Hana Chuka, Euroskop, 28. dubna 2010
Euroskop, mediální partner akce EURO Regional ve Zlínském kraji, hovořil s Danielem Braunem, vrchním ředitelem sekce NOK (Národního orgánu pro koordinaci) a evropských záležitostí při ministerstvu místního rozvoje (MMR). Přečtete si, jak si Česká republika vede v čerpání strukturálních fondů, o prioritách nového rozpočtového období po roce 2013, nebo o vlivu strategie EU2020 na jejich bodoucnost.
Evropská komise zveřejnila ke 31. březnu zprávu o stavu čerpání strukturálních fondů, podle které si mezi sebou státy do konce loňského roku rozdělily 27% z prostředků (zhruba 26 miliard eur), které mají v letech 2007-2013 k dispozici. Česká republika se spolu se Slovenskem a Polskem zařadila v tomto ohledu pod průměr. Jaké faktory podle Vás stojí za tímto neúspěchem?
Čísla, která jste zmínila, hovoří o schválených projektech, které nemají úplnou vypovídací hodnotu, pokud jde o efektivitu využití fondů, tedy zda se finanční prostředky dostaly k příjemcům, či jaké projekty se jejich prostřednictvím financují. Údaje, které komise v březnu publikovala, pocházejí navíc ze září loňského roku a jsou tedy více než šest měsíců staré. Od té doby se vývoj velmi změnil – v současné době máme schváleny projekty v hodnotě větší, než 300 miliard korun, což je více než dvojnásobek v porovnání s údaji v tabulce publikované Komisí.
Česká republika se z počátku skutečně potýkala s jistým zpožděním, ale tento skluz jsme již v podstatě vyrovnali, zejména v investičních projektech. Znovu zdůrazňuji, že úspěšnost čerpání strukturálních fondů není vyjádřena počtem nebo rychlostí schválených projektů, ale efektivním využitím těchto peněz a jejich důsledky pro celou ekonomiku. Mohu proto říci, že za poslední půlrok jsme se dostali minimálně na unijní průměr, přičemž nyní nehrozí žádné bezprostřední ohrožení alokace fondů.
V čem podle Vás spočívají hlavní problémy čerpání?
V byrokratické zátěži, obvyklé při jakémkoli přerozdělování veřejných prostředků. Jejich distribuce na sebe přirozeně nabaluje procesy, které jsou nepříjemné a mnohdy časově a personálně náročné, ale nelze se jim vyhnout. Evropská komise, která nám tyto prostředky svěřila, musí být ujištěna, že jsou rozdělovány podle striktních pravidel správného finančního řízení a použity na účel, který určují operační programy. Příjemce nemůže dotaci ze strukturálních fondů vnímat jako dárek, ale jako peníze poskytované na projekt, ke konkrétnímu účelu. Proto je nutné dodržovat stanovená pravidla.
Čerpání z evropských fondů: „Za poslední půlrok jsme se dostali minimálně na unijní průměr.“ Foto Euroskop
Existují některé další specificky české problémy v oblasti čerpání fondů, kromě již zmiňovaného počátečního zpoždění?
Specifikem České republiky je možná poměrně vysoký počet operačních programů, který zvyšuje nároky na koordinaci a může systém někdy komplikovat. Nicméně jak se vyjádřili představitelé Evropské komise na výročním setkání, ani zde nepředstavujeme výjimku a celkově tak vyjádřili spokojenost s postupem čerpání fondů v České republice.
Ministr Rostislav Vondruška po příchodu do funkce uvedl jako jednu ze svých hlavních priorit zlepšení čerpání strukturálních fondů. Jaké kroky MMR za poslední rok v této věci podniklo a co dále chystá?
Jde o opatření od politické úrovně až po praktické změny administrativního systému. Zavedli jsme grémia náměstků, kde se schází političní představitelé odpovědní za čerpání na jednotlivých resortech a regionálních radách. Minulý měsíc se nám také podařilo prosadit na vládě legislativní balíček opatření, zjednodušujících pravidla čerpání a administrativní procesy s tím spojené. Rovněž jsme uspěli při iniciování změny systému proplácení, kdy většina řídících orgánů zjednodušila a zrychlila proplácení prostředků. To považuji za velmi významný krok, protože došlo k výraznému zkrácení doby, která uběhne mezi žádostí příjemce o platbu a jejím skutečným proplacením na účet.
Jak může nová strategie EU2020 ovlivnit budoucnost strukturálních fondů?
