Pandemie covid-19 vedla ke vzniku množství výzev napříč naší planetou, které se jevily jako nepřekonatelné prostřednictvím zastaralého přístupu vytvořeného během předchozích zdravotních krizí. V současné době, poté, co se nemoc šíří přibližně dva roky, rozvinuté země jako například členské státy Evropské unie a Spojené státy americké vyvinuly strategie a především vakcíny za účelem ukončení či alespoň zmírnění epidemie. Bohužel rozvojové země představované například četnými africkými státy stále zaostávají za postupným zlepšováním situace a potýkají se s přetrvávající hrozbou. Mezi mnoha nezodpovězenými otázkami je i to, jakým způsobem můžeme zlepšit a podnítit globální spolupráci vedoucí ke zlepšení zdravotnictví a krizového řízení v rozvojových zemích v současné době i v budoucnosti.
Zpravodajský portál POLITICO pozval důležité představitelé EU i Afriky a experty ve snaze formulovat doporučení vedoucí ke zlepšení koronavirové situace v Africe. Za Unii se debaty zúčastnil Martin Seychell, náměstek generálního ředitele v oddělení zdraví a ochrany spotřebitele s rozsáhlým povědomím v oblasti životního prostředí a farmaceutického průmyslu. Africké experty reprezentovala Leive Fransonová, poradkyně v oblasti globálního veřejného zdraví a odbornice na nakažlivá onemocnění, sloužící mimo jiné pro skupinu G20 a disponující vysokoškolským vzděláním z medicíny a doktorátem z oboru sociální politiky a veřejného zdraví. Dalším účastníkem debaty byl Stavros Nicolaou, spolupracovník PSSA a vysoký činitel farmaceutické společnosti Aspen Pharmaceuticals zodpovědný za strategický obchodní rozvoj v Africe. Tento kontinent zastupoval John Nkengasong, ředitel Africa Centres for Disease Control and Prevention, jenž poskytnul svůj odborný vhled do situace v Africe.
Debatu zahájila Gayle E. Smithová, působící od roku 2017 jako výkonná činovnice iniciativy ONE campaign, která dříve vykonávala funkci koordinátorky pro oblast globální reakce na covid a zdravotnické bezpečnosti na americkém ministerstvu zahraničí (US State Department). Poukázala na to, že zatímco mnoho bohatých zemí je schopno s koronavirem žít, Afrika nemá na výběr. Africký kontinent má naneštěstí nejnižší průměrnou míru proočkovanosti obyvatelstva, která v průměru činí přibližně 12 procent, zatímco u rozvinutých zemí se pohybuje okolo 70 procent. Očkování v Africe dokonce podstoupil pouze každý čtvrtý pracovník ve zdravotnictví. Leiveová rovněž upozornila na to, že spolu s pomalým tempem očkování rovněž rychlost růstu HDP zemí subsaharské Afriky zpomalila na 2,2 %. Afrika potřebuje nejen okamžitou pomoc, ale i udržitelnou podporu, díky které bude kontinent lépe připraven na čelení zdravotním krizím v budoucnu. Za tím účelem Africká unie potřebuje pomoc a podporu, jež by podle velké části účastníků debaty i podle výzkumu realizovaného iniciativou ONE campaign měla přijít hlavně ze strany mezinárodních organizací.
