25.03.2020
Magda Komínková, psáno pro Euroskop
- V prosinci 2019 vypukla v čínském Wu-chanu nákaza novým typem koronaviru, která způsobuje onemocnění COVID-19. Ta se postupně rozšířila do dalších oblastí v Číně a následně i do celého světa. Během ledna 2020 se vyskytly první případy i v několika členských státech EU.
- Po dalším nárůstu případů se chorvatské předsednictví 28. ledna 2020 rozhodlo, že v rámci mechanismu EU pro reakci na krize (opatření IPCR) aktivuje režim sdílení informací. V únoru 2020 byl hlášen významný nárůst počtu případů nákazy COVID-19 v severní Itálii. Následně 2. března 2020 předsednictví zvýšilo aktivaci mechanismu IPCR v plném režimu.
- Opatření IPCR umožňuje na politické úrovni koordinaci a reakci na krize a katastrofy, ať mají původ v Unii, či mimo ni.
Integrovaná opatření pro politickou reakci na krize
Integrovaná opatření pro politickou reakci na krize (IPCR, Integrated Political Crisis Response) je mechanismus Rady pro reakci na krize a katastrofy. IPCR se může využít, když nastane krize nebo přírodní či člověkem způsobené katastrofy, uvnitř EU nebo mimo ni. IPCR funguje na základě rozhodnutí Rady z roku 2018. Mechanismus poskytuje konkrétní nástroje pro sdílení informací, usnadnění spolupráce, koordinaci reakce na krize. Soubor nástrojů v oblasti reakce EU na krize zahrnuje i mechanismus civilní ochrany EU.
Opatření IPCR poskytují Radě větší flexibilitu při rozhodování o volbě reakce při krizi, mimo jiné rychlými konzultacemi a případnými návrhy postupu. Politická kontrola a strategické řízení pro všechny fáze procesu IPCR probíhají pod vedením předsednictví Rady při plném zohlednění pravomocí Komise a vysokého představitele EU. Opatření IPCR nenahrazují ani nezdvojují stávající mechanismy či opatření Unie.
Jak vyplývá z textu prováděcího rozhodnutí Rady ze dne 11. prosince 2018 o opatřeních pro integrovanou politickou reakci EU na krize opatření IPCR posilují schopnost Unie přijímat rychlá rozhodnutí v případě, že EU čelí závažným krizím, jež si žádají reakci na politické úrovni. V průběhu krize a jejího vývoje může být díky nim zajištěna potřebná podpora ze strany orgánů a služeb EU. Tato opatření vycházejí ze zásady subsidiarity a plně respektují úkoly, jež v krizové situaci přísluší členským státům. Mechanismus IPCR lze například použít v případě teroristických útoků, migračních krizí, přírodních katastrof nebo, jako v tomto případě, u pandemie.
Jak mechanismus IPCR funguje?
Mechanismus Rady pro reakci na krize lze aktivovat 1) z podnětu předsednictví Rady, nebo 2) pokud některý členský stát uplatní doložku solidarity. Jednání jsou vedena předsednictvím a na těchto krizových zasedáních se setkávají zástupci kanceláře předsedy Evropské rady, Komise, Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), dotčených členských států a dalších příslušných stran. Účastníci jednání připravují, rozvíjejí a aktualizují návrhy na opatření, o kterých má následně jednat a rozhodnout Rada.
Obrázek: Nástroje IPCR
Zdroj: Rada – Mechanismus IPCR
Opatření IPCR mají tři režimy fungování:
– Režim monitorování
- Sdílení existujících zpráv o krizích
- Nepřetržitě dostupné kontaktní místo
– Režim sdílení informací
- Sdílení existujících zpráv o krizích
- Nepřetržitě dostupné kontaktní místo
- Analytické zprávy o situaci
- Webová platforma pro výměnu a shromažďování informací
– Režim plné aktivace
- Sdílení existujících zpráv o krizích
- Nepřetržitě dostupné kontaktní místo
- Analytické zprávy o situaci
- Webová platforma pro výměnu a shromažďování informací
- Krizové zasedání velvyslanců při EU nebo ministrů
- Návrhy na opatření EU
Obrázek: Tři režimy fungování
Zdroj: Rada – Mechanismus IPCR
Plná aktivace opatření IPCR umožňuje klást větší důraz na zjišťování hlavních nedostatků a problémů a soustředit se na vypracování konkrétních opatření v rámci reakce na krize či katastrofy, ať už přírodní nebo způsobené člověkem.
