Marie Bydžovská, Euroskop, 18.11. 2013
Jak může Česká republika maximalizovat svůj vliv v Bruselu? Podle dlouholetého generálního tajemníka Evropské asociace výrobců automobilů Ivana Hodače by měla udržovat trvalá spojenectví, především se zeměmi Visegrádu, s nimiž máme mnoho společných zájmů. Hodač je zakladatelem a členem správní rady Aspen Institute Prague, na jehož konferenci rozhovor vznikl. První část rozhovoru jsme publikovali minulé pondělí.
Co si myslíte na názory některých médií, že se Česku nedaří prosadit svůj vliv a hlas v EU?
Ta média to přehánějí. Hledají senzace, že se děje zase něco špatného, ten ošklivý Brusel opět něco dělá, něco se nám nepodařilo. Tím nechci vůbec říci, že je to v Bruselu ideální, to není pravda.
Přesto vždycky existuje možnost věci zlepšit. Financial Times vás označily za jednoho z 30 nejvlivnějších lidí v Bruselu. Co byste doporučil ČR, aby měla větší vliv v EU?
Je důležité mít k Evropě pozitivní vztah, který přesto může být kritický. Takový mají třeba Dánové nebo Švédové. Měli bychom také být aktivnější a hledat si spojence. Nejen pokud se nám to hodí, když máme nějaký návrh nebo legislativu, co nás ovlivňuje. Je to nutné, ale zároveň bychom si měli spojence budovat systematicky a vytvářet si dobré vztahy. Jinak z nás budou mít ostatní pocit, že kdykoliv přijdeme, tak od nich něco chceme.
Měli bychom spolupracovat více na úrovni Visegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Slovensko, ČR – pozn. redakce). Zástupci těchto čtyř zemí se scházejí na úrovni vlád, ministerstev nebo velvyslanců u EU. Ale nescházejí se europoslanci. Neviděl jsem, že by se europoslanci Visegrádu nebo V4 plus 2 (ještě s Rumunskem a Bulharskem) sešli a vytvořili si společný postoj. Snažil jsem se, aby se scházeli každé dva měsíce, ale zatím se to nepovedlo.
Ivan Hodač (foto: Aspen Institute Prague)
Není problémem Visegrádu, že každý z jeho členů se nachází v jiné konstelaci ve vztahu k EU? Máme opravdu společné zájmy? Nebylo by lepší najít jiné spojence?
Spojuje nás mnoho záležitostí. Máme podobné zájmy v automobilovém průmyslu, financích na vědu a výzkum, částečně v energetice. Se Slováky si rozumíme a spolupracujeme. Je pravda, že Maďarsko je v obtížné situaci a trochu se bojíme Poláků, protože jsou čtyřikrát větší. Měli bychom si ale vydefinovat, jaké jsou naše společné zájmy. Potom můžeme v těchto oblastech spolupracovat. Neměli bychom pořád říkat, že nás něco dělí. Přirozenými spojenci jsou pro nás ale také skandinávské země. V Evropě nejsou jediní možní partneři Anglie a Německo.
Znamená to, že by bylo dobré Visegrád institucionalizovat?
Vůbec ne. Instituce nepotřebujeme. Lidi nedonutíte institucemi, aby si definovali společné zájmy. Jde o to, že když přijde například v Evropském parlamentu na stůl nějaká záležitost, tak máme daleko větší sílu, když spojíme hlasy poslanců těchto čtyř zemí, než když sami Češi nebo Slováci běhají a hledají, kdo s nimi bude spolupracovat.
Vezměte si příklad automobilového průmyslu. Slovensko s ním stojí a padá. Česká republika, Maďarsko a Polsko s ním nestojí a nepadají, ale je pro ně velice důležitý. Podobně je na tom Rumunsko. Tyto země mají společný zájem automobilový průmysl hájit.
Slováci dokázali investorům připravit podmínky
Nemůže být naopak pro tyto země příliš riskantní zaměřit se tak silně na jednu kartu? V současnosti prochází automobilový sektor těžkým obdobím, a pokud se situace ještě zhorší…
Je to sice pravda, ale ono je lepší mít jednu kartu, která je dobrá, než nemít žádnou. Pro Českou republiku to je důležitý průmysl, asi nejdůležitější. Ale že bychom stáli a padali s automobilovým průmyslem, to bych si říct nedovolil. Stejné je to pro Polsko a Maďarsko. Na Slovensku je to jiné. Vyrábějí milion aut, a když se evropská výroba propadala, tak šli nahoru. Mezi rokem 2011 a 2012 jejich produkce stoupla o 300 tisíc aut.
Čím to je způsobené?
Jdou tam investice, protože jim dělají dobré podmínky, umí je nalákat. Každý jde tam, kde dostane výhodné podmínky, kde je kvalifikovaná pracovní síla, infrastruktura, atd. Když Peugeot postavil automobilku v Trnavě a potom Kia v Žilině, tak Slováci postavili dálnice, aby zlepšili propojení země.
Hrálo při rozhodování automobilek roli euro, nebo šli na Slovensko především kvůli těm lepším podmínkám pro investice?
Velké firmy tam šly, když ještě Slovensko nemělo euro. Při příchodu společností Volkswagen, Kia a Peugeot platili ještě Slováci korunami. Nějakou roli mohlo euro hrát, až v době, kdy tam investoval Volkswagen podruhé. Ale nebyla rozhodující. Nicméně, ať si o euru myslíte, co chcete, představuje stabilitu. Nevím, co se stane s českou korunou, zda půjde dolů nebo nahoru, pro podnikatele to je nestabilita.
EU není jen přechodná
Ale euro bude stabilní jen do té doby, dokud ho bude držet Německo. Bylo již období, kdy jsme téměř denně mohli číst, že hrozí pád eurozóny.
Jsou to zprávy, kterými se média snaží o senzace. Na nedávné konferenci Aspen Institutu v Itálii mi američtí ekonomové říkali, že Řecko a Portugalsko už dávno měly eurozónu opustit. To ale není politicky dosti dobře možné, i když technicky by to šlo.
Když se rozpadne eurozóna, bojím se, že se rozpadne i Evropa. Když odejde jedna země z eurozóny, můžou se přidat další a EU se začne rozpadávat. Najednou se dostanete do situace, kdy budete mít tvrdé jádro, řekněme kolem Německa, původních šest zemí, možná pár dalších. To by byl začátek konce Evropy. Netvrdím, že Evropa jde naprosto správným směrem. Netvrdím, že se mi líbí, co se děje v Bruselu, jaká tam je byrokracie atd. Ale rozhodně dneska tady EU je a nějakým způsobem do ní patříme. Nemyslím si, že je pouze přechodná. Zajímavé je, že i v průběhu krize byly země, které vstupovaly do eurozóny. Teď vstoupí ještě Lotyšsko. Polsko časem také, Rumunsko a Bulharsko až na to jednou budou mít, zatím nesplňují podmínky.
První část rozhovoru s Ivanem Hodačem
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop