Daniel Kaiser, Lidové noviny, 16. února 2010
Ve čtvrtek Teherán slavil 31. výročí islámské revoluce. S napětím se čekalo, zdali se opozici podaří nabourat oslavy, režim jí ale doslova znemožnil pohyb. O jejích vyhlídkách hovořily Lidové noviny s Hosseinem Aryanem, zástupcem ředitele Rádia Farda, které do Íránu vysílá z Prahy a patří pod RFE/RL.
* LN Co se vlastně minulý čtvrtek v Íránu stalo?
Vláda si uspořádala oficiální slavnosti, zato opozici se moc nedařilo. V Teheránu jim doslova zablokovali přístup do centra na náměstí Svobody, kde řečnil Ahmadínežád. Některým prominentním členům opozice – bývalý prezident Chátamí, Musáví, Karúbí – režim vůbec nedovolil dostat se k lidem. Karúbímu poničili auto a nastříkali do obličeje slzný plyn. To víme od jeho syna, který nás kontaktoval a tohle nám vyprávěl.
* LN Je to novinka, že už si fyzicky dovolují i na hlavní opozičníky?
Ano – myslím, že to ukazuje míru jejich nervozity ze zeleného hnutí (název pro opozici, jak se formuje od protestů proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb loni v létě – pozn. red.).
„Význam zeleného hnutí je ohromný,“ tvrdí zástupce ředitele Rádia Farda Hossein Aryan: „Za posledního půl roku byla legitimita režimu nenapravitelně poškozena.“ Na snímku íránská demonstrantka protestující proti průběhu posledních íranských v červnu 2009. Foto AP
* LN Čtvrteční demonstrace byly malé. Je to zklamání?
Možná ano. Stejně je ale neuvěřitelné, že i v takových podmínkách vyjdou lidé do ulic a mají odvahu skandovat: „Smrt diktátorovi!“ To dřív nikdy nebylo. Uvědomte si, že takhle mluví o někom, kdo je oficiálně považován za nástroj prozřetelnosti, a tím pádem za zástupce dvanáctého imáma na Zemi. Urážka dvanáctého imáma se samozřejmě trestá smrtí. Přesto spousta hlavně mladých lidí, kteří revoluci zažili nanejvýš jako děti, tu odvahu má.
* LN Před čtvrtečním měřením sil režim popravil tři disidenty a devět dalších čeká v celách smrti. Jestli vláda sázela na to, že zastraší lidi, zdá se, že jí sázka vyšla.
Neřekl bych. Lidé, kteří jdou do ulic, riskují životy – a tentokrát to platilo dvojnásob. Revoluční gardy dopředu avizovaly, že půjdou klidně na krev. Takže si opozice může blahopřát, že v tak vyhrocené situaci vůbec dokázala nějaké protesty zorganizovat. A hlavně – nepokoje mohou propuknout znovu, kdykoliv. Lidé čekají na příležitost, aby vyšli do ulic. Teď jim v tom zabránilo masivní nasazení síly, to se ale režimu pokaždé nepodaří.
* LN Má zelené hnutí nějaká slabá místa?
Tak je to amalgám nejrůznějších skupin, které spojuje hlavně odpor vůči současné vládě. Tím pádem je lokální, roztříštěné a sporadické. Chybí mu jakýsi centrální nervový systém. Chybí mu zatím charismatický vůdce. Musáví, Karúbí… OK, ale někoho z ranku ajatolláha Chomejního, tedy vůdce, za jakým jdou davy, toho pořád nemají. Demonstranti v Teheránu se chodí bít spíš za vlastní svobodu, než že by jim učaroval ten či onen předák.
* LNV jakých vrstvách boduje opozice nejvíc?
U záběrů z demonstrací vás praští do očí, jak jsou demonstranti většinou dobře oblečení. To znamená, že to jsou vzdělaní lidé, kteří mají mobil, přístup na internet a umějí používat YouTube, Facebook nebo Twitter. Zatím v hnutí není zastoupena dělnická třída ani kupci a obchodníci. Kupecká vrstva mimochodem vytváří třetinu íránské ekonomiky a jak v roce 1979, tak předtím při ústavní revoluci hrála klíčovou roli. Pokud bych to měl ilustrovat na příkladu Teheránu: protestuje sever města, tedy bašta prozápadních vrstev. Jih je zatím v klidu.
* LN Nepřeceňuje Západ váhu opozice, prostě proto, že jí fandí?
To určitě ne. Význam zeleného hnutí je ohromný. Za posledního půl roku byla legitimita režimu nenapravitelně poškozena. Škody utrpěl i nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Chameneí, když se během demonstrací po volbách přiklonil k vládě. Teoreticky by nejvyšší duchovní vůdce měl stát nad všemi proudy. Ve vládnoucí vrstvě se objevila velká trhlina a to je zásadní.
* LN Padne režim ještě letos?
Těžko říct. Záleží na tom, jestli se opozice dokáže lépe zorganizovat a jestli se jí podaří oslovit tu část národa, které tu ve zkratce říkejme Teherán-jih. Pokud by se tohle povedlo, záleží ještě na tom, jak dlouho bude vládnoucí skupina připravena sahat k násilí a kdy se právě na této otázce, tedy jestli je násilí únosné, rozštěpí.
