EUROSKOP, 20. dubna 2010
Euroskop hovořil s politologem Bohumilem Doležalem o probíhajících maďarských parlamentních volbách a jejich možném dopadu na slovensko-maďarské vztahy a vůbec na region střední Evropy.
V prvním kole maďarských parlamentních voleb vyhrál podle očekávání pravicový Fidesz, který získal nadpoloviční většinu všech hlasů. To je mimo většinový volební systém dosti výjimečné. Jaká je podle Vás příčina?
Socialisté byli příliš dlouho u moci a během té doby se příliš zkompromitovali. Gyurcsányova slova „lhali jsme ráno, v poledne i večer“ vzala většina maďarské veřejnosti velmi vážně. K úspěchu opozice přispěly i chronické hospodářské potíže a problematická politika slovenské vlády vůči Maďarsku i maďarské menšině na Slovensku. Nacionálně laděná politika, postavená na malování čerta ne zdi, vede k radikalizaci politiky na obou stranách.
Fidesz byl založen už za komunismu opozičními studenty, kteří mimo jiné navázali styk s čs. disentem. Kam se od té doby tato strana posunula?
Strana byla původně liberálně orientovaná, jakési radikální, „mládežnické“ dvojče Svazu svobodných demokratů. To pochopitelně omezovalo její volební potenciál. V druhé polovině devadesátých let postupně zaujala postoj, který v roce 1994 vyklidilo Maďarské demokratické fórum – po smrti Józsefa Antalla, po svém oslabení a volební porážce, tedy postoj národně a konzervativně orientované strany pro široké vrstvy.
Někteří komentátoři označují styl Fidesz za pravicový populismus. Jak hodnotíte tuto stranu vy?
FIDESZ není o nic víc a o nic méně populistický než ODS nebo ČSSD. Je silněji národně orientovaný, což souvisí jednak s maďarskou politickou tradicí a jednak s traumatem „poraženosti“ ve velkých válkách 20. století, které sousedé Maďarska uměle přiživují kvůli obavám z toho, že by se znovu otevřely problémy související s tím, že se s Maďarskem ve Versailles ani po 2. světové válce v Paříži nejednalo docela korektně. Bohužel, důsledky minulosti v citlivé oblasti mezi Západem a Ruskem se dosud nepodařilo překonat, což tento region destabilizuje.
Sympatizanti nacionalistického Hnutí za lepší Maďarsko – Jobbik i místní obyvatelé protestovali v maďarské příhraniční obci Szécsény, kde se 10. září 2009 sešli slovenský premiér Robert Fico a za Maďarsko Gordon Bajnai a přijali jedenáctibodové prohlášení ke zmírnění napětí mezi oběma zeměmi. Foto čtk
Do parlamentu se poprvé dostalo Hnutí za lepší Maďarsko – Jobbik. Co to je za fenomén?
Jobbik je extrémně nacionalistická strana, která tyje právě z těch otevřených problémů, které jsem zmínil. Protože ty věci jsou v Maďarsku citlivé pro spoustu docela normálních a slušných lidí. Kdo u nás si dovede např. představit, že by části Moravy byly po roce 1918 rozděleny mezi Polsko, Maďarsko a Rakousko, tento stav by trval dodnes a zároveň by bylo jasné, že se s ním už z nejrůznějších politických důvodů nedá nic dělat?
Spousta z nich volí Jobbik, který hlásá extremistická politická hesla a všechno ještě koření protiromskou rétorikou – s romskou problematikou si maďarská vláda ví zrovna tak málo rady jako ta naše. Podobně spousta relativně slušných lidí volila v Německu na počátku třicátých let NSDAP a u nás v roce 1946 komunisty, i když je měli volit jen ti neslušní – těch by ale nebylo dost k politickému úspěchu. Skrývá se v tom ono: Konečně někdo, kdo s tím pohne! Je to samozřejmě strašlivá iluze a strašné mohou být i následky.
Zároveň je to také problém sousedů Maďarska, k nimž věcně patří i ČR. S problémem se má něco dělat. Nejde o to „stavět střední Evropu z hlavy na nohy“, ale o projevy dobré vůle, o zmírnění následků některých křivd. Nechci přehlížet, že leccos se už stalo. Pokud se však politicky zainteresované vlády – a k těm zase naše vláda po rozdělení ČR už formálně nepatří – nebudou snažit udělat společně další kroky, bude střední Evropa hájemství nestability a snadná kořist pro potenciální predátory. Samozřejmě přitom záleží i na maďarské politice, např. na tom, jak dokáží demokratické strany čelit demagogii a populismu Jobbiku.
Je tedy Jobbik produkt maďarského národního traumatu zvaného Trianon?
Jistě. Nejde však jen o jakousi kolektivní duševní poruchu maďarského národa. Zánik historického Maďarska byl neodvratný, podobně jako zánik celé staré monarchie. Nebylo však vždycky neodvratné, aby byla od nově utvořeného národního maďarského státu odtržena ze „strategických“ důvodů území obývaná výlučně nebo většinově Maďary. Že se dnes problém nedá řešit změnou hranic, je zcela zjevné. Stejně zjevné by mělo být, že jakýsi problém přetrvává. Nemělo by se to ignorovat.
V Česku tradičně sbírají protestní hlasy komunisté. Našel byste mezi nimi a stranou Jobbik nějaké historické paralely?
Historické asi ne. Jiné ano: jsou to agresivní populistické strany, je krajně nežádoucí, aby politicky posilovaly a naopak žádoucí jim rozumnou politikou brát vítr z plachet, a mají poměrně velkou voličskou podporu: Jobbik je ovšem silnější.
V poslední době zdá se ožívá projekt Visegrád, který propojuje čtyři středoevropské země s podobným osudem. Jak se k tomu podle vás bude stavět Orbánova vláda?
To bude záležet taky na tom, jak se k tomu postaví ostatní „visegrádské“ státy, zejména Polsko, které není v trianonském problému namočeno, je ve věci neutrální a maďarsko-polské vztahy obecně vzato byly vždy tradičně dobré. Zatím nejsilnější stát čtyřky předstíral, že nic nevidí. Je samozřejmé, že dobrou vůli musí prokázat i Maďarsko: na Orbánovu vládu čeká těžká zkouška, zejména pokud se nestane zázrak a Fico na Slovensku neprohraje volby, tj. nevyhraje je tak, že nebude schopen sestavit vládu).
Jak se budou vyvíjet slovensko-maďarské vztahy, které nebyly dobré ani za vlády maďarských socialistů?
Dokud bude u moci současná slovenská politická reprezentace, žádný zázrak se, diplomaticky řečeno, nedá čekat. Pokud by se situace jednou změnila, je tu jakási naděje. Jenže všechno vypadá tak, že Fico vyhraje, u nás vyhraje Paroubek. A to Ficovu pozici ještě posílí.
Autor: Euroskop