Marie Bydžovská, EUROSKOP, 7. dubna 2010
Na začátku března Evropská komise představila návrh hospodářské strategie EU do roku 2020. Ta by měla nahradit lisabonskou strategii, jejíž platnost letos končí. O tom, v čem se nová strategie liší od své předchůdkyně a jaký bude mít vliv na evropské hospodářství hovořil Euroskop s vedoucím kanceláře pro EU České spořitelny Petrem Zahradníkem.
Lisabonská strategie si kladla za cíl, aby se EU do roku 2010 stala nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Splnila svůj cíl? Jak hodnotíte postavení evropské ekonomiky v roce 2010 v mezinárodním srovnání?
Cíl nebyl splněn. Nepodařilo se jej splnit jednak z hlediska dosažení pozice nejvyspělejšího ekonomického uskupení. EU nepředehnala Spojené státy a ani se jim nepřiblížila. Rozdíl v HDP je stále větší než 20 procent. Současně nebyl splněn ani z pohledu ekonomické dynamiky, zejména v porovnání s asijskými zeměmi jako je Čína. Mírný růst byl patrný v nových členských zemích, v Irsku a jistou dobu v Řecku. Velké západoevropské ekonomiky ale s výjimkou britské růstový potenciál nenaplnily.
Nutno však dodat, že po revizi se strategie více zaměřila na zaměstnanost a vytváření více a lepších pracovních míst. V tom byla EU úspěšnější. Nebýt krize, tak dokonce v této oblasti cíl splnila. Míra nezaměstnanosti byla rekordně nízká za více než dvacet let. Co se týká počtu pracovních míst a jejich struktury období 2005-2007 bylo úspěšné v nových i starých členských zemích.
Petr Zahradník o Evropě 2020: Doufám, že míra ekonomického válcování ze strany Číny nebo BRICK nebude tak zásadní, i když pro Evropu bude těžké udržet se.
V čem se strategie EU 2020 liší od lisabonské strategie?
Vlastní prioritní oblasti jsou na první pohled podobné, přesto je mezi nimi několik rozdílů. Stejně jako lisabonská strategie se EU 2020 silně zaměřuje na výzkum, vývoj, vzdělávání, situaci na trhu práce a inovativní hospodářství. Lisabonská strategie se snažila dosáhnout řadu cílů, které však někdy šly proti sobě. Priority EU 2020 se soustřeďují na menší oblast. Je prosta vyjádření ve směru dohánění a předhánění, která mají poněkud ideologický charakter. Ještě více než lisabonská strategie akcentuje sociální oblast, protože projevy sociálního vyčlenění se následkem hospodářské krize staly nejen regionálním, ale i celostátním či celoevropským problémem. Mnohem výrazněji identifikuje ekologické cíle jako například šetrné nakládání s energiemi, rozvoj obnovitelných energií nebo zapojování zelených technologií do ostatních průmyslových odvětví. Chybí mi v ní však kvantifikace stavu, kterého chce Unie v roce 2020 dosáhnout. Strategie ukazuje kudy máme jít, ale nespecifikuje do jakého cíle máme dojít. Je to nicméně především proto, že se nesoustřeďuje primárně na hospodářský růst, ale sleduje i dva výše zmíněné aspekty, které lisabonská strategie nepostihovala dostatečně. Kromě cílového stavu rovněž neuvádí, kolik za dosažení cíle zaplatíme.
Nejsou některé priority v rozporu? Nezdraží například zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energií ceny energií a tím i evropských výrobků, což by zhoršilo jejich konkurenceschopnost?
Ano. Sociální a ekologická opatření nejsou zadarmo. Tvůrci lisabonské strategie si ovšem představovali, že Evropa poroste nekonečně. Připadá mi upřímnější si říci, že tady nejsme od toho, abychom nekonečně rostli a že rozměrem našeho života je i sociálno a ekologično. EU 2020 připouští, že existují cyklické výkyvy a lineární nekonečný růst není reálný. Navíc dlouhodobě se neřešení sociálních a ekologických problémů projeví i poklesem HDP. Člověk vyčleněný na okraj společnosti dýchající zkažený vzduch není motivovaný k vytváření přidané hodnoty. Čína je příkladem, že někdy to trvá dlouho, ale i v takových imperiích se to nakonec projeví.
Bude Evropa vůbec moci obstát v konkurenci vůči Číně nebo např. BRICK?
Než se Indie, Čína a další země naučí sociálním a ekologickým standardům, může to být z hlediska ceny pro evropskou konkurenceschopnost problém. Například přesun výroby v textilním nebo i elektrotechnickém průmyslu je skutečností. Nepřesouvají se ale veškeré kapacity produkce. Pokud si Evropa udrží know-how, znalostní licence a patenty, tak o svoji pozici nepřijde. Evropa musí být schopná konkurovat jinak. Záleží, jestli zákazníci preferují pouze cenu, nebo i kvalitu či jiné okolnosti a zda chtějí levné výrobky vyrobené za nekorektních podmínek. Evropa v tom může sehrát informační a popularizační úlohu. Ve strategii také stojí cíl být důstojným hráčem v globálním kontextu, zřejmě prostřednictvím globální platformy jako WTO nebo G20.
Předseda Evropské komise José Manuel Barosso při představování Strategie EU 2020 3. března 2010. Foto EK
V EU jsou hospodářsky nesmírně různorodé státy. Může jedna hospodářská strategie padnout všem? Neměla by být hospodářská strategie otázkou jednotlivých států?
EU 2020 je zastřešující celoevropská strategie, která představuje společný jmenovatel pro jednotlivé členské státy. Dovedu si nicméně představit námitku, že je šitá více na míru starým členským státům. Záleží ale na každém členském státu, jak se dokumentem inspiruje a jak jej naplní svými konkrétními národními prioritami. I přesto musí být možné pro vyhodnocení její účinnosti porovnávání napříč Unií. Důležitou podmínkou je, aby se s ní všechny členské země ztotožnily. Protože to má být kompromisní a konsensuální dokument, mělo by se zabránit, aby došlo k jejímu rozmělnění. Nemůže se stát, aby si každý stát přihodil vlastní priority. Ze strategie se nesmí stát telefonní seznam, jakým byla lisabonská strategie.
Ve strategii není napsáno, kdo jí bude platit. Měla by tedy diskuse o nové hospodářské strategii být spojena s diskusí o nové finanční perspektivě (2013-2020)?
Ambicí strategie je být věcnou platformou priorit budoucí finanční perspektivy. Částka kolik bude stát se možná neobjevila úmyslně. Nyní totiž probíhají velmi ostré diskuse o budoucí podobě finančního rámce. Čistí plátci již ztrácejí trpělivost, že velké prostředky jejich daňových poplatníků jsou utráceny bůhví kde. Silně proto tlačí na redukci objemu rozpočtu EU a důrazně prosazují, aby jeho kapitoly byly přesunuty tak, aby občané v jejich zemích z nich měli nějaký prospěch.
Nezmění to důrazy kohezní politiky?
EU 2020 je základem věcných priorit jak finančního rámce, tak kohezní politiky. V současnosti je největším českým operačním programem doprava. V EU 2020 se ale o dopravě mnoho nedočteme. Z dalších dokumentů vyplývá, že EU by se měla zaměřit pouze na transevropské sítě a vnitřní dopravní problémy by si měly řešit jednotlivé země samy. To může být problém. V budoucnosti by v Česku mělo přibýt ekologických projektů. Kvůli orientaci na sociální oblast bude také potřeba naučit se měkké projekty, které Česko tradičně neumí.
Nebude změna kohezní politiky pro ČR nevýhodná?
Asi nikdo nespoléhá, že v budoucnosti bude částka z kohezní politiky pro ČR stejně velkorysá jako nyní. Navíc spoléhá-li se někdo, že její priority budou v příštím programovacím období pokračovat, může být zklamán. Nově je akcentována role makroregionů. Nejčastěji jsou zmiňovány dunajský a baltský koridor. To by byla další oblast, kde bychom ztratili. Jestliže v současné době jsou prostředky alokovány národně, na kohezních makroregionech by se podíleli i vyspělejší části Evropy – v Podunají Rakousko a Německo, v Pobaltí Švédsko, Finsko a Dánsko.
Je nutné nevnímat EU 2020 izolovaně, ale jako součást širší diskuse společně s reformou rozpočtového rámce EU. V ostatních dokumentech souvisejících s EU 2020 je zřetelné to, co je v ní samotné jaksi „zakukleno“. A to, že staré členské státy nám daly dost a doba relativně jednoduché hojnosti pro nové členské státy se blíží ke konci. Pomalu nastává čas na podporu těch úplně nejpotřebnějších regionů, to znamená regionů dosahujících 45 maximálně 50 procent průměru evropského HDP anebo makroregionů.
Jakou prioritu ve strategii postrádáte?
Myslím si, že vše potřebné tam je – inovace, vzdělávání, akcent na sociálno, důraz na fiskální stabilitu, pod čarou se hovoří i o zárodku evropského měnového fondu.
A na závěr položím podobnou otázku jako na začátku. Jak se domníváte, že si povede evropská ekonomika v mezinárodní konkurenci v roce 2020?
Míra ztotožnění se s lisabonskou strategií byla malá. Velkou především komunikační výzvou je, aby se Evropané se strategií EU 2020 ztotožnili. Evropská společnost stárne a bude otázkou, jak se podaří stárnoucí, ne již tak výkonnou, na druhou stranu relativně zkušenou a kompetentní generaci pracovně zapojit. Důležité bude, jestli se podaří propojit výzkumné a vývojové instituce s podnikatelským sektorem, aby nám nejenom vůči USA, ale i vůči Japonsku a Číně neujel vlak.
Není nicméně možné zapomínat ani na kořeny evropské integrace – Evropa by se měla udržet jako mírový kontinent. Doufám, že míra ekonomického válcování ze strany Číny nebo BRICK nebude tak zásadní, i když pro Evropu bude těžké udržet se. Konkurentů zcela určitě bude více a je potřeba, aby se Evropa dokázala poučit z vývoje ve světě.
Autor: Marie Bydžovská