Hana Chuka, EUROSKOP, 2. dubna 2010
Italská ekonomka Cinzia Alcidi z Center for European Policy Studies v rozhovoru pro Euroskop přiznává jistou pravděpodobnost rozšíření řecké ekonomické krize i do ostatních států jižní Evropy, odhaduje jeho případné důsledky pro zbytek eurozóny a zamýšlí se nad mechanismy, které by mohli opakování podobné situace do budoucna zabránit.
V posledních měsících se diskutuje především o problémech Řecka, ale dalšími kandidáty, kde nedůvěra investorů může vyústit v prohloubení ekonomické krize a zadluženosti, jsou podle expertů Španělsko a Portugalsko. Na rozdíl od Athén, kde je deficit převážně státního původu, se tyto země potýkají především se soukromým dluhem. Jak vysoká je z Vašeho pohledu pravděpodobnost, že tyto státy budou následovat nagativní příklad Řecka?
Španělsko je v mnohem lepší situaci, než bylo před svým kolapsem Řecko, i v porovnání s Portugalskem. Mám za to, že pokud padnou Athény, právě Lisabon bude další na řadě zejména proto, že portugalský dluh má podobný charakter, kdy se deficit týká hlavně státního sektoru.
Situace ve Španělsku je lepší z toho důvodu, že zadluženost je podstatně nižší a postihla zejména soukromý sektor. Případný kolaps Portugalska by pro Španělsko znamenal značné riziko, zejména z důvodu úzké vzájemné provázanosti jejich bankovních sektorů. Španělské banky v současnosti procházejí těžkým obdobím, ale tamní vláda se zavázala, že podnikne všechna dostupná opatření, aby pádu předešla. Další osud Madridu závisí také na situaci na pracovním trhu, protože soukromý dluh se z větší části týká právě nezaměstnaných lidí. Zde by podle mého názoru mohla pomoci větší flexibilita.
Podívejme se na současnou ekonomickou situaci ve Španělsku z blízka. Zatímco Řecko se na HDP eurozóny podílí 3% HDP, Španělsko je mnohem větší ekonomika, jejíž podíl činí 12%. Současná míra nezaměstnanosti zde přesahuje 20%, růst HDP je nízký a výše soukromého dluhu značná. Pokud by se hospodářský kolaps nepodařilo odvrátit, jakými mechanismy by mohla EU situaci řešit?
Pokud se krize rozšíří z Řecka do Portugalska a odtud do Španělska, bude to podle mého názoru definitivní konec eurozóny. Řecký problém je v kontextu eurozóny vzhledem k velikosti země zanedbatelný. Pokud se ale rozšíří do Španělska, nastanou především potíže se zdroji, kdy další země už nebudou schopné dluh vyplatit.
Znamenalo by tedy rozšíření krize do Španělska konec měnové unie?
Přesně tak. Pokud Španělsko chce takové situaci předejít, bude muset zapojit všechny dostupné mechanizmy k odvrácení této hrozby. To se netýká pouze managementu likvidity, ale i platební neschopnosti.
Je podle Vás španělská ekonomika momentálně natolik silná, aby si mohla pomoci sama?
Pokud tak učiní co nejdříve, tak v současné době ano. Portugalsko, kde je hrozba hospodářského kolapsu mnohem aktuálnější, už podle mě takovou šanci nemá.
Co si myslíte o založení Evropského měnového fondu, jak ho navrhuje například Wolfgang Schäuble? Mohla by taková instituce podobným krizím do budoucna zabránit, případně je efektivně řešit?
Pro tento způsob řešení unie v současnosti postrádá společnou fiskální politiku. Pravděpodobně se tedy nebude jednat o „EMF“ jako takový, ale o stabilizační instituci na pozadí paktu růstu a stability, která bude dostatečně silná, aby nastolila tolik potřebnou fiskální disciplínu. Zadluženost, ať už státních nebo soukromých financí, je relativně vysoká nejen v Řecku, Portugalsku a Španělsku, ale i v dalších státech eurozóny. Disciplinární instituce by těmto zemím mohla poskytnout jakousi „první pomoc“, ale pokud by ani pak nedošlo ke zlepšení jejich ekonomické situace, žádné kolektivní vyplácení dluhu, jak se o tom uvažuje dnes, by se nekonalo. Tato výstraha by měla být reálná a definitivní pro všechny státy, kterých se to týká.
V současnosti se ale ukazuje, že právě disciplína je hlavním problémem EU, nejen pokud jde o EMU. Myslíte si, že toto řešení by problémy s kázní odstranilo?
Mám za to, že ano. V praxi si to představuji si to zhruba následovně. Pokud se dostaví první hotovostní problémy, eurozóna pomůže. Pokud se však fiskální disciplína nezlepší, eurozóna už zmíněné státy nevyplatí, což bude znamenat jejich konec v rámci EMU. Tu v současnosti trápí nejen fiskální disciplína, ale rovněž dodržování pravidel paktu růstu a stability. Zejména z fiskálního hlediska problematické země stále věří, že pokud se dostanou do vážných potíží, ostatní členské státy jim pomohou. To by se po vytvoření „EMF“ už nemohlo stát především proto, že by už do hry nevstupovaly politické zájmy tak, jako je tomu dnes.
Myslíte si, že by členské státy, zejména ty problematické, se zavedením těchto sankcí souhlasily? I jejich hlas bude konec konců zapotřebí k jejich realizaci…
Myslím, že ve vlastním zájmu by měly. Základem je, aby zavedení a případné uložení těchto sankcí nebylo politické, ale čistě ekonomické rozhodnutí.
Autor: Hana Chuka, Euroskop