Tato strategie by měla nahradit Lisabonskou strategii. V tomto období již žádný vliv mít nebude a pokud jde o další rozpočtové období (po r. 2013), jednání teprve začala. Každopádně předpokládáme blízké sepjetí nové strategie s kohezní politikou, jejíž intervence by podle Ministerstva pro místní rozvoj měly významně přispívat k naplnění cílů strategie EU2020.
Jaké národní priority byste tedy upřednostnil v otázce čerpání pro další rozpočtové období?
Rozhodující slovo bude mít přirozeně vláda. Osobně si myslím, že kohezní politika má tu přednost, že dokáže zacílit prostředky podle potřeb konkrétního území, což jiné politiky neumějí. Předcházet by měla analýza potřeb státu a jeho jednotlivých regionů. Česká republika by pak měla upřednostňit takovou kohezní politiku, která nám umožní financovat celou škálu investic odpovídajícím těmto potřebám. Tedy nejen investice do high-tech a výzkumné infrastruktury, které jsou jistě klíčové, ale také do dokončení dopravní infrastruktury, která je nezbytná pro jejich efektivní využítí a pro růst konkurenceschopnosti.
EURO regional ve Vizovicích. Foto Euroskop
Tabulky rychlosti čerpání tradičně vedou čistí přispěvatelé do rozpočtu EU. Co za tímto trendem podle Vás stojí?
Nezanedbatelným faktorem jsou zkušenosti s čerpáním, které my zatím sbíráme. Významnou roli má jistě úroveň institucí a tradice nakládání s veřejnými prostředky. Bohaté státy a čistí přispěvatelé dostávají rovněž méně prostředků, než je tomu v našem případě a struktura jejich programů a čerpání může být tedy jednodušší.
Pokud se díváme na rychlost čerpání, v prvním období, kdy jsme měli možnost strukturální fondy využívat (2004-06), jsme byli mnohem úspěšnější než „staré“ členské státy po jejich vstupu do EU. My jsme dokázali vyčerpat téměř všechny prostředky, což se těmto zemím v minulosti nepodařilo. Věřím, že v roce 2015, kdy budeme moci čerpání zhodnotit, bude náš výsledek stejně dobrý. Minimálně stejnou pozornost bychom ovšem měli věnovat hodnocení, zda jsme prostředky využili efektivně a zda měly dlouhodbé dopady na naší ekonomiku a život občanů.
Pojďme ke konkrétním případům. Nacházíme se ve Zlínském kraji, který spolu s Olomouckým krajem chystá modernizaci letiště v Bochoři. Podílí se MMR nějakým způsobem na tomto projektu?
Podle principu subsidiarity si o jednotlivých projektech rozhodují místní řídící orgány, které o specifických potřebách regionu vědí mnohem více než úředníci v Praze. Výběr projektů je tedy zcela v jejich kompetenci. Naše ministerstvo se snaží různými nástroji a spoluprací docílit toho, aby vybrané projekty byly v souladu se strategií ČR a vykazovaly dlouhodobé efekty.
Zlínský kraj se v současnosti potýká s jednou z nejvyšších nezaměstnaností (11,41%) a zároveň čelí nedostaku kvalifikované pracovní síly. Jak podle Vás mohou strukturální fondy tuto situaci zlepšit?
Do České republiky bude do roku 2015 proudit prostřednictvím strukturálních fondů přes 26 miliard eur a i když většina těchto prostředků směřuje na veřejné projekty, například velké infrastrukturní investice, tak i na nich se minimálně subdodávkami podílí podnikatelský sektor, který tak vytváří regionální pracovní příležitosti. Existují i konkrétní operační programy zaměřené na zaměstnanost, které v minulém programovém období podpořily několik desítek tisíc pracovních míst. V současné době máme operační program na ministerstvu práce a sociálních věcí, cílený právě na boj s nezaměstnaností. Každý regionální operační program, ze kterého se financují dopravní stavby a rozvoj měst a obcí, na sebe automaticky nabaluje vznik nových pracovních míst souvisejících s realizací projektů.
Strukturální fondy tedy přinášejí práci prostřednictvím podporovaných projektů. Zároveň by měl být efekt i dlouhodobý, protože programy se zaměřují na podporu takových projektů, které vytvoři podmínky pro tvorbu nových pracovních míst, ať už mluvíme o podpoře podnikatelů nebo o infrastuktuře, která bude sloužit k výrobním inovacím.
Autor: Hana Chuka, Euroskop