajištěné věřitele). Pro potřeby „bail-in“ budou muset členské státy zřídit fondy pro řešení problémů ex ante, které budou financovány bankami a které budou muset dosáhnout úrovně 1 % všech pojištěných vkladů (v EU jsou to ty pod 100 tis. €), a to do roku 2025. Fondy pak při problémech budou moci bankám poskytovat např. půjčky, záruky či nákupy aktiv.

Mechanismus pro záchranu bank, který bude uskutečnitelný od ledna 2016, zahrnuje zejm. příspěvek od soukromého sektoru na záchranu bank, a to v tomto pořadí: prvně od akcionářů banky, následně od jejích věřitelů, z vytvořených fondů a z nepojištěných vkladů nad 100 tis. €. Dosažený kompromis stanovil, že soukromý sektor musí absorbovat ztráty ve výši minimálně 8 % všech závazků v rámci restrukturalizace banky. Národní fond pro řešení problémů bude moci přispět max. do výše 5 % závazků banky. Pokud ani to nebude dostačující, mohou vnitrostátní orgány použít veřejné prostředky. Což byl také nejspornější bod dohody. EP navrhl využití vládní pomoci jen v případě systémové bankovní krize, což je považováno za příliš vágní definici. Rada zase hájila možnost využití veřejných financí jako formu „preventivní rekapitalizace“. Nakonec budou moci být veřejné prostředky (tzv. stabilizační nástroje vlády) využity až poté, co banky rekapitalizují 8 % svých závazků, pouze ve výjimečných případech a v souladu s pravidly pro státní podporu (tj. po schválení Komisí). Toto ustanovení bude přezkoumáno v roce 2018. Preventivní rekapitalizace, kterou navrhovala Rada, může být použita pro solventní banky, ale jen v krajních případech (při problémech, které objeví zátěžové testy a které ještě upřesní Evropský orgán pro bankovnictví).

Všechny banky také budou muset připravit své plány na „horší časy“ a zajistit přijetí veškerých preventivních opatření k řešení úpadku banky tak, aby byli ochráněni daňoví poplatníci. Orgány dohledu budou mít možnost jmenovat „dočasné správce“, jestliže se situace výrazně zhorší. To, že věřitelé a akcionáři budou těmi, kdo ponesou ztráty především, má posílit právní jistotu investorů a obecně celý evropský bankovní sektor.

Předpokládaný další vývoj

Dohodu následně stvrdil také Coreper. EP a Rada ji nyní musí formálně přijmout.

Odkazy

Státy se shodly na podobě SRM

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení problémů úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení problémů a jednotného fondu pro řešení problémů bank a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010(KOM(2013)520)

Vrcholem litevského předsednictví se stala dohoda ministrů financí států eurozóny z 18. 12. 2013 na jednotném mechanismu pro řešení problémů bank v EU (Single Resolution Mechanism – SRM), čímž otevřeli cestu k jednání s EP s cílem dosáhnout dohody do května 2014.

Pozadí

Předložený návrh je součástí širší iniciativy mající dát v EU (resp. v eurozóně) vzniknout tzv. bankovní unii. Cílem je – zjednodušeně řečeno – větší dohled nad fungováním bankovního sektoru v EU a prevence jeho potenciálních problémů (které byly v posledních letech zpravidla saturovány z veřejných prostředků). Pokud by tyto snahy (dohled a prevence) nebyly úspěšné, měl by se uplatnit právě předložený „jednotný mechanismus pro řešení problémů“, který by měl podle Komise garantovat, že potenciální krach banky negativně nezasáhne daňové poplatníky (více v příspěvku „Komise navrhla jednotný mechanismus pro řešení problémů bank v bankovní unii“, Institucionální záležitosti v červenci 2013).

Od roku 2014 bude spuštěn první pilíř bankovní unie – jednotný mechanismus dohledu (tzv. SSM) Evropské centrální banky (více v příspěvku „Od roku 2014 bude v EU jednotný bankovní dohled“, Institucionální záležitosti v září 2013), který bude následně od 1. 1. 2015 doplněn právě SRM.

Klíčové a sporné body

Banky budou přispívat do společného fondu, ze kterého se bude financovat uzavření nebo záchrana krachujících bank. Fond má v průběhu 10 let (od roku 2015 či 2016) dosáhnout objemu prostředků ve výši 55 miliard eur (asi 1,5 bilionu korun). Do doby naplnění fondu by mělo být možné potřebné finance získat z vnitrostátních zdrojů (např. dodatečným zdaněním bank) či podle pravidel o státní pomoci prostřednictvím ESM jako půjčky státu. Až bude fond zcela naplněn, bude sám zajišťovat v případě nutnosti dodatečné finance prostřednictvím půjček.

Státy EU budou muset vytvořit národní záchranné sítě (viz výše příspěvek „EU je blíže k vytvoření mechanismu pro řešení problémů v bankovní unii“). Při řešení problémů bank mají být v první řadě využity prostředky akcionářů banky a jejích věřitelů, pak by podle pravidel o státní pomoci vstupovaly do hry národní záchranné sítě. Tyto národní mechanismy se ale v průběhu 10 let stanou, pokud se země připojí k bankovní unii, součástí společného fondu v rámci mechanismu SRM, který bude sloužit jako poslední možnost pomoci. Díky mechanismu by tak při záchraně banky peníze evropských daňových poplatníků měly být využity co nejméně.

Negativně se k mechanismu stavěla Velká Británie, která se však bankovní unie účastnit nebude. Žádala záruky, že případné pokuty a náhrady škod v souvislosti s rozhodnutími v rámci mechanismu nebudou placeny z unijního rozpočtu, jak je nyní v podobných případech obvyklé.

Předpokládaný další vývoj

Otázkou dále zůstává podoba rozhodovacích procesů o pomoci či přímo o uzavření konkrétní banky. Dle EP by supervizor (ECB) měl být jediným orgánem, který bude moci navrhnout zahájení mechanismu řešení. Rada SRM fondu složená ze zástupců orgánů řešících problémy bank v jednotlivých členských státech a odborníků by pak vyhodnotila tento návrh a doporučila Komisi zahájit akci, která by následně vydala oficiální rozhodnutí a Rada rozhodla o podrobnostech jeho provedení. Poslanci EP podpořili také návrh Komise, aby byly přímo zahrnuty všechny banky usazené v zúčastněných členských státech. Chtějí také posílit odpovědnost systému a ECB jako jeho supervizora. Proto bude mj. zapotřebí souhlasu EP při jmenování výkonného ředitele a náměstka ředitele fondu SRM, kteří budou podléhat pravidelným slyšením EP.

Pravidla fungování fondu upraví mezivládní smlouva právě proto, aby se nemusely měnit unijní smlouvy. Zmíněný mezivládní dokument by měl být dojednán mezi EP a Radou do 1. 3. 2014.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality