Marie Bydžovská, EUROSKOP, 3. května 2011

S Richardem Mannigem o rozvojové pomoci EU a Číňanech v Africe.

Asociace pro mezinárodní otázky uspořádala v dubnu ve spolupráci s Evropskou komisí a Rozvojovým programem OSN přednášku Richarda Manniga na téma „What’s the Future of International Aid?“. Přednáška byla součástí tzv. Kapuscinski Lectures Prague. Richard Manning poskytl po přednášce EUROSKOPU rozhovor.

Přes desítky let úsilí o rozvoj chudých států se stále mnoho především afrických států potýká s bídou. Co je potřeba změnit, aby rozvojová pomoc byla účinná?

Situace není tak černá. V posledních desetiletích došlo k transformaci v mnohých velkých asijských zemích. Naposledy se z nízkopříjmových do středněpříjmových zemí dostala Indie. Posledních 6 až 7 let vidíme i rychlý pokrok v Africe.

Příliš mnoho hráčů

Co je podle Vás největším nedostatkem současné rozvojové spolupráce?

Lidé mají někdy od rozvojové pomoci nerealistická očekávání. V prvé řadě jsou za vlastní rozvoj zodpovědné státy. Pomoc může prospět pouze lidem, kteří si chtějí pomoci sami. Rozvojová pomoc nemá nahradit zavádění vhodných politik, které pomohou chudým zemím. Může se jednat o obchodní politiku, politiku přístupu k technologiím, podporu růstu a další.

Určitě je tu velká možnost, jak pomoc zefektivnit. Hlavním problémem je velký počet aktérů a vysoká míra nekoherence zvláště v některých zemích. EU se snaží racionalizovat a zlepšit rozdělení práce. Na druhou stranu ale žádná země nechce jednat s kartelem dárců.

Podle Richarda Manninga se rozvojová pomoc může zefektivnit. Těžko však od ní lze čekat zázraky. Za rozvoj svých zemí jsou na prvním místě zodpovědné tyto státy samy. (foto: OECD)

Jaké priority rozvojové spolupráce považujete za nejdůležitější?

Musíme podpořit země, které se snaží o zlepšení svých podmínek. Nejdůležitější věc, kterou jsme se naučili v posledních desetiletích je nutnost vysoké míry „vlastnictví procesu přijímajícími zeměmi“ (tzv. ownership). V některých zemích implementace pomoci nefunguje dobře. Měli bychom vytvářet lokální rámec, kde lidé mohou volat vládu k zodpovědnosti. Finanční pomoc se stane součástí procesu, který povede vládu k větší otevřenosti, k zavedení silnější parlamentní kontroly, ke svobodným médiím a k více veřejné diskuze. Jde o to zavést podobná opatření jako ta, která pomáhají k dobré vládě v našich zemích.

Islám a demokracie

Znamená to tedy podporovat zavádění demokracie v rozvojových zemích?

Rozšíření EU bylo úžasným příkladem, jak zájem zemí ve středovýchodní Evropě o vstup do unie zahájil sérii změn, které vedly k větší transparentnosti, zodpovědnosti a otevřenosti institucí. Vůči severoafrickým zemím Evropa podobnou možnost nemá. Musíme být trochu pokorní.

Do Evropy přišla demokracie spolu s rozšířením vzdělání. To vidíme i v Egyptě a dalších zemích. Když se lidé stanou vzdělanější, musí se změnit chod věcí. Je to důležitější, než se snažit dosadit demokracii z venku v zemi, která pro ni objektivně nesplňuje podmínky.

Je v arabských zemích možná liberální demokracie, jak jí chápeme v Evropě?

Každá země je jiná. Těžko můžete zavést francouzskou ústavu v Británii. Stejné je to s například Egyptem. Lokální instituce se musí budovat podle místní tradice. Je důležité klást důraz na respekt k lidským právům nebo zodpovědnost vlády vůči voličům. Neměli bychom ale předepisovat, jaké organizace a instituce jsou vhodné.

Souhlasíte s tezí, že demokracie je možná až od určité úrovně hospodářského rozvoje?

Je to přirozená teze. Nejedná se ale o chudobu samu o sobě. Souvisí s tím, co jsem řekl o vzdělání. V zemích s nízkou vzdělaností je těžké demokracii udržet. Dobrým příkladem je Indie, která je demokracií od roku 1947. I přesto, že byla při svém vzniku jednou z nejchudších zemí světa, což už neplatí. V zemi však bylo dost lidí, kteří považovali za důležité udržet demokratický systém navzdory chudobě. Chudá země může být demokratická, ale je to obtížnější.

EU nemá mluvčího

Vraťme se ještě k Evropské unii. Čím je charakteristická evropská rozvojová pomoc?

Evropě se překvapivě špatně daří využívat její unikátní síly. Evropa má úžasné výhody jako např. expertízu. Není však žádný hlavní evropský ekonom, který by mohl diskutovat třeba se Světovou bankou. Za čtyři a půl roku, kdy jsem předsedal rozvojovému výboru OECD, došlo pouze k jedinému případu, kdy Evropa mluvila jedním hlasem. Jednalo se o Pařížskou deklaraci (přijata 2005, stanovila základní rozvojové cíle pomoci OECD – pozn. red.) Evropa byla ve výboru extrémně silná – západoevropské státy měly 15 členů a 16. člen z celkem 23 členů výboru zastupoval Komisi. Evropa má ještě dlouhou cestu ke společnému hlasu před sebou. Ale možná je to dobře, protože to reprezentuje evropskou diverzitu.

Experti si stěžují na nekoherenci rozvojové politiky a jiných politik EU. Jaké oblasti politik EU jdou nejvíce proti zájmům rozvojových zemí?

Většina lidí říká, že největší překážkou je obchodní politika, která ztěžuje zemím s opravdovou komparativní výhodou obchod s EU. Takovou překážkou je například zemědělská politika, která reprezentuje myšlení populární před deseti lety. Je mnoho důvodů, proč Evropa chrání svůj zemědělský trh, například sociální. Ale je v zájmu EU usnadnit obchodování s chudými zeměmi, které jsou konkurenceschopné v zemědělství.

Vliv Číny v Africe výrazně roste. Podle Richarda Manninga se rozvojová pomoc Číny a EU odlišuje kvůli rozdílnému stupni bohatství obou společností. (reprofoto)

Až Čína opravdu zbohatne…

Jak hodnotíte aktivity Číny v rozvojovém světě, především v Africe? Jsou chudým státům ku prospěchu, nebo jim škodí?

V případě Číny se ukazuje, že pokud poskytujete pomoc zemi, která není o mnoho chudší, úzkostlivě zohledňujete národní zájem. Podobně Evropané a Japonci pohlíželi na rozvojovou pomoc v 60. letech, kdy nebyli o mnoho bohatší než země, kterým pomoc poskytovali. Pomoc byla vázaná a zohledňovala národní zájem. Až na konci 90. let, když jsme zbohatli, dostaly se tyto záležitosti do pozadí. Oproti Evropě není Čína o tolik bohatší než Afrika, a proto čínští úředníci více hledí na národní zájem. Vždyť je to tak i s pomocí ČR východním sousedům.

Čína je fascinujícím příběhem. Poprvé jsem tam byl v rámci britského rozvojového programu. V té době byly pekingské ulice plné cyklistů. Znovu jsem přijel jako předseda rozvojového výboru OECD v roce 2006. Při druhé návštěvě již byly ulice plné aut. Transformace země je výjimečná a vzhledem k její velikosti je významných faktorem ve světovém rozvoji.

Domnívám se, že až Čína zbohatne, začne na rozvojovou pomoc hledět jinak. S nárůstem investic se Čína bude více zajímat o správu zemí, která zajistí plnění smluvních podmínek. Dobré vládnutí a stabilita se stanou důležité. Čím víc bude Čína v Africe investovat, tím větší zájem bude mít na jejím úspěchu. Číňané musí zlepšit transparentnost své asistence a zlepšit i zajištění udržitelnosti velkých infrastrukturních projektů byly udržitelné.

Je nebezpečí, že Čína získá v Africe přílišný vliv?

Afrika byla vystavena obrovskému vnějšímu vlivu během své historie, většinou z Evropy. Pokud se Afričanům nebude líbit přílišný vliv Číny, je jejich záležitost to změnit. Evropané nemohou kázat Číňanům.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop