03.02.2016
Ondřej Kaleta, Vladimír Bláha, Euroskop
Přehled analýz, které v lednu zaujaly analytiky Ondřeje Kaletu a Vladimíra Bláhu z evropské sekce na Úřadu vlády. Například o připravované Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky EU (EGS).
(Aleksandra Maatsch, Max Planck Institute for the Study of Societies, 25 str.)
Diskuzní dokument německého institutu Maxe Plancka hodnotí, jakým způsobem ovlivnilo přijetí mimořádných mezivládních opatření v hospodářské a finanční oblasti v důsledku krize po roce 2008 (smlouvy a mechanismy EFSF, ESM, Fiskální pakt) faktickou schopnost dohledu národních parlamentů nad těmito rozhodnutími. Autorka analyzuje situaci v jednotlivých členských státech eurozóny a dochází k závěru, že zatímco pravomoci parlamentů tzv. severního křídla EU zůstaly v zásadě zachovány, schopnost parlamentů tzv. jižního křídla ovlivnit podobu této „nouzové legislativy“ byla oslabena (z důvodu nastavení domácího právního rámce, nutnosti dodatečného justičního přezkumu, existenci vnějších tlaků apod.). Navzdory de jure rovnoprávnému postavení všech legislativních těles tak praxe dokazuje asymetrický vztah mezi nimi, pokud jde o skutečnou kontrolní pravomoc unijní politiky. Tato vnitřní nerovnováha pak v důsledku přináší negativní vliv z hlediska legitimity ekonomického vládnutí v EU.
The Costs and Benefits of Large-scale Immigration
(Robert Rowthorn, CIVITAS – Institute for the Study of Civil Society, 108 str.)
Monografie britského nevládního centra CIVITAS zkoumá náklady a přínosy migrační vlny velkého rozsahu ve Spojeném království. Její autor, emeritní profesor ekonomie působící dříve na univerzitě v Cambridge a na King’s College, rozebírá hlavní převážně hospodářské a demografické dopady přistěhovaleckého fenoménu. Shrnuje základní historické údaje o každoročním čistém „migračním saldu“ občanů EU i třetích zemí mířících do UK, na jejichž základě formuluje odhady budoucího vývoje. Za předpokladu pokračování stávajících proporcí povede imigrace podle studie ke strmému růstu populace UK (včetně přírůstku osob v produktivním věku) a zvýšení objemu tamního hospodářství (HDP na hlavu, příjem státního rozpočtu). Převažující ekonomická pozitiva však budou spíše mírná a ne zcela zaručená (závislá na míře kvalifikovanosti nových pracovníků a (ne)úspěchu jejich integrace do společnosti). Radikální snížení počtu příchozích na řádově „desítky tisíc“ ročně (deklarovaný cíl vlády D. Camerona) považuje autor za objektivně nerealizovatelný.
What is happening to the Schengen borders?
(Elspeth Guild, Evelien Brouwer, Kees Groenendijk, Sergio Carrera, CEPS, 26 str.)
Analytický materiál kolektivu autorů z bruselského think-tanku Centre for European Policy Studies se zamýšlí nad aktuálním stavem krize Schengenského prostoru. Rekapitulují vývoj uplynulého roku 2015, jenž vedl v důsledku zesílení migrační vlny k obnově vnitřních hraničních kontrol ze strany řady členských států Unie. Autoři odmítají tvrzení o „systémové krizi“ Schengenu jako přehnané a poukazují na soulad prosazovaných opatření s platnou unijní legislativou (Schengenský hraniční kodex). Dokument dále kriticky hodnotí způsob řízení vnitřních a vnějších hranic EU a dochází k závěru, že největší budoucí výzvou není dočasné uzavírání/kontrola uvnitř Unie, avšak zajištění plného respektování mezinárodních právních norem v oblasti azylu ve vztahu k migrujícím, odpovědnost a nezávislý monitoring naplňování standardů EU. CEPS v této souvislosti vyzývá k vedení informované a transparentní diskuze o fungování „Schengenu“ a o zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže při zohlednění těchto normativních aspektů.