* LN Vedla by změna režimu zpátky k sekulárnímu státu, tedy před islámskou ústavu?
V tomto stadiu předáci opozice v zásadě tvrdí, že ne, že by islámský režim měl zůstat, akorát že by lidem měl dopřát víc svobody. Ale v takových věcech nikdy nevíte. Čím déle bude zelené hnutí pokračovat s demonstracemi, tím pravděpodobnější je, že se v něm vynoří úplně noví předáci.
* LN Jak riskantní je pro lidi v Íránu s vámi mluvit po telefonu? Před chvílí jste zmínil, že vám volal Karúbího syn.
Samozřejmě že to pro něj znamená riziko – stejně jako když se baví třeba s BBC. Před nedávnem bylo zatčeno několik lidí na základě obvinění, že jsou ve spojení s Rádiem Farda.
* LN Vy lidem do Íránu telefonujete, nebo musí první krok udělat oni?
Oni. Píšou nám e-maily a esemesky nebo zavolají a nahrají zprávu na záznamník. To jsou stovky vzkazů týdně. My potom těm lidem voláme nazpátek a ptáme se, jestli jsou ochotni promluvit do éteru nebo jestli můžeme vysílat nahraný vzkaz. Výrazná většina ochotná je.
* LN Vy sám vystupujete pod vlastním jménem. Máte v Íránu příbuzné, které byste teoreticky mohl ohrozit?
Celá moje rodina zůstala v Íránu. Zatím se naštěstí nikomu z nich nic nestalo. Ale mohlo by. Je to riziko, které prostě musíte nějak zakalkulovat.
* LN Jak se režimu daří brzdit moderní technologie, díky nimž se opozice může domlouvat na společných akcích?
Co víme jistě, je, že před minulým čtvrtkem v Íránu výrazně poklesla rychlost internetu. Gmail, který patří Googlu, hlásil technické potíže. A Google vydal oficiální stanovisko, kde říká: chyba není na naší straně, něco se muselo pokazit v Íránu. Už týden před oslavami ministr informací vyhlásil, že v určitých částech země byla poškozena vláknová optika (technologie, na níž zčásti závisí internet – pozn. red.) a bude trvat několik týdnů, než se podaří závadu odstranit. Tohle jsou takové jejich taktiky.
* LN Kolik lidí v Íránu vlastně Rádio Farda poslouchá?
Pokud započítám i návštěvníky naší webové stránky, dva až tři miliony. Což je docela dost.
* LN Platí vás americká vláda. Jak jste se vyrovnali s kritikou, jíž čelil Barack Obama, když loni odmítal podpořit zelené hnutí a najednou to vypadalo, že se spíš chce dohodnout s režimem?
Na takovou kritiku byste samozřejmě narazil i na našich vlnách. Například čteme komentáře z amerických novin, kde si Obamu brali na mušku. Stejně jako komentáře na jeho podporu. Taky natáčíme rozhovory se spoustou lidí, někteří z nich samozřejmě Bílý dům kritizují. Nikdo shora nám nic nepředepisuje.
* LN Jak hodnotíte Obamovu íránskou politiku vy?
Zvolil úplně jiný přístup k Teheránu než Bush, to je pravda. Ale jednu věc – a to je můj osobní názor – dělá dobře: totiž že se snaží ušít sankce proti Íránu tak, aby se pokud možno nedotkly řadových lidí, tedy i příznivců zeleného hnutí. To je chytrý postup. Obama se velmi pečlivě snaží, aby sankce zasáhly například Revoluční gardy.
* LN Zvolil Bílý dům správnou strategii, jak přinutit Írán k odstoupení od jaderných zbraní?
Oni jsou v hodně těžké situaci. Írán zatím neprojevil ani náznak ochoty. Ačkoliv já sám o tom pochybuji, může se stát, že další tlak přiměje Teherán k tomu, aby s Amerikou uzavřel velkou dohodu, v níž by samozřejmě byla ošetřena i jaderná otázka. Ta velká dohoda by znamenala celkové íránskoamerické narovnání. Víte, že napětí mezi oběma zeměmi je starší než íránský jaderný program.
* LN Bylo by nebezpečné, kdyby Teherán získal jaderné zbraně?
Jistě. Změnilo by to rovnováhu sil na Středním východě.
* LN Kdysi mi známý z perské sekce BBC říkal, že kdyby se u nich v redakci udělalo referendum o íránském jaderném programu, hlasovali by skoro všichni pro. A to jsou přitom nejzápadnější Íránci, jaké si lze představit. Jak by takové hlasování dopadlo v Rádiu Farda?
To nevím. (smích) Jsou u nás různí lidé a mají různé názory.
Autor: Hossein Aryan
je zástupce ředitele Rádia Farda. Ještě před islámskou revolucí vystudoval školu britského válečného námořnictva a v íránském námořnictvu se účastnil první fáze íránsko-irácké války. V roce 1983 odešel do exilu. Řadu let potom pracoval v monitorovací službě britské BBC. Pražské Rádio Farda (persky Zítřek) je nástupcem perského vysílání Hlasu Ameriky. Jeho provoz financuje americká vláda.