Obecně lze říci, že mechanismus IPCR nenabízí řešení krizí, ale spíše umožňuje a usnadňuje spolupráci mezi aktéry. Na základě opatření mohou následovat další kroky EU, které by měly dopady krize/ katastrofy zmírnit.
Cesta ke vzniku IPCR
Potřeba mechanismu reakce na krize na úrovni EU se objevila na počátku 21. století v důsledku několika událostí, například útoky z 11. září; bombové útoky v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005 a tsunami v Indickém oceánu v roce 2004.
Rada proto v červnu roku 2006 přijala opatření pro koordinaci při mimořádných událostech a krizích (CCA). Tato opatření byla koncipována jako platforma pro výměnu informací a koordinaci činnosti mezi členskými státy v případě závažné krize. V návaznosti na opatření CCA Rada v roce 2013 přijala opatření pro integrovanou politickou reakci na krize (IPCR). Tento mechanismus měl několik nových prvků: větší flexibilita; větší možnosti rozšíření, návaznost na stávající zdroje, struktury a kapacity. Následně v prosinci 2018 přijala Rada prováděcí rozhodnutí, kterým se opatření IPCR kodifikují do právního aktu.
Mechanismus IPCR a pandemie COVID-19
V roce 2020 se o mechanismu hovoří zejména v souvislosti s pandemií nového typu koronaviru, který způsobuje onemocnění COVID-19. 28. ledna 2020 aktivovalo chorvatské předsednictví opatření IPCR EU v režimu sdílení informací. V jeho rámci Komise a ESVČ zahájily práci na integrovaných zprávách a na internetové platformě IPCR byla vytvořena zvláštní stránka, na níž jsou sdíleny informace o šíření nákazy COVID-19. Rozsah šíření nákazy prokázal, že opatření na úrovni EU je nutné koordinovat ve větší míře, a proto jako druhý krok předsednictví 2. března 2020 zvýšilo aktivaci mechanismu IPCR na plný režim.
Plná aktivace mechanismu IPCR byla spuštěna také s ohledem na zhoršující se situaci a dopady na různá odvětví – zdravotnictví, konzulární služby, civilní ochrana, hospodářství.
Režim plné aktivace umožňuje pořádat krizová zasedání u kulatého stolu za účasti:
– zasažených členských států,
– Evropské komise,
– Evropské služby pro vnější činnost,
– kanceláře předsedy Evropské rady,
– relevantních agentur a odborníků EU.
Situace kolem nového typu koronoviru je komplikovaná z několika důvodů. Prvně je podstatné akcentovat, že politika týkající se zdraví spadá do doplňkových pravomoci Unie. To znamená, že EU pouze doplňuje zdravotní politiku členských států a podporuje vlády jednotlivých zemí při dosahování společných cílů. Kromě tvorby celoevropských právních předpisů a norem pro zdravotnické výrobky a služby poskytuje také v celé EU finanční prostředky na projekty v oblasti zdraví.
Obecně se politika EU v oblasti zdraví zaměřuje na ochranu a zlepšování zdraví občanů, zajišťování rovného přístupu k moderní a účinné zdravotní péči a koordinaci opatření proti veškerým závažným zdravotním hrozbám, které se týkají více než jedné země EU. Velká část činnosti EU v této oblasti spočívá v prevenci nemocí a reakci na ně. Z toho vyplývá, že EU nemá velké možnosti, jak na krizi ve zdravotnictví reagovat. I tak probíhá řada schůzek a jednání. V této situace nejčastěji prostřednictví videokonference, protože osobní setkání jsou omezena na minimum.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová představuje na tiskové konferenci opatření EU proti nákaze koronavirem. Zdroj: Evropská komise
Akce EU proti COVID-19
Rada EPSCO (Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele) 13. února 2020 přijala na mimořádném zasedání přijala závěry o nákaze COVID-19, v nichž vyzvala Komisi, aby: nadále koordinovala posuzování rizik a pokyny pro poradenství ohledně cestování; zvýšila připravenost pro případ, že by šíření nákazy postoupilo do další fáze; aktivovala dostupné mechanismy financování na podporu připravenosti členských států; posílila podporu Výboru pro zdravotní bezpečnost.