Potřebná pomoc z EU
S vědomím summitu EU-Africká unie, konajícího se 17. únor, měli téměř všichni diváci v hlavě otázku, jakým konkrétním způsobem EU hodlá Africe pomoct, zejména ve světle evropského nesouhlasu s výjimkami z mezinárodní dohody TRIPS, vyjádřeného v říjnu 2020. Tento návrh, podpořený 62 členskými státy Světové obchodní organizace (WTO), by dočasně pozastavil ochranu práv duševního vlastnictví ohledně technologií potřebných k prevenci a léčbě nemoci covid-19. Ačkoli sám nesouhlas s tímto odmítavým postojem k pozastavení ochrany Martin Seychell nepopřel, uvedl, že od roku 2020 se vyvinulo středisko pro transfer technologií a spíše než napodobování současných vakcín by Afrika měla vytvořit vakcínu vhodnou specificky pro sebe a svoji situaci. Nadto Evropská komise podpořila založení centra Světové zdravotnické organizace pro technologický transfer v Jihoafrické republice a stále platí závazek Komise přijmout iniciativy k dodávkám vakcín do zemí subsaharské Afriky a k zakoupení a darování 200 milionů dávek do Afriky jako celku, čehož bude možné dosáhnout díky sdílení vakcín. Uznávaje nově zřízenou Africkou lékovou agenturu (African Medicine´s Agency, zkráceně AMA), Seychell hovořil o tom, že Evropská léková agentura (EMA) je připravena budovat partnerství a podpořit nově vzniklou instituci ve snaze stát se plně funkční. AMA pro Afriku představuje ohromný krok kupředu a vzhledem k její inspiraci předobrazem v podobě evropské agentury EMA se věří, že menší africké země budou schopny vybudovat a posílit svoje národní kapacity v rámci regionálního rámce agentury podobně, jako učinily mnohé evropské země v souvislosti s EMA.
Co se týče multilateralismu, všichni účastníci panelu se ztotožnili s tím, že je potřeba pomyslně zmáčknout tlačítko „reset“ ve vztahu k mezinárodním partnerstvím a vzít za své nové globální uspořádání podporující promyšlenější přístup ke koordinaci a komunikaci tak, aby se Afrika stala silnější spíše než i nadále závislá. Jakožto šéf afrického střediska pro prevenci nemocí by John Nkengasong byl rád svědkem stability a efektivity jak na úrovni této instituce, tak národa jako celku. Ale aby se tak stalo, těžiště debat se musí přesunout od financí k detailní diskuzi o programové agendě. Spíše než posílat do Afriky další a další peníze by bylo užitečnější stanovit detailní agendu zaměřenou na zlepšování funkčnosti afrického trhu, podporu africké platformy dodávek (African Supply Platform), založení pracovního týmu pro africkou pracovní sílu a mnohé další cíle.
Zlepšení pro všechny
Patrně tím hlavním řešením, které zdůraznil každý z panelistů, byla potřeba diverzifikovat produkci prostřednictvím lokalizace výroby v Africe a využíváním afrických kapacit k výrobě a distribuci vakcín. Diverzifikací produkce – ne pouze v Africe, ale kdekoli – je možné zajistit, aby žádné země nebyly závislé na někom jiném. Konkrétní způsob, jak toho docílit, je nechat všechny země platit „přirážku k pojistnému“ (insurance premium), jak řekl Stavros Nicolaou z Aspen Pharmaceuticals. To by podle něj umožnilo vybudovat kapacity pro výrobu vakcín v místech, která nejsou dobře obsluhována v rámci současného modelu.
A konečně na globální úrovni je potřeba zapracovat na tom, abychom překonali sentiment v duchu „Já první,“ který se vyskytoval v zemích Západu během posledních dvou let. Když dostali dotaz, zda by toto mělo být učiněno skrze legislativu či společenské přesvědčování, panelisté se shodli na tom, že se musí dosáhnout dobrovolné shody a zapojení zemí, aby bylo možné dosáhnout změny. Nicolaou zdůraznil, že není v naší moci změnit lidské chování, a proto musíme klást důraz na budování lokálních kapacit tak, aby nikdo neuvízl v pozici, ve které by byl závislý na ostatních. Klíčem je dobrovolné zapojení jako během pandemie AIDS. „Je potřeba uznat, že stabilní Afrika je v geopolitickém zájmu celého světa,“ uvedl Nicolaou. Dále je potřeba podrobit revizi některé strukturální slabiny vztahů Afriky nejen s Evropskou unií, ale s mnoha většími zeměmi, které i nadále činí Afriku závislou na jiných.
Ačkoli panelisté vyjadřovali silné rozčarování nad několika posledními roky, bylo možné pozorovat také pocity naděje s ohledem na budoucnost. Zlepšení je ovšem možné pouze tehdy, když změníme podobu geopolitického dialogu mezi národy a budeme společně pracovat na tvorbě silnějších strategií v oblasti ochrany zdraví v méně rozvinutých regionech, jako je Afrika.
Autor: Jessica Reilly, psáno pro Euroskop