Social inequalities in Europe: the challenge of convergence and cohesion
(Frank Vandenbroucke, David Rinaldi, Notre Europe – Jacques Delors Institute, 36 str.)
Autoři článku uvozují, že „otcové zakladatelé“ projektu evropské integrace předpokládali dosažení koheze mezi členskými státy díky nadnárodní hospodářské spolupráci. Oba autoři v tomto článku tvrdí, že EU přestala být „nástrojem pro konvergenci“. Autoři tvrdí, že Unie by měla dostat tzv. sociální trojité A, ale pouze v případě že bude aktivně podporovat jak konvergenci směrem k vyšší agregátním hodnotám blahobytu napříč jednotlivými členskými státy, tak i konvergenci směrem k větší rovnosti mezi jednotlivými blahobyty (well-being).
Crafting the EU Global Strategy
(Kristi Raik, Niklas Helwig, Tuomas Iso-Markku, The Finnish Institute of International Affairs, 8 str.)
Tématem článku je v současné době zpracovávaná nová globální strategie EU, především hlavní témata, která by měla řešit, a také potenciální silné stránky EU jako zahraničněpolitického aktéra. Autoři článku zvolili tematický přístup, aby tak zdůraznili, že strategie by měla být základem pro řešení specifických problémů a pro vztahy s jednotlivými regiony a zeměmi. Nová strategie by podle nich měla být schopna uvést v soulad hodnoty a zájmy EU a mělo by z ní jednoznačně vyplývat, že úkolem společné bezpečnostní a obranné politiky je zajištění bezpečnosti EU a jejích občanů.
Towards a new EU Global Strategy: challenges and opportunities in Eastern Neighbourhood
(Elena Korosteleva, Igor Merheim-Eyre, Eske Van Gils, Irena Mnatsakanyan Central European Policy Institute, 8 str.)
Na základě krátkých případových studií autoři tohoto článku poukazují na značnou náročnost přípravy nové globální strategie EU. Ta podle nich spočívá především v překonání tří zásadních problémů – chybějící společné vize, vznikajícího napětí mezi institucemi týkajícího se operacionalizace nové strategie a nakonec nesouladu v implementaci stávající bezpečnostní strategie. Na závěr článek nabízí několik doporučení.
Towards European electoral and party systems
(Enrico Calossi, Istituto Affari Internazionali, 21 str.)
Studie Italského institutu mezinárodních vztahů konstatuje, že i přes určitý pokrok v posledních šesti letech Evropská unie stále ještě nedisponuje jednotným volebním a taktéž i stranickým systémem. Autor studie uvádí, že v nedávné době byly formulovány některé návrhy vedoucí k homogenizaci národních volebních systémů pro volby do Evropského parlamentu a posílení politických stran na unijní úrovni. Studie analyzuje tyto návrhy a tvrdí, že právě demokracie jednotlivých členských států mohou být inspirací pro nové návrhy.
Flexibility in the EU budget. Are There Limits?
(Arnout Mijs, Adriaan Schout, Netherlands Institute of International Relations, 31 str.)
Zpráva nizozemského institutu mezinárodních vztahů se zabývá nyní hojně diskutovaným konceptem flexibility a rozpočtem EU. Jejím cílem je zodpovědět otázku, jakou roli by flexibilita mohla hrát v budoucím rozpočtu EU, a být tak příspěvkem do současných i budoucích debat. Flexibilitou autoři zprávy rozumí schopnost rozpočtu přizpůsobit se měnícím se podmínkám a s ohledem na rozsah zprávy se věnují flexibilitě výdajů a metodiky rozpočtu. Svou analýzu a závěry pak zakládají mimo jiné na rozhovorech s poslanci EP, úředníky Komise, EP a sekretariátu Rady.
Autor: Ondřej Kaleta, Vladimír Bláha, Euroskop