Následně Rada 6. března 2020 uspořádala druhé mimořádné zasedání ministrů zdravotnictví za účelem projednání nejnovějšího vývoje šíření nákazy COVID-19. Ministři se shodli na tom, že v zájmu boje proti šíření nákazy COVID-19 je důležité: dále zvyšovat informovanost o této nákaze; posilovat ochranu ohrožených osob; stanovit opatření, která by šíření nákazy omezila.
Z důvodu dalšího nekontrolovaného šíření nákazy předseda Evropské rady uspořádal 10. března 2020 videokonferenci s členy Evropské rady s cílem koordinovat reakci EU na šíření nákazy COVID-19. Jednání se zúčastnili také předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová, prezidentka ECB Christine Lagardeová, předseda Euroskupiny Mario Centeno a vysoký představitel Josep Borrell. Během jednání lídři vymezili čtyři priority: 1) omezení šíření viru; 2) zajištění zásobování zdravotnickým vybavením; 3) podpora výzkumu, včetně výzkumu zaměřeného na vakcínu; 4) řešení socioekonomických důsledků.
Členové Evropské rady 17. března 2020 uspořádali druhou videokonferenci věnovanou nákaze COVID-19. Hlavy států a vlád členských států se v diskuzi zaměřily na otázky týkající se:
– omezení šíření viru,
– zajištění zdravotnického vybavení, zejména ochranných roušek a respirátorů,
– podporu výzkumu, včetně výzkumu zaměřeného na vakcínu,
– řešení socioekonomických důsledků,
– pomoc občanům EU, kteří uvízli ve třetích zemích.
Vedoucí představitelé se navíc dohodli na posílení vnějších hranic tím, že budou koordinovaným způsobem po dobu 30 dnů dočasně omezeny cesty do EU, které nejsou nezbytné.
Shrnutí
V případě krizí či katastrof, ať už přírodních nebo způsobených člověkem, může EU využít různé mechanismy reakce na krize pro poskytnutí pomoci a k vyřešení situace. Opatření pro integrovanou politickou reakci na krize (IPCR) podporují rychlý a koordinovaný rozhodovací postup na politické úrovni EU v případě závažných a složitých krizí, včetně teroristických činů.
EU je od února 2020 v bezprecedentní situaci. Všechny členské státy jsou sužovány onemocněním COVID-19, které je způsobené novým typem koronaviru. V lednu 2020 se objevily první případy v některých členských státech EU a koncem února 2020 došlo zejména v průmyslových regionech severní Itálie k výraznému nárůstu počtu případů. Od té doby se vir nekontrolovaně rozšířil do všech členských států.
Unie se snaží na tuto situaci reagovat. Nicméně veřejné zdraví spadá do doplňkových pravomocí EU, a proto nemá takový prostor k jednaní a k vlastní činnosti. EU může pomoci s koordinací a zejména s uvolněním finančních prostředků na řešení krize a jejich dopadů, na podporu výzkumu, volného trhu a hospodářství. Unie se snaží také o společné nákupy zdravotnických ochranných prostředků. Konkrétně by mělo být uvolněno minimálně 37 miliard € (1,1 miliarda € pro ČR). Přes toto úsilí je míč zodpovědnost na straně členských států, které musí samy reagovat na nastalou situaci. Unie jim může v době aktivní fáze krize pomoci s koordinací a výměnou informací právě prostřednictvím mechanismu IPCR.
Autor: Magda Komínková, psáno pro Euroskop
